(Lucko a Martine, promiňte že popisuju i Vaše dopolední vítězné kolo, ale přišlo to na mně a nemůžu si pomoct)
Začíná podzim a naše cesta na sever míří.
AOSku staví tam mladší Boudný Jiří.
Starší zas dohlíží, zda vše běží hladce.
Všichni včas sjedem se, rozprava trvá krátce.
Na první etapě podmínka jediná,
jen čtyři vložáčky, krásně to začíná.
Hned v první kótě však přichází chyták.
2x „O“ nestačí, musí být třikrát.
Přijedem na „živou“, kde prima jsou žabky.
Dávaj nám razítka a chtějí je zpátky.
Šipka pak kreslená na krátké straně,
každého nachytá, nikdo nejel správně.
Na jízdě zručnosti moc místa není.
Dopředu, dozadu, a čas nás honí.
Ve druhé etapě nás kruháče zradily.
Málo jsme měřili, jednou čtyřkou to zkazili.
Pak z P2 na ZM dřív se přejít mělo.
A jinou SPK pak to zapsat chtělo.
Dalších sto trestňáků vzápětí bereme.
Výjezd jednoznačný v mapě nevidíme.
Přes ČK šipečka vede už na konci.
My na ni nedbáme, jsme prostě pitomci.
K obědu řízeček výborný máme.
K tomu však pivečko těžko si dáme.
Do kola dalšího lépe se jede.
Cukry jsou dodány, mozek to zas bere.
Jedeme bez chyby, všecičko šlape.
Úhel i azimut každý snad chápe.
Lineár mapový detail nám určuje,
na živé tam žabka zas razítko půjčuje.
Ptáme se zda za kaplí už další živá není.
Dívka však nic nenapoví, a jen se na nás cení.
Musíme jí pochválit, umí držet basu.
A tak jedem nadvakrát, snad nebude ztráta času.
Pak zas chyták, jednosměrka, šofér ho odhalil.
Ve výsledku dobře to je a tak jsem ho pochválil.
Před ČK je „béčko“, vidím, napsat jsem ho zapomněl.
Pak už na nic nenarazím, co bych řešit neuměl.
Opět jízda zručnosti, zkušenosti máme.
Jeden doraz nepoved se, čtverec zase dáme.
Etapu dnes poslední rozjedeme s chutí.
Plná čára na výjezdu vpravo nás jet nutí.
Zákaz vjezdu autobusů, jinudy jet musíme.
Tři kruháče s vložákem, to už skoro umíme.
Přehodnotit dvakrát, třikrát než na slepou dorazím,
pak zas zpátky přes kruháče, vložáky už neřeším.
Z Daliměřic doleva chci, až k hlavní dorazíme.
Řidič hezky poslechne mě, to to pěkně kazíme.
Jen ta plná čára. Nebylo nám přáno.
Prostě jsme jí přefrčeli a „F“ nebylo dáno.
Motání se přes Rohozce problémy nám nečíní.
Jen za malý rozdíl vzdáleností staviteli vyčiním.
Na Bezručově třídě, kdo by si to pomyslel,
nevidíme vůbec značku „Zákaz vjezdu vozidel“.
Nikdo běžně neřeší to, jezdí se tam jako nic.
Nám však další efko chybí, snad nebude jich ještě víc.
Před koncem už jenom reál, dvakrát vpravo musíš.
Před ČK je na to okno, jak to projet, tušíš.
Vyhlášení po dojezdu nezdrží se vůbec,
pochvaly a děkování, prostě krásný konec.
Toto vítězství má na nás velký dopad.
Za tři týdny v Táboře jedeme Shell poslední,
jakýkoliv výsledek nám umístnění nezmění.
V příštím roce do Poháru musíme se zapsat.
Na začátky v téhle lize rádi budem vzpomínat.
Je tu totiž bezva parta, každý každému radí.
Vůbec nelitujem, že trávili jsme tu soutěžní mládí.
A o místech na bedně už necháme si jenom zdát.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ