Tak jste se dočkali pohledu z bedny od nejmenší Šodkové, ha! Kdo by to byl čekal po půl druhém roku aosácké abstinence. Já tedy určitě ne.
V sobotu ráno začala příprava: pauzák, propiska, úhloměr, měřítka,... sakra, kde mám měřítka?! No nevadí, však to Luďa spočítá z hlavy, pravítko postačí. Příjezd na prezenčku jsme s mamkou a ségrou zvládly za pět dvanáct. Tak akorát, abychom stihly kafíčko, výborné kynuté Honzovo-Zbyťákovy buchty a štrúdl (bez rozinek!), ale především vystrašit soupeře vysokými ambicemi. Po rozpravě jsme oblepili auto, našli měřítka a odjeli dopolední a odpolední zručku. Třeba podotknouti, že i přes precizní navigační příkazy jsme ten čtverec netrefili ani jednou. Ale Luďo, odpouštím Ti – s náhradním autem to nebyl ten nejlehčí úkol.
A hned na start. Itík vypadá klasicky hlučínovsky. Hezká podmínka s průjezdy zadaných kót odbočením nás protáhla až za náměstí a pak zpátky. V Hlučíně to sedělo, tak jedem dál do Kozmic přes Darkovičky. Třicítka po dobu 2,5 kilometru nás nepřekvapila. Žádné R-ko na konci už poněkud ano. V Kozmicích jsme párkrát přehodnocovali kvůli vložáku a v Dolním Benešově jsem na chvíli zaváhala v kótě 200. S řidičovou nápomocí jsme se našli a prosvištěli chlupatou čáru bez velkých obtíží. V Bolaticích jsme nájezd na kruháči na půlkruháčovitou SM už trochu hnali (a stejně si myslím, že ta 81čka měla být 3x). Kótu 210 jsme jen projeli bez odbočení (mě nenachytáte!) a šup do cíle. Kufr skoro půl hodiny – ale na rozehřátí to jde.
Ve druhé etapě si na nás, kluci ušatí, vedle čtyř SM nachystali speciální vložák. Hned mě napadne, co tím básník chtěl říct. Vzpomenu si na hodiny autoškoly a opatrně se zeptám Ludi, jestli považuje konec obytné zóny za značku upravující přednost. Kouká na mě jak Rom na lopatu, ale poslechne. Slepá mapa nám neseděla, ale algoritmus v chybě (mojí nebo autorově, doteď nevím) jsme našli. Pak jsme se ale zacyklili kvůli dejce a podmínce v mapovém kříži u Albertovce. Po dvaceti minutách jsme to vzdali a jeli dál. V Bolaticích na nás čekaly obytně zóny, v Kozmicích hezký detail ve spojení s dejkami/stopkami. V Darkovičkách zase nějaké ty mapové kříže a honem do Hlučína, protože máme hlad a už zase nestíháme. Všechno překvapivě sedí.
Průjezdy nekontrolujem, zbaštíme svíčkovou od Bětky a jdeme si pro itík do první etapy druhého kola. Hlava si dala po obědě dvacet a zvolila delší průjezd (ikdyž jsem ten kratší fakt 5 minut měřila). Dvě stě na kontě. Pak se nechám nechytat na nemapovou křižovatku s protisměrkou u Hřibovce, most v detailu jsme v Šilheřovicích ale už našli. Ovšem pak to byla maturita z kombinatoriky. Nějak jsme se vymotali, zamotali jiné posádky a jeli dál. V Pasekách jsme pokecali s příjemnými příslušníky PČR a po pár pytleních jsme opět s kufrem v cíli. Zbyťák nám už zdálky hlásí vítězství v dopoledním kole, ale zatím tomu nevěříme.
Druhá etapa byla ještě větší ostuda. Azimut není úhel, ovšem osvícení přišlo až po nečekaně dlouhé době. No ale aspoň jsme nezůstali viset někde v bahně v Koblově (byť k tomu moc nechybělo). Nájezdy na sudé SM odbočením jsme ale vychytali. Naopak mapu v Hošťálkovicích jsem nezvládla a jediný správný plech jsme tam přehlídli. Nad podmínkou, která zněla „Každou kótu o hodnotě 200 a vyšší, poprvé opusť co nejmenším azimutem“ jsme začali moc uvažovat. Otázka do diskuze: nadjedu danou kótu tak, abych v ní odbočila nejmenším azimutem? Anebo jedu nejkratší cestou do kóty a vyjedu nejmenším azimutem? Brát EI dvakrát nebo jednou, toť otázka. V cíli jsem ten druhý plech škrtla a další stovka trestných.
Odpolední výkon odpovídal výsledku, ale i tak. Díky výhře v dopoledním kole jsme se vyškrábali až na celkové 3. místo v Malém Moravském poháru! Jménem všech posílám velké díky do Hlučína za perfektní zakončení soutěží na moravské scéně. Neberme aosky v Hlučíně (a vlastně kdekoli) za samozřejmost. Važme si práce, kterou kluci odvedli. Jak za itíky, tak za péči o jezdce si zaslouží 11 hvězdiček z deseti!
První vyhrání z kapsy vyhání. A já už se těším na novou sezónu a s ní i další kvalitní orienťáky, přátelskou rivalitu a Zbyťákova kulinářská překvapení. Ale hlavně na tu naši partu aos nadšenců – protože vo tom to přece celé je.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ