Píšu pohled z malé odpolední bedny v Táboře, ale začnu už dopolední částí, ač jsme skončili vzadu mezi poraženými.
Čekalo nás dvoukolo. Standa nejdříve všechny zmátl svým výkladem podmínek a vložáků, které nám zadal do itiků. Čímž nás zmátl hned ze začátku a jeho slova, že to bude jednoduchý, nebral nikdo vážně. Protože u Standy to nikdy nebylo jednoduchý. První nahlédnutí do itiků a hned bylo vše při starém. Padesátka ze sedmdesátých let, dost detailů, kóty pro všechny etapy za poslední 3 roky a nikdo neví, který jsou pro nás. Už první detail křižovatky pod železničníma mostama byl stejný jako každý rok a podmínka, že kóta 820 je kruhák byla zajímavá. Až do cíle etapy jsem přemýšlel, k čemu ta podmínka byla. Začal jsem tragicky. Standa umístil slepé mapy na samostatný list papíru A4 na kterém se ty 4 mapy krčily každá v jednom rohu. Standa je ale takticky prohodil, čehož jsem si nevšiml. Hned jsem najel na první mapu a přemístil se za nádraží. Chvíli jsem tápal a bylo mi divný, že jsem dojel některé posádky, které startovaly dlouho přede mnou, ale byl jsem si jistý. Moje spokojenost sama se sebou vzala za své, když jsem měl odjet druhou slepou mapu, která ale byla zpátky do blízkosti startu.Teprve teď jsem zjistil, že je to ta první a já se musím po 35 minutách vrátit na začátek. K tomu pak ještě jedno přehlédnutý zrcadlo na konci etapy a výsledek byl hotov. Standa vyjímečně nekecal a dopoledne bylo jednoduchý, a tak ten pokažený start jsme už nedohnali.
Po výborné gulášové polévce jsme hned vyrazili do odpolední části. Najednou jsme dostali kreslenou mapu a konečně se muselo trochu mapovat. Oba vložáky byly takový normální, hlídat stopky a opustit jednu slepou mapu , ale podmínky?? Byly tři. První byla podle mě na hranici řádů, pokud měla podmínka návěští, tak spíše reálné. Ale bylo to srozumitelné, zajímavé a pro mě rozhodně akceptovatelné. Podmínka číslo tři byla taková zapeklitá, kterou se Standa pokusil ráno dlouze vysvětlovat. Ale jela se jenom jednou, takže nic složitého. Etapa byla technická, muselo se dost měřit a pořád něco dokreslovat a měnit průjezd. Cesta do kóty 604 za zákazem vjezdu se zdála zprvu nemožná a druhá podmínka neprojet si kótu 980 dřív než zadaným průjezdem byla neokoukaná. Nakonec hodně z nás spolklo vyhnutí se nebodu ZVVZ. Na posledním vložáku u časovky nám trochu pomohl Ráček, který na stopce jel rovně. Hned mi pak došlo, že ten kříž je lehce přesunutý, ale možná bych to odjel doleva. Do druhé etapy jsme opět dostali starou padesátkovou mapu a znovu podmínku, že kóta nad 800 je kruhák. Ale zase nevím, k čemu mě tato informace byla. A tak při řešení itineráře jsme si vystačili jen s druhou podmínku, že nemáme dvakrát po sobě projet sudou kótu. Standa ukázal, že s jednou podmínkou se dá udělat dobrá mapařská etapa. Nadlidským úkolem se zdálo v Táboře odjet šipkáč na dejku . Po prvním průjezdu jsme se vydali jako mnozí daleko na sever, abychom se pokorně vrátili do města a znovu hledali. Zase nic, dejka nikde. Pak jsme to ale potřetí vzali z jiného směru a hle!?? Byla tam krásná dejka a nechápu, jak jsme ji mohli nevidět. Na druhou stranu ji asi napoprvé neviděl nikdo a tak si říkám, že tam to musí být samý karambol, protože normální člověk, který dejku nehledá, tak ten ji tam nemůže ani tušit, natož vidět a vjede do křižovatky. A když zaprší nebo náhodou spadne sníh, tak auto ze shora na těch kostkách zastaví až u vodopádu pod Jordánem. Ale asi ty vraky uklízej, protože rezavýho plechu tam moc nebylo.
Denní dvojkolo má svá specifika a tím je především časový harmonogram, kterému se musí přizpůsobit hlavně itineráře. A to Standa zvládnul, ač jsme začali až v deset hodin . Dopolední část byla sice jednodušší, ale výsledkem bylo různé pořadí posádek dopoledne a odpoledne. Náročnost byla pohárová, délka optimální. Prostě dobrý pohár.
Mirek
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ