Konečně jsme vyhráli . Podle průběhu soutěže jsme se přetahovali s PetremD. Při jízdě zručnosti jsem si shodil zbytečně přední doraz při přeřazování zpátečky a nedojel jsem čtverec. A pak ještě jednou čtverec na ZZ. Což znamenalo zbytečných 45 bodů a hubené vedení o 2 body nad naším soupeřem.
V první noční etapě jsme si nejdříve museli srovnat, jak naložit s kombinací stejné podmínky a vložáku, tedy co dělat po přejetí železnice. První těžší problém nastal, jak se dostat do kóty 802. Kombinace podmínky a dopravního značení nás nepustila dál. Takže musíme jinudy kolem nádraží. Za kótou 207 jsme si sice všimli otočeného zrcadla, ale než jsem řekl Ladě další pokyn rovně, tak jsme rovně už byli za křižovatkou. Takže zpátky, jestli jsou ty komunikace přesazené nebo ne. Samozřejmě že byly, sice o pár metrů, ale byly. Největší chybu jsem si vymyslel před kótou 122. Otočil jsem se na kruháči za mostem a jel jsem do 122. Ale turnováci jeli rovně!? Raději jsem zastavil a hledal proč. Aha, vynechal jsem okno. Takže zpátky za nimi a pak si jen pohlídat železnici až do cíle. Jako všichni ostatní jsem na konci zabočil pravou do brány a chybělo mi to živý eMko. Ten kluk na ty živý se asi musel celou noc nudit a proklínat Standu, co to vymyslel za fintu. Ale vymyšlený to bylo dobře. Petr přehlédl v této etapě plech a byli jsme ve vedení o 92 bodů.
Druhou etapu jsme nezačali zrovna v klidu. Drobná pře nad itinerářem vyústila v záludnou otázku. „Napsal jsi ten plech??!!“ „A jako který??“ odpověděl jsem. Lada se na mě otočila se zarputilým výrazem. V očích jsem mohl číst, tys ho fakt nenapsal?? Jak můžu něco napsat, co jsem neviděl, myslím si. Stáli jsme tam asi takto několik hodin. Pak se Lada rozhodla, že to vycouvá. Byla to dvanáctka a atmosféra v autě se vrátila do normálu. V kótě 418 jsme si jednoduše nadjeli šipku, i když nám autor nutil nějakou kombinaci v další křižovatce. Nakonec jsem pokazil vložáček vjeď do jednosměrky, který jsem jezdil reálně hned za bodem. Vymstilo se nám to až při posledním použití, ztratil jsem čas, protože to nesedělo a chyběl mi plech. Petr byl v druhé etapě v podstatě čistý. Takže s časovou ztrátou 17 minut a s tou stovkou jsme najednou prohrávali o 103 bodů. Což už jsou dva plechy a to je dost.
Třetí etapa nás zavedla do středu města. Bylo to hlavně o reálných přejezdech a orientaci ve městě. V prudkém stoupání do starého města byla ZZ. Zastavili jsme. Přepsal jsem průjezdky a slečna mi začala říkat, že bude zkouška na rozjezd do kopce. Nebyl čas čekat, jsme přeci na soutěži. Sebral jsem ji razítko, bouchnul ho do výkazu a razítko jsem ji honem podal. Lada už dráždila motor ve vysokých otáčkách. Ještě jsem razítko držel v ruce a Lada vyrazila. Perfektně, ani jsme si necukli zpět. Ale když jsme tam byli podruhé, slečna nám nejdříve řekla. „Rozjedete se, až vám řeknu, jó.“ Ale Lada to opět zvládla. Trochu jsem se zdržel před kótou 508. Stáli jsme před ní asi 50 metrů, protože v ní nebylo moc místa a hledal nejkratší do 510. Ale byly tam dva úplně stejné průjezdy. „No tak jeď, zkusíme to dolů doprava, tam je plech 40.“ V křižovatce 508 se to zjednodušilo, protože nahoru byl zákaz vjezdu. Ale zbytečná ztráta času. Na konci jsme znovu jeli se otočit ke garážím. Minulý týden jsem se nechal nachytat na KUK-LÍKa v Mimoni a tak jsem byl přesvědčen, že tam bude taky něco podobného. Na první pohled zase 33, takže asi nic. Měli jsme vybraných 22 minut, ale byli jsme čistý. Petr měl v tomto okamžiku někde z trati stovku a dvakrát patnáct za ZZ. Ale na čase jenom 17 minut, takže jsme ztráceli na Petra 13 bodů. To je ten jeden čtverec nebo lehké nadzvednutí spojky před dorazem na jízdě zručnosti. Nebo někde 2 minuty na trati, možná před 508. Znovu druzí. „Ale není tam otoč se!!?“ všimla si Lada. Tak honem projet garážemi a napsat pětku. Tentokrát tu poslední zbytečnou chybu udělal Petr a tady garážemi neprojel. Chybějící poslední stovka ho přesunula na druhé místo.
Při pohledu do výsledkové listiny chci připomenout dobrý výsledek Boudných, který ještě zvýraznili ve dne třetím místem a v noci se velice dobře umístila druhá brněnská posádka Křivánek –Vaněk, šesté místo. V soutěži nebyla sice nějaká zvlášť těžká místa v itineráři, ale podmínek a vložáků bylo dost a bylo potřeba neustále dávat pozor. Časy byly nastaveny tak akorát. Autor s rozhodčím odvedli dobrou práci, ještě jednou jim dík.
Mirek a Lada
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ