Na první letošní závody jsme se již těšili. Na Jíčínsko jsme vyrazili v pátek po obědě. Mapování necháváme na naší B posádce, abychom nebyli při závodě moc unavení :-)
(no teď vážně: ve skutečnosti jsme oba museli v pátek do práce. Při příjezdu jsme si upravili počítadla dle příjezďáku a poté v klidu připravili závodní vůz. Verča, po informaci, že startujeme první a hlavě budeme říkat slib, začala pilovat rozhodnou vůli a to ani nevěděla, že bude přítomen Láďa Poláček. Na jízdu zručnosti jsem se připravil jako první s vírou trochy denního světla. No nebylo.
Do první etapy vyrážíme lehce nervózní, obavy jsou hlavně o čas, proto si od počátku hlídáme, kde se tak pohybují posádky startující před námi a za námi, jestli nám moc neujíždějí. Téměř celou etapu jezdíme pod bedlivým dozorem Jardy Holmana, kterého potkáme ze všech nejčastěji, ostatní posádky skoro nevidíme, prvního startujícího Špáču jsme ve třetině etapy předjeli, a nikdo nám už neujel, takže dobrý, čas stíháme... Etapa se nám jela hezky, nikde žádný zásadní problém, důležité bylo si uvědomit, že v části 2 již neplatí detail kóty 109 a že pytlík v ZM je větší, než ten v detailu, také že dejka projetá v první části, není ještě projetá ve druhé části. Další finta byla v tom, kdy si mám uvědomit, že „vidím“ zákaz vjezdu v detailu kóty 111 a napsat tedy 3x SPK S. Hezký chytáček byl i na konci SM 12, kdy si zkrátím jednosměrku jen v její severní části, u kóty 135 si jí nezkrátím, díky tomu, že je uvedena i v detailu. Tam se naši (a nejen oni) nachytali. Do cíle již dojíždíme v pohodě, překvapivě o 5min předčasně. Od Mirka jsme čekali trochu těžší iti, tak jsme v cíli poněkud nejistí, jestli jsme někde něco nevynechali. Například jsme ani jednou mapově nejeli kótou 890..?, ale to tak asi mělo být.
Znejistěli jsme nejenom my, ale jak nám Mirek na konci řekl, tak byl nervózní i on, zda to nemá moc lehké, když mu první posádka podala výkaz za 0TB a 5min předčasně.
Druhá etapa však již na pohled byla těžší – více údajů v iti (hlavně detailů), a také nám dala více zabrat. V obcích se to více motalo, jedna finta za druhou, a rozhodně jsme již neměli dojem, že by to bylo lehké. V Údrnicích sice správně jedeme za začátkem obce P, ale přehlédli jsme SPK K. Další chybu děláme hned v téže obci, kde v detailu kót 262-260 přehlížíme dejku - byla hned za odbočkou, kde jsme odbočovali P, což v noci nelze vidět – v celém P okénku se odráží světlo s desek.. V Kopidlnu se dostavilo zatmění mysli, nejprve jsme si tam nesmyslně řekli, že je jednoznačný výjezd tam, kde nebyl, což bylo naštěstí jen za 60TB, a na výjezdu z obce (za kótou 220) si sice všímáme, že máme jet mapově P podle ZM, ale že ta komunikace v ZM je jiná, než ta v plánku - to už nikdo neměřil… takže za 160TB. V Libáni jsme se zase chytli na správnou vlnu a vše zajeli dobře, včetně správného čtení mapy, kdy vychytáme, že Rovně za SM 18 je v ZM až přes tu druhou odbočku, a P v plánku je až ta druhá za vodou a píšeme tedy V. Náročnost etapy se již projevila i na čase, trojka nás dojela. Jako bonus chytáme na radaru v Libáni 80TB.
Třetí etapa má lehčí rozjezd, od startu na most bez problémů, v Hřmeníně vychytáváme mapovou fintu a bereme SPK 5. V Rakově již začalo přituhovat, ale začátek SM 23 v detailu nepřehlížíme a jedem správně, včetně jejího opuštění (a vidíme Vlčáka, jak dělá chybu :-), při návratu na SM jede kus po SM). Na konci obce ještě nepřehlédnout dejku, točíme přes SPK X a hurá do Markvartic. Tady nám tvar SM 24 na tu hlavní trochu nesedí, ale správnou ulici nenacházíme, takže na rozpravě avizovanou SPK A nemáme. Cestou do 341 něžná mapová fintička na trojúhelníčku bez problémů, následně nám ale pak za SPK 4 nedochází, že nové řešení hledám až po vyústění zpět na mapu a mám zapomenout, že pár metrů za mnou je zákaz vjezdu. Takže tady nám chybí druhá SPK 4 (v cíli zjišťujeme, že tady Míra nachytal celkem dost posádek). V Sobotce se již začíná projevovat únava, najít mapový kříž není snadné, podobných křížů je tam mnoho, nakonec nacházíme ten správný. To se mi moc nelíbí, aby tam bylo více křížů, co se liší o pár stupňů, mapový tvar by měl být jasný. Pak si sice navigátor všímá, že na mapách.cz je trochu jiný tvar křižovatky západně od kóty 343, ale pokrčí rameny a neřeší to :-), květináče v noci nevidíme vůbec, tak nás to netrkne a chybí nám SPK J. Pak se naštěstí zase trochu probereme, reálně R přes odbočku za barák vidíme jako jedni z mála a reálnou SM25 jedeme tedy o ulici výš než posádky před námi. Konec SM sice Verča měří, ale v cíli zjišťujeme, že asi měřila hodně nepřesně, takže máme SPK K navíc. Náměstí v Sobotce projíždíme bez problémů, dokonce vychytáváme i mapový tvar cestou do kóty 362 (v reálu do špičky, v mapě ale zalomené – vyhodnocujeme, že má autor nakreslen chodník podél baráku a děláme tedy velký objezd přes kótu 343). Cestou do ČK již bez problémů – dochází nám, že reálně jedeme jen k dopravní značce přejezd, koleje již křížíme mapově a tedy platí podmínka. Ta je psaná jasně, není úseková, nejdříve do sudé kóty, do kóty 354 je zákaz vjezdu, takže velký objezd až do kóty 388 a hurá do ČK.
V cíli již rozhodně nemáme pocit, že by to bylo moc lehké. Po kontrole vzoráku to nevypadá nic moc – 840TB za průjezdky. Překvapivě je z toho ale první místo :-). Tak že bychom zkusili zaútočit na mistra republiky letos, když nám to loni nevyšlo? Bohužel ve dne se nám druhou jedničku získat nepodařilo. Nejvíce nás mrzí, že jsme to ve dne prohráli kvůli neviděné SPK N (2x). SPK splývala s barevnou reklamou, navíc byla umístěna neřádově nad sebou, takže když člověk přehlédne jeden, nemá již šanci vidět druhý plech. .
Jinak celkově soutěž povedená, líbila se nám. Všem pořadatelům velké díky!
Ze slunečné a zasněžené Francie zdraví posádka č. 2! :-)
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ