K Milovicím mám odpor zřejmě už od dětství. Vzali nás tam asi dvakrát na základce na návštěvu za „spřátelenými vojsky“ a pak jsem hlavně viděl, jaká hrůza po nich zbyla. A dnešní stav „moderního města“ zmodernizovaných paneláků, které ovšem jsou obklopeny hrůzou zbořenišť, příliš optimisticky nepůsobí.
Ale teď už k závodu. Dopoledne dvě etapy ČP s hodně utaženými časy, které se počítali do družstev!!!
Dobrá zručka v hnusném prostředí s tím kovovým čtvercem, který mi vždycky ujede před kolem
A co nás nejvíc zaujalo?
Určitě živej slon na zahradě v Benátecké Vrutici. Pamatuji domečky pro nutrie někde u Pačejova nebo kde to bylo ale slona jsem ještě při AOS nepotkal. Já se vůbec rád kochám krajinou což je občas na úkor výsledkům……….
1.etapa
Hned po startu první etapy se jel dlouhej reál, kterej nás dovedl k otočné SPK „KUK“. Následovala přenosná DZ „STOP“ s přikázaným směrem jízdy, na kterou se jel vložák. Na tuhle se to ale jet nemělo ale hned na úvod závodu nervy pochodovaly….
Pak se jelo po nemapě (miluju tohle slovo) a po návratu do ZM jsme netrefili živou, protože jsme uhnuli dřív vpravo. Když se ale teď na ZM dívám, tak jsem si toho odskoku od bubliny dole měl všimnout, to nebylo o měření. To by mě zajímalo, zda tu živou někdo měl.
V lese na dlažbě byla „Zóna 50“ s radarem. Tam fakt pojede 50 jenom magor nebo AOSák, taky tam jel Martin Bartoň dle radaru 114 km/h. Hezkej příděl TB!!!
Pak to pěkně odsejpalo s hezkýma fintama (že se na SM najíždí dle podmínky i při návratu dycky zbastlím). Debata byla o SM ve Vanovicích (ZM s M50 je fakt na lupu) a pak pěkný návrat za tratí ve Všejanech.
Do ČK se jelo v pohodě jen tam byl na konci vložák za kolejema L. A bylo jasné, že se musí jet tam, kde se na úvod etapy jel dlouhý reál. Ale i když čas byl špatnej, jet jsme tam museli, bo znám autora. A z SPK „KUK“ byla najednou SPK „LÍK“. To bylo ale překvapení.
2.etapa
Standardní itik míchaný s pohádkou, to fakt nemám rád. Neprojetá čárka v ITI před SM1 u slona – proboha, kdo tohle mohl zajet???? V Předměřicích jsme nějak nepostřehli, že mezi detaily je také ukryt detail „konce SM2“. Proto jsem si kótu špatně vynesl a na 160 TB bylo zaděláno.
Konec už byl na krev s časem a honička o to nebejt disk. Minutu do disku, to už jsem dlouho nezažil……Takže finta na konci s DZ max.výška asi už moc posádek nezajímala. Hlavně bylo důležité vědět, že ČK2 je tam, kde byla JZ a ne tam, kde byl start………
3. etapa – družstevní
Jak si rozdělit, kdo pojede kterou část??? Moc zajímavé bylo, že podmínky i V.ITI byly shodné pro všechny části (my jeli 3.část a já tu první podmínku ale bohužel nejel )
První část byla asi nejtěžší, debata se vedla hlavně o přehodnocování cesty do bodu B druhou nejkratší možností. A zase bylo důležité vědět, že CÍL je nyní tam, kde byl start……… a ne na JZ, kam jsme jeli my….
Ale mnoho toho bylo už popsáno také v diskusi. Nejen poměrně dlouhá polňačka z Benátecké Vrutice do Staré Lysé, po které vedla kupodivu i cesta zpět ale i nález nevybuchlého střeliva v bývalém vojenském prostoru.
Chápu, že je to těžké zorganizovat ale přimlouval bych se za to, aby soutěž družstev byla příště zcela oddělena od ČP nebo MP nebo něčeho jiného. V historii to kdysi šlo. Bude to o to napínavější a zajímavější. Letos po dvou kolech ČP už byly rozdíly takové, že bylo nepravděpodobné, že se pořadí družstev změní. Nám to samozřejmě pomohlo, vyhráli jsme o parník a jsem rád dalšímu titulu. Naše družstvo bylo postavené výborně – mazáci Jarda s Frantou a vedle toho si Kubíčci přijeli vyhrát ČP. A naší netradiční posádce jsem to snad moc nezkazil….
Takže díky Pavlovi a Petrovi a celému týmu pořadatelů za hezkou sobotu.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ