Mraky pohledů z různých beden se již promlelo tímto fórem, tak bych rád přispěl do kolekce ohlédnutím za letošní sezonou.
Ač veterán soutěží, v zájmu omladění naší komunity, (a taky z nouze, že už se mnou nechce jezdit ani můj syn, ani Janek, ani „Bucák“), přitáhl jsem k našemu sportu synovce.
Po loňské půlsezóně, v které jsme se učili na sebe reagovat, učili se vzájemně srozumitelné komunikaci v autě, dělbě práce a vzájemné kontrole, byla pro nás letošní sezóna opravdovým vstupem do šílenství jménem AOS.
První dvoukolo bych raději nekomentoval, ač, bylo ze strany autora a pořadatele špičkové, pro nás to byl propadák a studená sprcha, až jsem litoval, že jsem se hnal přes 700 km, abych si odvezl (jak dnes již víme) dva škrty. Přínosem však bylo, že když můj mladík dostal na čumák, tak šel do sebe.
Dvě bedýnky nejvyšší (MMP) a dál od 1 do 3 vyhrotilo souboj s v MMP nejlepší slovenskou posádku tak, že před posledním dvoukolem v Hlučíně jsme sice měli druhé místo jisté (posun z loňského třetího), ale lákala nás meta nejvyšší, na kterou pořád byla šance. I proto, ač jsem byl v časovém presu a Martin po na stužkové přebděné noci, vyrazili jsme na poslední zteč do Hluičína a oplatilo se.
Nejspíš jsme měli štěstí, že Milan Búci měl zřejmě den blbec, očekávali jsme lítý boj, nakonec nám to kluci ze Slovenska víceméně darovali a nejvyšší post na malé bedýnce moravského kalíšku byla v kapse.
Nelze ale nezmínit posádku Zuzky a Martina Klasových, kteří ke konci sezóny se hodně dotahovali na čelo MMP. Určitě musíme počítat s tím, že budou příští sezónu sahat po vítězství. Samozřejmě, uděláme vše proto, aby se jim to nepovedlo, ale jejich aktivní ježdění obou pohárů je na výkonu znát a bude příští rok hodně těžké je porazit.
Závěrem bych za naši posádku rád poděkoval všem autorům, rozhodčím i ostatním pořadatelům, že pro nás připravili opravdu hodnotnou sezónu a popřát všem AOSákům hodně úspěchů do příští sezóny.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ