Když jsem se rozhodl zase po čase přispět do rubriky Pohled z bedny, musím říct, že jsem nevěděl, jak začít. Dorazili jsme domů značně vysílení, ale plni dojmů, u kterých nelze šetřit superlativy. Ale hezky popořádku.
Ráno jsme dle pokynů pořadatelů začali zručkou. Při jarní soutěži jsem se na trati poněkud ztratil, tentokrát to dopadlo líp, i když jízda nebyla úplně čistá a čtverec jsem tak trochu probrzdil. Nevadí, rychlý přesun na prezenci a hlavně zahájení. Výběr místa byl poněkud nezvyklý, ale nutno dodat, že prostory Červeného kostela měly své kouzlo. Přivítat nás přišel dokonce pan starosta Paschek, který soutěž slavnostně zahájil.
Nemohu hovořit za pohár nebo MČR, ale soutěž Shellu byla postavená opravdu výtečně, stavitel trati Martin Klasa nezklamal a po loňském Ostravském Volantu opět předvedl, že stavět závody rozhodně umí. Itineráře byly jezdivé, nezáludné a podklady kvalitní a dobře čitelné. I tak jsme se nechali párkrát nachytat, v první etapě jsme přehlédli DZ Průjezd zakázán a následné kufrování nám připravilo slušný příděl za čas, ve druhé jsme zas dvakrát sedli na lep s jednoznačným výjezdem a odbočením v kótě. Suma sumárum nám to vyneslo třetí místo za posádkou z Pretioxu Chudárek-Šonský a za Ptáčníkovými. Zbytečných TB byla samozřejmě škoda, ale třetí pozice nám stačila k tomu, abychom měli celkové vítězství na Moravě ve vlastních rukách.
Po obědě jsme hromadně vyrazili na MČR družstev. Úvodní jízdy zručnosti se stihly naštěstí ještě za světla, následně jsme mohli vyrazit do boje. Byla to naše vůbec první noční soutěž. Hned v první etapě (iti C) jsme se vraceli a najížděli trasu znovu, vložený iti s hlavní silnicí s dodatkovou tabulkou nás potrápil, jako snad ještě žádný jiný. Mohu-li hovořit za části C, E a G, které jsme jeli, tak byly postaveny opravdu dobře a chytře a i přes nepřízeň okolností, které byly nachystány na pořadatele ve formě čerstvě domalovaných čar a uzavírek silnic, jsme si jízdu řádně užili. Jako družstvu se nám dařilo scházet se v PK maximálně v pětiminutovém časovém okně, takže ani spolupráce nevázla. Nakonec se i tato souhra ukázala jako klíčová, dojeli jsme první ze všech posádek, tedy s nulou za čas, první další posádka dorazila za námi s třičtvrtěhodinovým odstupem.
Večerní vyhlášení sice možná trvalo trochu déle, ale díky neustále se doplňujícím dílčím výsledkům měly posádky o zábavu postaráno, a hlavně jsme si mohli všichni oddechnout a dát si něco dobrého. Výsledky samotné byly vyhlášeny až okolo jedenácté hodiny večerní. Naše velké přání, aby jsme v družstvech obsadili bednu, se splnilo na maximum, a se Severočechy jsme obsadili rovnou příčku nejvyšší! Děkujeme tedy pánům Mrštíkovi, Klenákovi, Vlkovi a Kopečkovi, že jsme mohli být už podruhé součástí jejich družstva a už se těšíme na Pelhřimov - Humpolec 2018! Při vyhlášení celkových výsledků za jednotlivé soutěže jsme si pak ještě došli pro poháry za první místo v české i moravské divizi Shell Cupu, takže je to vlastně trojitá bedna. O motivaci obhájit příští rok co se dá máme tedy rozhodně postaráno.
Závěrem bych chtěl smeknout všechny klobouky, co mám, před Zbyťákem, Dužou, Martinem Klasou, Jirkou Kryglerem a všemi dalšími, kteří se podíleli na této závěrečné soutěži. Takhle si představuji naprosto profesionálně zvládnuté a patřičně důstojné zakončení sezóny. Neměli to s námi jednoduché, jely se celkem 4 různé soutěže a celkem dorazilo 45 posádek, což je samo o sobě mimořádné. Všechno jste zvládli na jedničku, bylo o nás skvěle postaráno a za to vám patří ohromný dík a velký obdiv.
Za trojnásobně zlatou posádku č. 123
Petr Manda
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ