Ahoj, než jsem dopsala pohled z bedny 8.kola MČR, tak jsme stihli několik dalších soutěží, tak jsem to vzala ze široka a zepsala román :-) Přeci jen, jsme si tu bednu hezky postupně obsadili celou :-)
POHLEDY Z BEDNY
7.-8.KOLO MČR ANEB PRAŽÁCI NA KLADNĚ
Soutěž doma, to je vždy výhoda, zvlášť když jsme v tomtéž prostoru sami nedávno pořádali. Cíl byl tedy jasný, zajet bednu! Přeci jen konec sezóny se blíží, každý bod se počítá, takže týden před soutěží vyrážím s našima mapovat. Byli jsme zvědaví, kam nás Ludvíci povedou, zda-li to nebudou nějaká neznámá, moc neježděná místa.
Bohužel musím souhlasit s většinou komentářů ostatních, soutěž nebyla z nejlepších. Noc se nám ale jela docela dobře, přestože přesnost map nebyla tip-ťop. Již na Kladně (Na Růžovém poli) jsme se přesvědčili, že tam nemáme hledat „detaily“ – mě ten oblouk tady přišel dost velký, v mapě jsem ho hledala marně, ale doprava to nemělo řešení. Takže jsme od té doby „drobné nepřesnosti“ neřešili a jelo se nám dobře. Skoro jsem neměřila, stejně nám počítadla neseděla (v podstatě nikde, asi jsme je měli blbě nastavený), vše jsme jeli od oka -velkou roli jistě hrála známost prostředí , kdy jsem prostě věděla, co tam má nakreslený, Radek prostředí taky zná, takže mu stačí popisy „u zrcadla“ , „první za školou“, „Jedˇ na Mrákavy“ apod. a žádné metry nepotřebuje. Ve Družci na první pohled hlásím Radkovi , že tam nemá hlavní, ale kolem obecního úřadu a ve třetí etapě Radek s jistotou točí do šousky mezi baráky aniž by jí hledal nebo to já musela měřit - i když žádná komunikace pod úhlem v jakém je v mapě tam teda v reálu neexistuje!!! – no nic, vím, že tu nic jiného není, „nepřesnosti“ už dávno neřešíme a frčíme dál. V první etapě jsme akorát ignorovali přenosný semafor a nejeli za ním VI (na rozpravě bylo řečeno, že s přenosným značením autor nepočítá – no až po dojezdu jsem si uvědomila, že to říkal mladej Jirka a bylo to teda myšleno asi jen pro den), jinak čistý. Tentokrát nás nenachytali ani na radaru :-) Čekali jsme ho tam – dlouhá rovná cesta tmou (a přeci pořád ve městě) k nádraží - přesně místo, kam bych ho dala :-), celou cestu se rozhlížíme a hledáme radaristu a on byl Jirka až za nádražím :-)! Ve druhé etapě se nám vymstilo „neřešení nepřesností“ a nemáme otočnou 43 na hřišti na výjezdu se Srb – jestli do oblouku nebo do špičky jsme nepovažovala za podstatné – no a ono to bylo… Také dělám začátečnickou chybu a s naprostým klidem projíždím bodem M cestou na SM 3 (a kupodivu jsem nebyla jediná), a konec SM 4 v KŽ mi leží v žaludku ještě dnes – o šousce za barák víme, i jsme tam zajeli a vyhnuli se tak SPK T, nebyli jsme však schopni doměřit, kde ta SM končí (zda-li to není až tady u té šousky doprava. Měřili jsme to 3x! a vždy mi u odbočky šikmo doleva chyběly metry, takže T nakonec píšeme… špatné rozhodnutí… Tuhle stovku nemít, hned bychom byli první! Třetí etapa byla asi nejjednodušší a zvládli jsme jí za 0TB.
Souhrnem: s malým nadhledem na mapu jezdivé, né až tak těžké, ale to v noci vůbec neva, a co bych chtěla pochválit, tak že i s jednou podmínkou, minimem detailů a šipek se dá vymyslet dobrá trať (a přitom se nedá říct, že by to bylo nějak moc lehké – nikdo to nezajel celé čistě).
Den – no to bylo pro mě horší, tady neumím říct, že se mi to jelo dobře…. Pravda je taková, že prostě nejelo, nechápala jsme svého autora již od začátku. Pravda, na začátku to byla naše chyba – hned na první stopce VI a R pak jedeme jinde než chtěl autor, L rovnou do kóty 101 a končí mi platnost všech VI aniž bych je použila. Je nám jasné, že to je špatně a ačkoli tam jezdíme dlouho, tak na to nepřijdeme… Druhá část první etapy – šílená motanina na pětníku – my to zajeli dobře, ale chudák ten, kdo přehlédl jednu dejku – tak pak asi jezdil úplně něco jiného, jelikož se tam jezdilo dlouho reálně, tak se neměl kde chytit. A ti chudáci na tom lešení z nás asi taky byli nadšení, když jsme tam jeli 4x. Ve druhé etapě již byla x krát probírána v diskuzi křižovatka pod Lidicema, my jsme také mysleli, že jedna to nožička trojúhelníku je mapová, navíc jsem neviděla tu čárkovanou polňačku zprava předtím a neškrtala tam fous chlupatice. A od Lidic jsme začli nějak tápat a nechápala jsem autora. Proč má být 2x 43 ve Středoklukách jsem již zapomněla, a konec pro mě nemá řešení a do ČK se neumím dostat. Ve třetí etapě na moje již unavené oči nejhorší mapa – ani trochu vyčištěná a v té změti čar a fleků se mi špatně hledá cokoli – potřebovala bych to mít tak 10cm před očima a v klidu, což v třesoucím se voze nejde (cokoli nad 25cm už je pro mě „dálka“ a na dálku já blbě vidím) Auto poskočí a já ztratím oční kontakt se svým bodem zájmu v mapě a pak ho 2 minuty zase pracně hledám… Tuchoměřice ještě dobrý, aj chápem, jak to autor chtěl, ale od Kopaniny zase tápem, Nebušice s det. 214 mě již vyčerpávají , furt luštím mapu (detail nějak ignoruji), v Horoměřicích již nevím, jestli nejedem úplně jinou soutěž – dle VI je zákaz vjezdu (návěští VI platí i s dodakovou tabulkou) zákaz vjezdu – takže už při vjezdu do obce končím, o chvíli dál mě stopka L pošle zase do zákazu na té hlavní (tentokrát z druhé strany), takže jsem již celkem 2 ignorovala návěští VI , abych pak pochopila autora, že chce VI zajet v té šikmé ulici a netočit se tam, ale jet se otočit až zase na kraj obce a psát znova 18 – no až na to, že cestou zpět po otočení již potřetí musím ignorovat zákaz vjezdu na hlavní! Cestou do 317 za stopkou P je pod silnici – slepá, hm otočná tu není , tak to zkusíme teda odjet P na té hlavní, jižně pod 317 má takovou bublinku nalevo, ale vjezd není mapový – to mě utvrzuje v tom, že opravdu nějakou dobu jezdíme úplně něco jiného než chce autor a již mě to nebaví. Po dlouhé době zahazuji iti – doslova. Když jsme začínali, tak jsem to někdy dělala, když už jsem byla bezradná, a nevěděla co a jak. A Radkovi tím pěkně šla na nervy. Už jsem to dlouho neudělala, ale tady jsem nechápala vůbec co se po mě chce, a opravdu to zahodila, se slovy ať jede do cíle, že mě to nebaví (stejně soutěž skončila u toho zákazu vjezdu na hlavní).
Radek mě nakonec přesvědčil ať to nějak dojedeme (vlastně v celku s nadhledem a klidem :-) ani na mě nekřičí jako dřív – jen povídá: „Veru! Dyť to jsme ráno nemuseli vstávat, když to nedojedem“ ). Moje otrávenost je však znát, rychlost myšlení šneka, a dělám na dojezdu zbytečné chyby… Tohle je tedy za mě nejvíc neočekávaný výsledek - že budeme první, by mě ani ve snu nenapadlo. Bohužel ani umístění nic na mém dojmu z celého denního kola nic nezmění. Prostě to nebyl můj šálek kávy a nesedlo mi to.
9.-10.KOLO MČR – MOST
Předchozí dvoukolo se mi sice až tak nelíbilo, ale umístění 2+1 značně zvýšilo naše šance zůstat v celkovém umístění mistráku na bedně. Bylo ale ještě dost soupeřů, kteří se mohli dostat před nás – naši, ale hlavně Milan Vlk s Pavlem Kopečkem, a taky manželé Paulů. Kubíčci na nás již neměli, i kdyby zajeli 1+1, ale na bednu se ještě mohli dostat (a taky že se na tomto dvoukole posnažili ;-) ) Dle našich počtů vycházelo nejhůř pátí, ale samozřejmě jsme chtěli být nejhůř třetí, takže jsme se na Most pečlivě připravovali a volný páteční svátek jsem jela mapovat (přestože jsem ráno přišla z práce – po 24hodinách a v so rána zase šla do práce na dalších 24h..)
V Mostě jsme si, dalo by se říci, zpravili chuť. Na rozdíl od předchozí soutěže mapy byly pěkné, čitelné, nikde jsme neřešili nějaký problém , že bychom nemohli pokračovat dál nebo tak. V první etapě nám zabralo chvíli hledání návěští zastávky busu – u každé zastávky jsme brzdili a četli co je tam napsané, než jsme konečně našli tu správnou, na začátku jsme přehlídli golf – na konci etapy již nám bylo jasné, že to bylo asi někde na začátku – no nemít tam živé, tak se při dojezdu do Čk jedu na ten začátek znova podívat, takhle již to nemělo význam. Ve druhé etapě si brácha naštěstí na začátku všiml předělané dodatkové tabulky, mě ale dala zabrat kóta 328, nejdřív jsme to odjeli špatně (ale věděla jsem, že je to asi špatně a zrcadlo mě v tom utvrdilo – špatné zrcadlo jsem totiž potkala pod 328 a tam to nemělo řešení) a až v Sedleci u správného zrcadla, kde to řešení mělo, mě to donutilo se znova podívat na 328 a teprve teď jsem si propojila detail – alejuja! Naštěstí pohledem do iti brácha zjistil, že se tam budeme vracet, tak jsme si to pak opravili. Začátek třetí etapy byl maso – pamatovat si, co mám ve které kótě dělat – kdyby to bylo v sudé něco a v liché něco – ale tady ještě hrálo roli jestli je nad 300 nebo nad 400... zvládli jsme to úspěšně a za 0TB ten začátek, ale když jsme byli v kotě 214, tak jsme měli již 55minut z celkového času na etapu fuč! Nejdřív mi bylo divné , že první zrcadlo je to samé jako minulou etapu, no ale dál to tak krásně šlo a takové dvě krásné otočné tam byli :-) No cedulku „Srpina „ jsme neviděli… To kde vyjedeme jsem věděla – jeli jsme tu cyklo při mapování. Kombinaci dvou podmínek v kótě 480 byla dosti probírána na diskuzi. Já to zajela špatně – nebo možná dobře, ale né tak jak chtěl autor :-) Vím, že podmínka v kotě L není jednoznačný výjezd, to jsou jen šipky, ale nějak mi vadilo plnit tam dva příkazy v jednom, tak jsem pak dělala L ještě jednou. Četla jsem, jak to psal Venca na diskuzi, můj názor je takto nestavět. Návěští druhé podmínky (tedy kóta) mi přijde v místě plnění výk. povelu první podmínky - tedy ještě než ten povel splním (v kótě jsem, ještě než odbočím L), to by asi být nemělo. Bod-nebod 3333 jsme již nespolkli (poučeni bodem - nebodem BWR nebo co to bylo).
Celkově se nám to jelo docela dobře a z druhého místa na konci byla velká radost, protože již bylo jasné, že budeme druzí celkově (teda druhé místo by nám k jistotě nestačilo, kdyby býval i Vlk-Kopeček zajeli dobrý výsledek – pokud by to ve dne zopakovali, tak by nás mohli ještě porazit, ale jelikož to kluci pokazili, tak bylo rozhodnuto!):-D A RA si vítězstvím pojistil celkové první místo. Ve dne - tedy v posledním kole - se již konalo „pouze“ klání o třetí místo celkově. Tentokrát neponechali nic náhodě naši a též druhým místem si vyjeli celkově třetí umístění v MČR. Tak nechám popis denní části na nich :-)
JINDŘICHOHRADECKÝ KAPR 2016
Na Kapra jsme, na rozdíl od minulých dvou soutěží, jeli bez stresu, bez přípravy, bez cíle – teoreticky jsme mohli celkově v ČP skončit i 1., ale pouze pokud bychom zajeli 1., RA by byl 4. a hůř a naši hůř než 3. a současně Paulů hůř něž 2. (teď nevím, jestli jsem to napsala úplně dobře, ale tahle nějak to bylo – prostě moc proměnných), tak jsme to neřešili, cíl byl splněn (tedy umístění v MČR) a na Kapra jsme jeli pro zábavu.
A je to právě tahle soutěž, kterou z těchto 3 posledních hodnotím nejlépe. Mě to prostě neuvěřitelně sedlo, během první etapy jsem pochopila autorovo myšlení a stavbu a neskutečně mi to vyhovovalo. Nemám pro tuhle soutěž jiná slova než „báječný, úžasný, super“, mě se to prostě moc líbilo. Celé to bylo logické, bylo jasné, co po mě chce, a na správné trase mě vždy záhy utvrdil několika SPK. Neznamená to, že bychom neudělali žádnou chybu, ale od určité doby jsem dokázala číst v iti jak v knize – když jsme udělala chybu, tak mi to nesedělo – šlo by bývalo jet dál, ale nebylo to to logické autorovo stavění, říkala jsem si, tahle by to nepostavil - a touto „logikou“ jsme si i chybu našli a opravili. Jindy jako přetažená SM 14 a 24 – v cíli se mě ptali, jak to, že mám 18, jak jsem to doměřila. No úplně jasně – nám bylo jasné již dopředu, že bude přetažená, dyť proto jí dal do M10 abychom to mohli doměřit :-). A na spoustě míst mi bylo jasné kam – že to prostě postavil tahle. Já už pak Radkovi dopředu říkala i plnou čáru :-) - někam jsme jeli, tak mu říkám metry a že na výjezdu by mohla být plná čára, páč pak mám vpravo bublinku, která jináč nemá význam – vše co tam bylo, mělo nějaký význam. A taky že ta čára byla :-).
Abych jen nechválila, tak i nedostatky by se našly – tři věci – v etapě B a C trochu vyčistit mapy – chvílemi jsem i lupou luštila jestli ta čárka je cesta, potok nebo vrstevnice. SPK 8 nám chybí, tu čáru na sever od Rodvínova jsem nepovažovala za silnici, spíš za potok.. A v etapě C komunikace na jih od bodu K tam jsem taky luštila jestli tam mezi těmi vrstevnicemi a tratí je cesta, dvakrát jsme dlouho hledali otočku, i když jsme věděli, že tam být musí, protože bych jinak neměla map. řešení (no byla tam, ale nemohla jsem ten pytlík v mapě chvíli najít…) Za druhé šipky v mapách – no některé hledat bylo umění – byli stejně tenké jako šipky určující směr toku vody. A za třetí bych asi uvážlivěji volila oplechování – né každá finta ve fintě musí být za 160… A vlastně ještě za 4. – trochu to asi šlo líp organizačně – vstávali jsme v 5, abychom byli v 7:30 na JZ a startovali až po třičtvrtě na 11, vždyť JZ všichni odjedou do hodiny… (v 8 zahájení, 8:30 start a v 9:30 jsou všichni po JZ a po startu..).
I přes tyto nedokonalosti jsou celkové dojmy ze soutěže jen pozitivní. Vlastně by se kvalita (či spíše nekvalita) map dala místy srovnat s Ludvíky, ale za mě v této soutěži co se trati týče, tak opravdu super. Bylo to logické, jezdivé, bezvadně nám to sedlo – tady jsem opravdu „pochopila svého autora“ a jelo se nám to báječně! Klobouk dolů před vedoucím trati, který navíc několik let soutěž nedělal! Mě se to líbilo moc, moc!!! :-)
Každopádně poděkování patří všem pořadatelům, uspořádání každé soutěže (a je jedno jak jí pak hodnotíme) stojí spoustu času a energie! Takže děkujeme všem za jejich usilí.
Veronika Kotinová
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ