Zážitků a očekávání mnoho. Jel jsem do Ostravy v pátek večer vlakem (to jsem léta nedělal a teď jsem si to užil – sekera jen 50 minut), protože PetrČ měl celý den na Moravě práci.
No a při rozpravě Duža s potutelným úsměvem a bez svého slavného svetru nám oznámil, že jeho soutěže jsou vždy lehké ale teď to lehké nebude ani v MP ani v Shell Cupu. Ale zase taková hrůza to nebyla.
No a udělal zajímavou věc, že vyvěsil před závodem přesnou kopii všech podmínek a vložáků, se kterými se v ITI potkáme. Aby každý pochopil, co tím autor myslel. Třeba i z jazykových důvodů (5 posádek z Polska a 3 ze Slovenska). Myslím, že to nebyl špatný nápad.
1.etapa začala pro nás pochybnostmi, jestli u odbočky nad serpentinou v Děhylově je plná čára nebo ne. Tak jsme si to objeli (opuštění SM), jako že je plná (otočení u hřiště na Žižkově) ale při dokončení SM1 bych se při plné čáře už neměl kudy vrátit zpět a tak jsme naznali, že fakt plná není. Stálo nás to asi 10 minut včetně úvahy, kde je SM2. Ta totiž vedla z kóty 285 a tato kóta byla v ZM kdesi daleko na konci první etapy u ČK v Krásném Poli. Tak jsem tam těžce nadával, jestli nás chce autor fakt hnát přes dva listy mapy na SM2 než mi Petr oznámil, že jsem si kótu stejného čísla nevynesl díky projetí SM1 do Děhylova k OÚ. Pak už to odsejpalo lehce dál. V Nové Plesné jsme projeli tupě rovně kótu 290, což mě přišlo podezřele lehké…. Ve Velké Polomi přišlo dovádění s příkazem „Objeď!“ v okénkách v ITI a v podmínce. Buď reálně nebo mapově a buď stromořadí nebo kapličku. Hned jsem si vzpomněl na loňské závody v Žermanicích a Dužovo oblíbené „vylejte si kapli…“ Petr mě naštěstí upozornil, že objet kapličku je nejblíž na čtverečku na Severu okolo živé PK. Tam jsem si u Jirky Kryglera naflákal naráz 4 razítka a naštěstí jsem to nepoplet, kam si je plácnout do výkazu. Tady už to bylo ale na hraně pamatování.
V Dolní Lhotě dobrá finta s reálným úhlem, kterou jsme si ale znehodnotili tím, že jsme dole na hlavní neviděli plech „S“ na svodidlech. Všimli jsme si ho až ve 2.etapě. A hezký závěr s vložákama a dvakrát kótou 250 před ČK. Tady to bylo povedené. Ještě, že ta SPK „G“ u časovky byla otočná a nemuseli jsme do brodu. Měli jsme blbejch 100 TB za přehlídnutej plech, jinak by to bylo za nula. No a v ČK jsme dostali obloženou houstičku – paráda!!!
Na začátku druhé etapy jsme si nesměli zapomenout přečíslovat kótu 265, protože bylo jasné, že na konci etapy se tady poženeme opět do ČK. Pak nás vložák vyhnal daleko z mapy ale kupodivu jsme tam po nemapě znovu dojeli. Pak jsem cestu kóty 307 vyhodnotil přes slzu na jihu, což bylo asi o kus delší (ale ne o 20%) než přes kótu 319. Takže mám SPK „Q“ navíc. On to tady ale autor dle vzorového grafického průjezdu naplánoval a vyhodnotil celé nějak divně, protože zřejmě nejezdil v sudé kótě 326 vždy L. Hezká finta s měřením až za most přes dálnici (SPK R). Pak jsem si naběhnul ve Velké Polomi s kratším průjezdem po chycení se v mapě, protože blíž to bylo nyní už neprůjezdným tunelem. A vtipné bylo, že tam, kde razítkoval v 1.etapě na živé Jirka Krygler písmenem K už visela nyní jen „mrtvá“ průjezdka s písmenem K. No a že se musí celá Horní Lhota objet okolo sjezdovky bylo také hezké, jen trochu dlouhé.
Ve třetí etapě se Duža vyřádil okolo VŠB. To mu určitě zbylo ještě z loňského mistráku. Já jsem to zajel nejdříve špatně a až, když jsem pak řešil jiný problém, jsem si uvědomil, že jsem nepoužil tu SM4 navíc jako pomůcku. Zakopaný pes byl totiž v tom, kde bylo to reálné R na konci SM1. Protože vedle zákazu vjezdu za zastávkou byla ještě stezka pro cyklisty, kde ta značka byla přeškrtnutá oranžovou lepenkou. A tak jsme to R dělali nejdříve tam. Tak jsem si postupně dopisoval do šmíráku plechy „ZI“ a „Z“ ale pak už jsem nedal nesmyslný přikázaný směr jízdy do vymazané komunikace a chyběly nám dva plechy. Tady jsem měl ještě problém se zadáním podmínky „Z kóty 233 jeď vždy SM4“, protože ta SM4 začínala v té kótě 233 a proto se tam vlastně točím dle mého pořád dokola. Kdyby SM4 začínala na vedlejším vrcholu trojúhelníka, než byla ta kóta, bylo by to v pohodě. Ale stejně tam nebyl žádnej plech.
No a pak přišla u Globusu ta nedobře zadaná podmínka „Ze sudé kóty jeď P,L,P“. U Globusu se to ještě v kombinaci s kruhákama zajet dalo ale cestou do kóty 275 už ne. Protože podmínka musí být splněna dříve, než v následujícím mapově zadaném místě. A proto jsme v kótě 275 vlastně vůbec nebyli….. Pak se nečekaně autorovi povedl fígl se zápisem ITI, který přecházel na druhý list mapy s reálným průjezdem. Spousta posádek to jela mapově a tedy dost draze. No a v Hlučíně už ta podmínka zase vycházela. Jen jsem si musel uvědomit, že na velké křižovatce nemůžu mapové doprava.
Takže děkuji autorovi a všem pořadatelům za příjemný závod a standardní vynikající Zbyťákovu a Martinovu péči v kuchyňce. A hlavně jsme splnili cíl – porazit Kubíčky!!!!
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ