Po krátkém nechápavém rozhovoru se Simčou jsem zjistil, že můj příspěvek do ročenky byl redakčně krácen. Abych tedy předešel dalším podobným rozhovorům, tak ho dám celý sem.
A je to tu po roce zase. Vlčák mě musí několikrát upomínat, abych něco poslal do ročenky a já mám jako každý rok problém se k tomu dokopat. Takže začínám až 4. února a předtím ještě volám Alešovi, jak to vidím s letošní sezónou.
Uplynulá sezóna pro nás nezačala nejlépe. Plán vyhrát toho co nejvíce a být tak na termín porodu (8. září) doma, nebo ještě lépe na Tour Cemo, vzal rychle za své. První jednička se podařila až na čtvrtém kole. Nešlo se tedy moc divit Mírovi Zdrubeckému, který mi při pohledu na naše tři auta (čísla 1-3) čekající v pátem kole na zručku doporučoval, ať si to vyfotím, protože už nebude moc jiných příležitostí. Nakonec měl naštěstí pravdu jen ze dvou třetin. Já jsem byl v té době v klidu a asi i přehnaně optimistický. Druhé kolo u Míry Paulů jsme totiž nevyhráli jen těsně o 46 TB, přestože Aleš mohutně "zabodoval" na radarech 390 a 60 TB a 2x 50 TB na tajných. V Lučině to pak bylo vše vyrovnané a o pár bodech. A hlavně se nenašel nikdo, kdo by více pravidelně bodoval. Jen Verča s Radkem už sice měli dvě jedničky, ale taky byli 14. a 9.
Po Lipnici to bylo spíš horší, my jen 2x 4, a dopředu se hnali vítězstvím Kubíčci a také Paulů, zatím díky pořádání nenápadně v půlce tabulky. Kupodivu jsem byl pořád v klidu a věřil si. O trochu méně v klidu byla moje žena, když jsme v termínu porodu odjížděli na mistrák do Prahy. Ale na porod to nevypadlo, a když tak jsme za dvě hodiny zpátky. A v Praze se nám zadařilo. Pro nás pravděpodobně rozhodujícím momentem sezóny bylo zrušení jedné z nočních etap. Už si to přesně nepamatuju, asi bysme stejně vyhráli, nebo byli maximálně druzí, ale Paulů to tam někde zepředu posunulo až na 7. místo. I když teď na to koukám, že pokud by to tedy neměli vyhrát, tak by jim to na titul stejně nestačilo. No každopádně jsme stihli dokonce i to prase na Tour Cemo a to včetně Lenči, která tam přijela z Brna. Kája se pak v klidu narodila až 18. září, šikulky.
Před posledním kolem bylo jasné, že o titul už nás mohou připravit už právě jen Paulů a to jedině tím, že vyhrají a my budeme nejlépe čtvrtí. I když soutěž byla dobrá a těžší, což nám většinou sedí, tak jsme zajeli náš nejhorší výsledek v sezóně a skončili 7. Paulů naštěstí hozenou rukavici nezvedli a skončili pátí, což je dokonce vykoplo i mimo celkovou bednu. Drtivým vítězstvím se na ni vrátili Kubíčci a Verča s Radkem ji druhým místem nakonec těsně uhájili. Takže uf, je to tam!
Moravský pohár jsme opět chtěli jezdit jen tak, aby nám to dalo, a opět z toho byla nutnost odjezdit komplet celou sezónu. Po prvních čtyřech kolech jsme měli 9, 7, 5, 2 a Karolína s Ludvíkem 1, 2, 0, 3. Pak už jsme se zlepšili a nakonec obhájili s náskokem vítězství v Moravském poháru, pro mě už desáté.
V družstvech jsme po supertýmu z roku 2016, tentokrát postavili čistě náš domácí BASK tým. Společně s Jirky, kteří perfektně rozjeli sezónu, jsme měli v družstvu posádku Holub-Veselá, kteří s AOS původně začali na našem každoročním Tour Cemo. Doufal jsem v bednu a zadařilo se skvělé druhé místo. Obrovským překvapením pro mě bylo třetí místo Zadáků, ještě jednou gratulace a také to, jak rychle a dobře to zvládlo vítězné družstvo. Na všechny najeli víc jak půl hodiny a na nás, jako pro změnu nejpomalejší družstvo, dokonce 105 minut. Hezky pěkně.
Hlučínští pořadatelé se opět předvedli v nejlepším světle a velké množství posádek bez problému zvládli. Klidně bych zachoval podobný model i do budoucna, jen ideálně s mistrákem už v noci, aby na všechno pak v sobotu bylo více času a dřív se skončilo.
Nesmím samozřejmě zapomenout na moje nejoblíbenější Prase. Jako vždy nám dal nejvíce zabrat POMZ, kterej jsme nakonec vzdali. To ale asi většina a tak se nám podařilo vyhrát a dokonce i včetně zručky a doprovodných soutěží. Ani nás pořadatel už nechtěl vyhlašovat .
Každopádně to bylo perfektní, na lezení na rozpálené stěně určitě jen tak nezapomenu. K dokonalosti chyběla snad jen větší zručka, na kterou jsme byli zvyklí z minulých let. Tak třeba letos ;-).
No a co dál, dál nic. Už několik posledních sezón hledám motivaci a je to strašně těžký pořád obhajovat a nemít možnost se nikam posunout. Poslední roky jsem se tedy upínal, díky Dužovým perfektním statistikám, k žebříčku medailistů MČR. Tam jsem teď na prvním místě a také jsem se osamostatnil s počtem titulů. Aleš mě po posledním mistráku ještě ukecal, že alespoň mistrák. Nedávno však do kalendáře přibyl mistrák v Přerově v termínu, ze kterého jsme posouvali Tour Cemo, kvůli něčemu u Aleše v práci a já už tam mám něco domluveno s rodinou. Spolu s našim pořádáním by už šla sezóna odjet těžce. Bral jsem to tedy jako znamení a možná i trochu vysvobození. Takže letos nic a kdo ví, třeba bude motivace za rok vyzvat nové mistry. Taky mi tím vznikne nějaký prostor na pořádání mistráku v Hodoníně. Budeme tam určitě do neděle se STEPem a všem doporučuji se k nám přidat. Je tam krásně, přímo v areálu se dá koupat v biotopu a v suterénu je ping-pong. V to vše tedy musíme trochu doufat, protože momentálně probíhá až do dubna větší rekonstrukce.
Samozřejmě, že si zajedeme na Prase, asi i na družstva a třeba i něco jako Spišská Belá…
Všem díky a soutěžte čestně a poctivě, v duchu Řádů těchto soutěží se snahou o co nejlepší umístění.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ