02.03.2019 19:50   Jak to viděla z bedny Simča.

Střelka a Zimní Hrubá Skála
Tento rok přišlo první dvoukolo MČR o něco dřív, než jsme zvyklí. Proto jsme ještě týden před závody nevěděli, v jakém složení pojedeme. Přehlídli jsme termín a místo do Krkonoš jsem měla jet do Jeseníků na lyže. Naštěstí šlo všechno posunout, takže nebylo potřeba měnit složení posádky, což se ukázalo jako rozumný tah. Víme, že nám závody na severu Čech jdou, ale moc nevíme, proč. A krom toho, že se nám daří se nám obvykle taky hodně líbí, stejně jako letos.

Noc:
V první etapě se mi líbil hned úvod s reálnými údaji kombinovanými s vložákem, některé posádky přehlédly slepou ulici a TB začaly sbírat hned tady. Při jízdě z kóty 111 na mapový železniční přejezd se mělo objet ještě jednou přes S a teprve potom vyjet směrem na sever. Po téhle chybě mi nedošlo ani to, že ostrůvek u kóty 109 je v detailu M5 nejspíš o dost menší, než když je nakreslený v mapě M50. Vzali jsme to v klidu jen s razítkem bez J na delším objezdu. Pěkné místo bylo u kóty 135, kdy se díky dokreslení slepé mapy zkrátila jednosměrka v mapě, ale jenom na jedné straně, protože byla namalovaná i v detailu kóty 135 a po projetí SM12 se tedy muselo točit znovu přes trojúhelník pod kótou.

Druhá etapa začala menším motáním po údrnických uličkách při snaze projet kótu 262 pokaždé s jiným výjezdem. Situaci komplikoval vložák, který pár posádek přehlédlo, takže jim chyběla nějaká průjezdka z kombinace D,C,D. Nám nezamotal hlavu vložák, ale průjezdka C, jejíž koncová tabule visela na zákazové značce, kterou jsme vyhodnotili tak, že patří k odbočce doprava nad kótou 260, a průjezdka je tedy přetahovací. Bohužel jsme si to mysleli sami, takže jsme si udělali výlet z Údrnic směrem na východ, když jsme marně hledali otočnou. Ve druhé části přišlo Kopidlno a opět moc pěkně vymyšlená pasáž. Nejdřív nájezd do kóty 220, který byl ovlivněn vložákem, potom SM17 s opuštěním kvůli podmínce a šipkou na konci, která nevedla na hlavní k průjezdce, ale boční cestou. A když už měl člověk pocit, že na všechno přišel a teď už jenom zbývá zajet „triviální“ mapovou P a uhánět pryč, u vzoráku přišel na to, že u Míry něco jako triviální mapová P neexistuje. První cesta nebyla průjezdná a byla jinde než cesta kreslená v plánku, pak přišel vložák a šipka v mapě, takže se mapová P dělala až na náměstí. Následoval lehký oddech v podobě reálné jízdy a přišel závěr v Libáni. Bylo potřeba správně dojet na mapové rovně a potom najet na SM18. Cestou jsme museli jezdit v kótě 217 vždy L, což mělo vliv jak na nájezd tak na samotnou SM18, kdy jsme ji v kótě museli opustit. Pak přišlo mapové R a nájezd na další SM dle plánku. Po dojetí jsme od Verči zjistili, proč nám tu chybí V. Podle plánku se mělo sjet doprava k 284 až za vodou.

Třetí etapu jsme začali dobře. Dokonce jsme pochopili SM24, která sice na první pohled vedla v Markvarticích jasně po hlavní, ale když jsme se podívali znovu a lépe, došlo nám, že vede kolem kostela vpravo od hlavní, kde jsme taky našli onu divnou průjezdku s pokynem „zruš SM“, o které Míra mluvil na rozpravě. Pak ale přišla první chyba, když jsme vzali jenom jednou 4, protože mi nedošlo, že po vyjetí z mapy přehodnotím a nejkratší cesta do 341 je znovu na 4. Pak ale přišlo to pravé nadělení. Nejdřív přehlédnutá/špatně vyhodnocená cesta zleva za garáže, přes kterou se mělo jet reálně R, a následně reálná SM, která se tím pádem jela o cestu výš. Následovala mapová libůstka při nájezdu do kóty 362, kdy se to muselo objet znovu přes P. A aby toho nebylo málo, nechala jsem se hloupě nachytat při reálné jízdě ke šraňkám. JENOM k nim, takže jsem pak mapově přejela přejezd, za kterým jsem měla jet do sudé kóty a do časovky. 260 TB, jen to hvizdlo :D. Nejvíc mě štvalo, že polovině posádky – tátovi – to došlo, ale nevěděl, že to došlo jenom jemu,, :D

Den:
SM1 se opouštěla kvůli vložáku na stopce L. Na konci SM se mělo jet reálně L, jenže SM končila na trojúhelníčku a bylo potřeba zjistit, na které nožičce, tzn. jestli brát průjezdku na hlavní nebo ne. Nemáme sice tripa, ale kdo ho potřebuje, když mají domorodci vedle cesty plot. Odhadli jsme vzdálenost mezi jednotlivými sloupky, změřili SM a spočítali, kolik úseků mezi sloupky je k první nožičce trojúhelníčku. Sedělo to. Brnkačka :D. Pěkný nájezd do kóty 102, ve které se jezdilo vždy R a potom hurá do další vesnice. Cestou do kóty 104 přišla mapová libůstka tentokrát od Peti, šlo o průjezd kolem hradu Kost, kdy jsme měli v mapě cestu přes hrad a po napojení jsme to nejdřív museli vzít na parkoviště pro SPK 3 a pak až zadem přes SPK 9. A pak moc hezká motanice kolem kóty 104, kde jsme bohužel přehlídli dejku a odjeli tak bez jednoho Z. Na konci SM2 některým chyběla SPK6, protože nedojeli SM přes hlavní cestu do vrcholu trojúhelníčku. Pak nepřehlédnout plnou čáru při reálné jízdě a hurá do časovky.

V druhé a třetí etapě byl trochu zmatek s umístěním průjezdek, takže jsme v Sobotce posbírali snad milion průjezdek a při pohledu vzoráku to vypadalo, že se nedopočítáme. Po výjezdu z ČK2 se hledala reálná L. Trochu na prasátka jsme ji našli o něco dřív než autor, ale nakonec jsme usoudili, že takto ne a krom času jsme tam nenechali TB za průjezdky. A pak začal platit vl. Iti. 2. Mělo se jezdit za začátky obcí P, ovšem pouze po asfaltu. Přijeli jsme do Oseku, první P po zámkové dlažbě, druhá do vyasfaltované slepé, která končila skokem k hlavní silnici, kam si ani Vlčák netroufnul (a že už byl blízko), a třetí po kočičích hlavách. Hm. Jasná věc, domorodci ukradli otočnou ve slepé, neřešíme, jedeme dál. V Sobotce jsme potom potkali Peťu a říkali mu o ukradené průjezdce v Oseku. Problém nebyl v domorodcích, ale ve formulaci vložáku, kde nemělo stát po asfaltu. Proto ke konci etapy stáli Míra s Ladou a škrtali „po asfaltu“, prý by to dopadlo hůř :D. Pěkná finta, která se tu prý jezdí od nepaměti, byla na náměstí v Sobotce. V mapě byl přesazený kříž, takže se muselo odbočit L, ale kvůli zákazu odbočení to nešlo.

Ve třetí etapě byl hezký vložák se zákazem předjíždění, který byl postavený tak, že se bral i na paralalelce kolem hlavní. Tím se zamotala pasáž kolem kóty 301 a SM31. Další vložák s dokreslováním cest jsme hodně využili v Samšině a potom v Sobotce. Na konci etapy se nesmělo zapomenout na další vložák a všimnout si na mostě pěkně vyrobeného jména řeky „KUKLÍK“, za kterým se mělo jet vždy L. Pak bylo potřeba poctivě dojet pro otočnou k ranní zručce, protože ji oproti ránu vyměnili.

Závody byly opravdu povedené, velký dík pořadatelům a snad zase za rok.

autor příspěvku: Kubíčková Simona