Původně jsem ani nechtěl nic sepisovat, tím spíš, že jsem si už v neděli skoro nic nepamatoval, ale vzhledem k tomu, že Petra Dvorského to věčný sepisování pohledů musí už neskutečně nudit, tak jsem se přesvědčil. A pak, třeba už nikdy nic nevyhraju, tak zkouším něco sesmolit.
V pátek dopoledne a odpoledne jsme pobloumali po prostoru, pospali v autě a po veselé rozpravě se postavili do fronty před ČK. Takže pro ty co si z noci ještě snad něco pamatují:
1 etapa: v iti. toho moc není (záhlaví zabírá skoro 80% itíku), jenom mě trochu děsí šest podmínek. Začátek přes Hostivice (výjezd z kóty 210) je skutečně Shell Cup (pro nás příjemné svezení) a bylo by i dál, kdybych nebyl debil. Podmínku č. 3 přečtu blbě a neruším kóty začínající dvojkou, ale všechny, které dvojku obsahují. Díky tomu mám v kótě 122 v Jenči neřešitelný problém. Kóta mizí při prvním průjezdu a nemám jak splnit výjezd zadaný v iti.. Naštěstí je myšlenka autorky celkem jednoznačná a průjezdky stojí tam, kde je čekám. Pět minut krčím rameny, ale nakonec pokračuji dál (dokola čtu všechny podmínky, ale nic, v hlavě tma, až v cíli etapy zjišťuji, že já ne debil, já dyslektik). Na první problém narážím v kótě 805 (kruháky u Amazonu). Kruhák je kus vedle, ale daleko víc mě trápí, že mám kruhák opouštět na podmínku, ale vyhazuje mě z něho SPK. To je určitě nějaká finta. Za dvě minuty vymyslím jenom to, že nic nevymyslím a tak to vzdávám a pádím na Hostouň. Mapový zoubek pod Hostouní se my moc nezdá, ale víc mě znervózňuje tlupa mladíků, tak asi s dvěma promile v žíle. Beru otočku, dál nic nevymýšlím a mizím. Následuje asi nejtěžší finta celé noci, přejezd z A do B. Celkem rychle je mě jasný, že je to chytřejší než já. Přesto se snažím. Vymýšlím to snad 5 minut a nakonec samozřejmě blbě. Vůbec mě nenapadlo, že to není o nejkratším průjezdu, ale o zahození detailů při rušení kót a jediném možném průjezdu. Kóty škrtám, ale detail nezahazuju, vždyť v nich je ještě tolik „užitečných“ kót, který se průjezdem neruší. Tady nejsem dyslektik, tady jsem jenom méně chytrej (jako tak často). Takže za 100 TB a hurá reálně do Přítočna. Dost mě chybí SPK na vložáku SM, tak jedu ještě jednou hledat zrcadlo, ale jinak je to už v poho až do ČK2 (konečná bilance 100 a 14 min.). Tam mě Míša k první etapě řekla jen dvě věty a já měl neodbytný pocit, že je díky mé zabedněnosti po soutěži. JZ se mě povedla celkem nadprůměrně, tak to ještě chvíli zkusím.
2 etapa: v iti. jen tři podmínky, dva vložáky, jedna SM a žádný detail. Že by to byl skutečně tak trochu těžší Shell? Podmínka 2 je sice kápku dlouhá, ale asi ji chápu a tak vyrážím. Cestou do 999 vidím dva naše, kteří jedou na dejce vpravo. Na dotaz řidiče, kam jedou, odpovídám, že asi pro benzín a trvám na svém. Začátek v Kladně jedu sice až na podruhé, ale celkem v klidu, mám pocit, že vím, co autor chce. Na problém narážím (jako většina posádek) za bodem 2 při plnění podmínky. Mapová rampa v Dobré je nějak moc dlouhá (nezabral jsem masařinu a už se koulím), řidič se mě nechce otočit na mapovém pytlíku (zebry na křižovatce), i když ho ukecávám. Tak se nakonec otáčím přes SPK 1 (mapa, nemapa), dejka mě hází do kóty 220 a tam je ten přenosný zákaz vjezdu. Mé zoufalství v tomto momentě dosahuje vrcholu. Navíc se kóta 220 průjezdem ruší. Co s tím, jak to myslel. Sprosté výrazy se množí geometrickou řadou. Nakonec ze zoufalství projíždím kolem přenosného zákazu a beru otočnou 63. Na 59 za dejkou na výjezdu jsme nevzdechli ani jeden, tím spíš, že v nás vrcholí přesvědčení, že děláme zcela určitě něco, co autor nechtěl. Dál mě to naštěstí celkem funguje. Jenom jsem zasklil druhou SPK 12, ale za prase si nemůžu vzpomenout proč. A funguje mě to až do Unhoště. Tam mě to dokonce začíná zase bavit. To že má SM otočený sever jsem si všiml, až když ji škrtám jako odjetou. Opravuji. Mapového zoubku cestou do bodu 5 jsem si všiml. Trochu mě překvapuje, že je za dva plechy. Vykličkuju podmínku za bodem 5 po sídlišti (blbě za 160) a mažu do Újezda. Tam už žádný problém nemám. (bilance 420 a 11 min.).
Následuje 5 min. pauza a hurá do třetí etapy.
3 etapa: dvě podmínky, jeden vložák, dva detaily. Takový pohárek. První problém hned v Úhonicích na reálné chlupatici. První a druhou odbočku zprava tam nějak nemůžu dostat (asi nás bylo víc, přede mnou chaosí dalších pět aut). Nakonec se rozhoduji kupodivu pro tu správnou a dál to funguje a má to i nápad. Jenom si blbě dokresluji mapovou souběhu a beru SPK 2 navíc. Dál mě to jde skoro samo. Sice nevím jak v Nučicích dojet reálně na mapové odbočení do mapové jednosměrky, ale to je konec konců Michalův problém, tak ať mě tam kouká dovést. Jedu reálně a on mě tam fakt dovedl (byla to blbinka, ale potěšila). Až do kóty 325 mě to zase baví. Tam jsem si uvědomil nezajetou podmínku v 319 (to sem ale deb..). Fofrem zpátky opravit. Přehlížíme v rozpravě avizovaný zákaz a tak jsem vyměnil 260 TB za 100 TB. Lepší, než se nevrátit, nebo drátem do oka. SM 33 a 34 v Chýni doslova švihám od oka, naštěstí to klaplo a už do cíle. (bilance 160 a 20 min – návrat do 319 byl dlouhý).
Celkový pocit po dojezdu: soutěž nakonec skutečně patřila k lehčím mistrákům, jak Michal avizoval. Přesto v ní bylo několik míst, která nebyla úplně jasná a jednoznačná. Můj výkon taky nebyl – dneska se říká žádná hitparáda. Po dojezdu ani snad nejsem zvědavej, jak to dopadne. Když jsem asi za půl druhý hodiny koukal Michalovi přes rameno, jak datluje výsledky a nemohl najít nikoho, kdo by měl míň bodů než my, byl jsem celkem zmatenej. Můj výkon při soutěži, ani po dojezdu nevypadal na nějaký extra výsledek a tak jsem radši šel spát. A protože nás nesrazila ani (asi oprávněně) uznaná připomínka na přenosný zákaz (taky jsme tam chytli kilo), tak ráno vidím, jak to říká Jura Kubíček, že slepý kuře našlo zrno.
A už mě to psaní nějak nebaví. Tak čau a třeba zase někdy. J.B. ml.
autor příspěvku: Boudný J. st.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ