To jak vnímali průběh závěrečného závodu mistrovství, Moravského poháru, Shell cupu a mistrovství družstev samotní závodníci, tady popisovat nemůžu. Slova chvály a obdivu na závěr, nelze brát zase moc vážně. Víme totiž, jak galantně se dnes chovají závodníci k pořadatelům i po nevydařeném závodě.
Chtěl bych zde ale napsat jak jsme to viděli my pořadatelé. Můžu říct, že jsme z počátku opravdu nevěděli do jaké obrovské akce jdeme!
To, že autoři tratě připravovali itineráře již několik měsíců, je snad samozřejmostí. Stejně jako to, že Zbyťák několik měsíců žil přípravami zázemí pro posádky. Ale co jsme prožívali ten samotný den. Vlastně již v pátek, kdy se rozváželo neuvěřitelné množství SPK po trati 9. kola MČR i po trati mistrovství družstev. Protože se to nestihlo všechno, pokračovalo se i v sobotu brzy ráno. Ale to jsem se již setkávali s kamarády závodníky, na kterých byl vidět úžas, nebo hrůza, co je čeká. je to jasně vidět z horní fotografie.
Ráno jasná obloha a sluníčko přidalo dobrou náladu. Ještě před zahájením se podařilo odjet většinu jízd zručnosti pro dopolední část. Pak rychle na zahájení do evangelického kostela v Hlučíně. Jezdím AOS nebo BOAS téměř 50 let, ale v kostele zahájení nepamatuji. Připadalo mi to moc pěkné !
Pak dojet zbytek JZ a odstartovat do dopoledních etap. A pozor, první zádrhel. Zbyťák zapomněl postavit několik SPK. 40ti minutové zdržení, nás v návaznosti na odpolední družstva děsí. Vždyť v 16 hodin je již naprostá tma a nemuselo by vyjít, aby všechny družstva odjely svoji JZ za světla.
Nakonec jsou všechny posádky na trati a teď jen netrpělivé očekávání, jaké chyby najdou v itíku Martinovi Klasovi, pro kterého je to první mistrák, pro který postavil trať. Podle ohlasu posádek, přijíždějících do cíle, by to měla být premiéra veleúspěšná a nemělo by být zásadních připomínek.
To je dobře, protože potřebujeme odstartovat družstevní JZ co nejdříve, ať nezatmíme. Já pomocí megafónu poháním jednotlivá družstva na start JZ. Vše jde hladce a poslední družstvo odjede JZ opravdu ještě za světla. Ale tak, tak! Za 15 minut sluníčko zašlo a byla tma.
Odstartovat družstva do etapy sestávající se ze tří částí, kdy každá z nich měla pro každou ze tří posádek družstva, jiný itinerář už byla maličkost.
Co pak dělaly posádky mezi sebou nevíme. Viděli jsme jen dlouhé porady před odjetím z místa startu. Někteří neváhali ztratit čas a jeli si k benzínce okopírovat iti, ať můžou po telefonu radit méně zkušeným posádkám. Někteří prý zase po odjetí svého iti, se vrátili na trať aby dojeli část za posádku, které to nešlo. Asi těch zážitků bylo více a později se je dozvíme.
Odhadoval jsem, že těch 30 km první části, by mohly posádky absolvovat zhruba za 45 minut. Ale po téměř dvou hodinách v mé průjezdce, kde na ně čekaly itíky do další části, stále nikdo !! To byly pro mě nervy. Co se stalo?? Asi to zapříčinil ten systém, že nebyl stanovený čas na průjezd a posádky se snažily odjet vše poctivě a podle nich přesně.
Samozřejmě první problémy! V pátek domalovali plnou čáru v Darkovičkách. Pěkně vymyšlená pasáž je v prd... ! Nevadí zrušíme ! Čas strávený posádkami na pokusech to vyřešit, ani tak nebolel, protože stejně pak ještě čekali na dojezd dalších posádek družstva. Další zpráva ! V Ludgeřovicích je na trati umístěn přenosný zákaz vjezdu. Kupodivu, to není proto, abychom tam nejezdili. Dokonce domorodci tam posílali posádky se slovy "Závodníci tam můžou". Někteří přesto zákaz respektovali a objeli. Byla tam vidět SPK a vedla tam SM, takže, tady se nic rušit nebude!
A ještě jeden zádrhel! Opět v pátek domalovaná plná čára u přejezdu v Děhylově, nedovolí posádkám odbočit do živé a jedou se pár km otočit. Nic se neděje zde opravíme vzorový průjezd.
A teď zase něco pro nasrání nás pořadatelu. Ve čtvrtek uzavřeli v Plesné cestu, kde jsme měli dvě živé PK a jelo se tam asi 6x. Narychlo vymyslet opravu iti, překontrolovat, protože změny na rychlo přinášejí nejvíce chyb. Znovu vytisknou itíky a přemalovat vzoráky. A hle, v sobotu byly zákazy odsunuty, a jezdilo se tam jako by nic!
Ale to již jsem v restauraci na VŠB, kde je nervozní Zbyťák a s ním i personál, který neměl koho obsluhovat. Honem instalovat v salónku počítač a začít vyhodnocovat výkazy. Když vidím tu hromadu výkazu, které jsem dovezl z první části, dostávám nepříjemné tušení, že vyhodnotit je, nebude žádná maličkost. Povolávám posily a vyhodnocujeme a ládujeme do počítače. Posádky mezitím sledují průběžné výsledky na projekci. Tam se začínají objevovat nesmysly, protože posádkám, které jely mistrák se do výsledků Moravského poháru počítá i třetí etapa, i když MP jel etapy jen dvě. Moje nervy, kde jsem udělal chybu. Trvalo půl hodiny, než jsem na to přišel a opravil to. Pokračujeme v ládování výsledků jednotlivých částí. Zděšeně zjišťuji, že těch výkazů máme na stole 135 !!! Asi třikrát se stalo, že někdo přišel s věcnou připomínkou, že se mělo jet trochu jinak a museli jsme změnit pořadí SPK. To už nebylo tak hrozné. Stačilo při jedné chybě pravit pouze 15 výkazů a opravit to i v počítači.
Konečně vyhlášení! Koukám na hodinky a vidím, že je 23 hod. Tak to budou všichni pěkně nadávat. V tuto dobu již mělo být i po konferenci a většina už měla být pod vlivem oslavných přípitků. Když jsem kouknul, tak to již bylo ve většině splněno. Někteří pod vlivem opravdu byli.
Zbyťák, který patřil samozřejmě mezi ně, vyhlášení zvládl bez větších problémů. Po krátké přestávce měla začít konference a pak závěrečné vyhlášení, jednotlivých seriálů. Z hrůzou zjišťuji, že nemám dnešní výsledky započítané do jednotlivých tabulek ! Tak honem znova k počítači a dalších 20 minut ládování údajů.
Nakonec přece jen Zdeněk Klenák zahájil půlnoční konferenci a po ní vyhlašoval mistry a další vítěze jednotlivých seriálů. Ubezpečil jsem ho, že díky projekci bude mít vše usnadněno a já mu tam budu jen přepínat jednotlivé tabulky. Nepochopitelně se v tabulkách objevují nesmysly. Chci být mravenec, a raději někde utéct. Všechno bylo doma vyzkoušené, fungovalo a teď takové problémy. Naštěstí mi bylo pomoženo přepnout notebook na naše svazové stránky, kde to již šlo. Říkám pomoženo, protože já jsem již nezvládal téměř nic.
I když vyčerpaný, tak jsem ještě s některými kamarády pokecal, i když na přípitky jsem již chuť neměl.
Závěr mám z toho jednoznačný. Navalilo se toho na nás moc. Když si vzpomenu, jak Zbyťák v záři šílel, že nebudeme mít ani 7 družstev a nebude pro koho vynakládat tolik práce, tak se musím smát. Byla to pro nás určitě největší akce, jakou jsme pořádali. Myslím, že jsme pro ni, každý z nás udělali maximum. Jenže nám to trvalo trochu dlouho .... :-)
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ