Ostrava den - pohled z hloubi startovního pole :-)
DEN:
... vstávat se nechtělo, ale sprcha a snídaně obohacená o jogurt a koblížky (s kafem z automatu) mě celkem postavila na nohy. Na „burešovku“ jsem se těšil, vždycky se mi líbily a do Staré Bělé jsme jezdili rádi :-)
Že to stejně jako Důžova noc nebude jednoduché a jen o zručce nás přesvědčila hned první etapa, kterou jsme měli přes 1000 TB. Porubský Leninův bulvár byl tak velký, široký, ostrůvkatý a okolo s domy s podjezdy (což byl jeden z vložáků), že jsem si vážně myslel, že celá etapa se odjede jen na něm! Další zajímavý vložák byl za DZ kruhový objezd jeď poprvé NE PRVNÍ VÝJEZD, přičemž kruháč byl i uprostřed Lenináku. A aby toho nebylo málo, ještě vložák s dodatkovou tabulkou „Tvar křižovatky* (č. E 2a až č. E 2c), které vyznačují skutečný tvar křižovatky a mimo tabulky č. E 2a též hlavní a vedlejší pozemní komunikaci“ (prostě ji neumím ani popsat :-)), za níž se mělo jet L. Zde jsme si neporadili s návratem na SM, kdy jsme sice postupovali dobře a hledali nejkratší cestu zpět protisměrem a přehodnocovali, jenže v té změti vložáků jsme se zacyklili a s pocitem „Juras popletl, co si při přehodnocování pamatovat a co ne“ jsme jeli rovnou na konec SM. Ale Juras nepopletl a nás to stálo několik plechů, protože se to jelo asi na třikrát, než se tam člověk dostal. K tomu nutno přičíst, že i část, kterou jsme jeli dobře přes „4“ (která tam prý neměla být), vzápětí nemáme „M“, které bylo nečekaně hned za rohem– to jsem nečekal a asi dobře nekoukal (nekoukal jsem ale dobře nikdy, kdy jsme projížděli tímto místem, takže „M“ mi chybí celkem 3x (OMG jak říkají američané :-)).
Následovala další část, kde se uplatňoval vložák s podjezdem, což v Ostravském pojetí znamená staré velké domy, které se dají prostředkem projet honosným průjezdem :-). To nám šlo, ovšem že je podjezd i když podjedeme pod dálnicí, to nám nedošlo, takže dalších 200 TB do sbírky. Do cíle jsme dojeli s časem +5 minut.
Upřímně řečeno z 2. etapy si skoro nic nepamatuju. Jela se nám dobře a hladce, s dobrým pocitem – a ve výsledku opět cca 800 TB :-(.Náročný byl vložák za mostem (s ev. číslem) vždy P, protože mosty byly po celé etapě a někdy ne moc jasné na pohled. Ale dali jsme to dobře, i když hned 10 m za startem etapy byl první most, který jsme zasklili a jeli mapovou chlupatou někam jinam. Naštěstí nám to po chvíli došlo a (k překvapení ostatních posádek) se zase vrátili na start a jeli to znovu :-). V tomto místě byl také plech „K“, který jsme neviděli, byť se kolem něj jelo 2x. Vybavuji si taky objíždění benzinky v Pustkovci, kdy jsme asi tři soutěžní auta najeli do benzinky místo kolem ní, jenže ven se dalo jet jen přes závoru po zaplacení... Takže couvačka z benzinky plné aut ven... Zároveň jsme nerozluštili, že při nájezdu k benzince po SM tato nevedla úplně po mapě, takže jsme měli sjet a řešit návrat. Ani nevím, za kolik to bylo. Zbytek jsme spolkli i s navijákem a při vidině vysokého přídělu bodů v cíli jsem raději řešil oběd než luštění řešení :-)
Poslední etapu jsme měli „jen“ za 520. Opět se nám jezdilo dobře, i když místy jsme mysleli, že si jedeme nějakou svoji soutěž (což byla asi i pravda). Měli jsme diskusi, co znamená ve vložáku „křížení železnice“, zda ji musím přejet, nebo i nadjet / podjet. Naštěstí to pak bylo celkem jasné. Dál si pamatuji, že po odjetí SM8 a následné reálné jízdě na mapové L, jsme při průjezdu kótou 243 plnili podmínku (proč při reálné jízdě?). Také jsme přemýšleli, k čemu si třetím průjezdem rušíme kótu 253, ale úplně na konci etapy se tam opravdu jelo ještě jednou otočit. Tedy respektive dvakrát, protože tam byl vložák se stopkou, kterou jsem zazdil. Největší bota byl bod 6 a v něm mapová L, což ale byl jen malý camfourek. Dál se mělo jet mapově, což by nemělo být (když jsem v mapě a mám jet mapově dál, měl bych být vždy schopen najít mapové řešení). To nás zmátlo, tak jsme jeli asi kilometr očekávajíc otočnou nebo něco takového. Když ale nic nebylo, vrátili jsme se zpět a podlehli řešení, že si musíme do bodu 6 najet tak, abychom tam mohli udělat L s následným mapovým řešením. V klidu v cíli jsem si říkal, že je to fakt pěkná kravina a jak jsme to mohli takhle myslet vážně. Bylo to o to lepší, že v tomto řešení ještě sehrál roli vložák, který mě poprvé přetáhl přes bod 6 – tedy znovu kolečko a znovu vzít falešný plech – celkem za 220 :-). Na této etapě mi trochu vadilo, že se jezdilo pořád dokola (hodněkrát) po stejných silnicích, což mě pak už řidičsky moc nebavilo.
Když to shrnu, celé Ostravské dvoukolo bylo jezdivé, bez záseků a (dle mě) bez nějakých větších chyb. Také péče o posádky byla velmi dobrá (koblížky a svačinka až do auta, láhev vodyobdržená proti vedru, dobré jídlo a ubytování).
Problémem byly malé plechy, navíc těžko viditelné v noci (nesvítící), a na hodně z nich nezvyklá dvojpísmena, resp. kombinace čísel a písmen (třeba Z7 jsme málem napsali jako 27 :-)).
A když už bylo to vedro, zakončili jsme sobotu koupáním v Hlučínském jezeru (když už kolem něj po tolikáté jezdíme :-))
Co říci závěrem: Jak už bylo také někým napsáno v diskusi, není důležitá obtížnost itiků nebo ďábelské nové finty, důležitý je pocit, který člověk po odjetí závodů má – a ten jsem měl opravdu dobrý! Takže za nás ještě jednou díky pořadatelům!
Jirka Křivánek, st.č.16
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ