Po dlouhé zimní pauze jsme se na první závody těšili, a to i přes to, že jsme museli vstát před 5 ráno, abychom dorazili včas. Dali jsme si závod ČP, protože Hlučínské jaro bude asi bez nás, neb řidič bude lyžovat. 😊 Aspoň jsme po cestě mohli sledovat závod Ledecké, což je taky to poslední, co si z cesty pamatuju. Probrala jsem se, až jsme odbočovali ke zručce. Taťka se mě prý pokoušel probudit, protože byly hezky vidět Trosky, ještě že to neudělal, i takhle jsem měla co dělat, abych během třetí etapy neusnula
Při rozpravě se vyděsila Míša, která nemá zrovna kladný vztah k Turnovu a místním kruháčům, takže když se Špáča zmínil, že se do Turnova podíváme, Míša začala tušit, že bude mít výsledek na škrtání, což je rozhodně potřeba
V první etapě jsem od začátku hledala problémy tam, kde nejsou, takže když jsme z časovky, která měla docela velký detail se třemi šipkami, odjeli na hladko, ztratili jsme čas tím, že jsem přemýšlela, kde jsem udělala chybu. Za chvíli nás ale dojela Verča, což mě utvrdilo v tom, že asi úplně blbě nejedeme. Když jsme se navíc o chvíli později po výjezdu ze SM ocitli nad časovkou, bylo pravděpodobné, že jsem na začátku nic nepřehlídla. Detail nás donutil vzít to kolem časovky naokolo bez průjezdky. Pokračovalo se bez problémů skoro až do časovky, kde ale přišla podmínka ‚za řekou P‘, což nešlo řádově splnit. V časovce už Špáča o všem věděl, závěrem to znamenalo jednu průjezdku uznat A/N, žádná velká chyba Dozvěděli jsme se ovšem, že jsme v Pelešanech ohrozili malé děti! Nepamatovali jsme si, že jsme někdy potkali malé děti u silnice, natož abychom je ohrozili. V cíli se to ještě změnilo, prý jsme málem srazili maminky s kočárkem. O těch jsme sice věděli, že jsme je míjeli v kopci, kde se jelo dvakrát pro razítko, ale vždycky dle předpisů a opatrně! :-P
Druhá etapa sice vedla po Turnově, ale autor to vymyslel tak šikovně, že jsme jeli menšími uličkami a etapa byla jezdivá, žádné „motání“. Při rozpravě jsme byli upozorňováni na otočnou, která stojí na jednom kruháči před zákazem vjezdu. Je tam ostrůvek, na kterém se dá otočit, tak se nemáme chtít cpát do kruháče v protisměru. Prý všechno pochopíme, až tam budeme. Já jsem teda nepochopila nic a byla jsem ráda, že jsem se tam vůbec nechtěla cpát .
Ve třetí etapě mě dohnala únava a ze začátku jsem byla značně v lese. Naštěstí nás to nestálo TB, ale „pouze“ čas, který jsem se pak ke konci etapy snažila nahnat. Problematickou se nakonec stala na první pohled nevinná podmínka, která nám uložila mezi dvěma kotami alespoň 3x překřížit trať. Normálně bývá uvedeno, co máme dělat při přehodnocování. Protože jsem to brala tak, že po vložáku zapomenu, že už jsem nějakou trať překřížila, nezacyklila jsem se jako Maškin, se kterým jsem se o tom bavila v cíli. Tím, že se pak některé průjezdky hodnotily A/N, měli jsme tuhle pasáž za 0TB . Během třetí etapy jsme měli možnost zapojit se do zvláštní zkoušky, kdy jsme měli spočítat okna na straně domu, na které visela pamětní deska rodáka z Kamení Václava Laurina. 5 jich bylo . Cestou do cíle jsme řešili pouze jediný zádrhel, když jsme nevěděli, která cesta kolem rybníka bude kratší. Opět to ale znamenalo jenom jednu průjezdku uznat A/N. A pak rychle na polívku, řízek a hokej. Moc soutěží za 0 na PK se nám zajet ještě nepodařilo, takže jsme na to náležitě pyšní! Opět se nám potvrdílo, že někteří autoři se vzájemně chápou lépe než s jinými, takže kombinace Špáčové výhry před pár lety v Mohelnici a naší teď na ZHS je čistě náhodná!!! 😊
Na rozjezd to byl výborný závod s minimem chyb a pěknými nápady. Jediná věc, která mě trochu dráždila, byly živé kontroly. Mám zafixované, že stojí za nějakou fintou, abychom si je bouchli a nemohli se opravit. A jaká duševní muka, která musel prožívat Maškin, když se kolem živé jelo ne jednou, ne dvakrát, ale dokonce třikrát, si radši nechci představovat .
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ