02.11.2019 11:45   Pohled z bedny - AZIMUT RALLYE 2019

Do Soběšic jsme vyrazili v pátek, s dostatečnou časovou rezervou tak, abychom přijeli včas dle pokynů organizátorů. První komplikací byla uzavřená D8 a následně ucpané objízdné trasy. Taktický plán objížďkou přes Mělník nevyšel, práce na silnici za městem nám nadělily skoro 60 minut. Další cesta ku Praze ubíhala hladce, nebýt červených úseků, které Google mapy hlásily. Kvůli nehodě před tunelem Blanka jsme poskakovali v Holešovičkách, do tunelu jsme nakonec přijeli od Holešovic přes Trojský most. Po dalších komplikacích na Smíchově, v Chuchli a kolem Cukráku jsme nasbírali celkových 120 minut a byli na disk. V okolí Strakonic jsme obdrželi hlášení z řídící věže, že večeře na nás počká někde u okýnka a ohřejeme si jí v mikrovlnce. To jsme zrovna opustili poslední široké a rovné silnice a neznámým, temným terénem, kde jen sporadicky zasvítilo obydlí, jsme se blížili k cíli. Lišku jsme žádnou nepotkali a nakonec jsme stihli jak večeři, tak večerní rozpravu.


Sobotní ráno bylo nádherné. Obklopovala nás krásná, prosluněná krajina, oproti včerejšku nebe a dudy. Tak honem na snídani a postupně jsme obdrželi tři různé testy. A pak další překvapení: pořadatelé nám připravili rychlostní zkoušku. Musela to být neskutečná práce s úředníky, protože vyjednat uzavírku mimoúčelové komunikace není nic jednoduchého a hromádka souvisejících úředních lejster tomu nasvědčovala. Odjeli jsme obě erzety a už jsme se řadili do etapy. Těsně před startem Janě nedopatřením v klíně přistál poctivý borůvkový koláč se smetanou (původně to měl být povolený doping) a tak Jana měla o předstartovní přípravu postaráno. Dlužno dodat, že tato poskvrna byla odpoledne náležitě odčiněna.


Jela se jedna etapa, v itíku byly tradičně kombinované mapové a reálné části, v mapě byly drobné úpravy, kořením byly dva vložáky a jedna slepá mapa v měřítku odlišném od ZM. Trať povětšinou vedla ještě užšími cestami než včerejší příjezd, ale žádná z nich nebyla za hranou. Jednalo se o atraktivní trasu nahoru – dolů nádhernou krajinou. Na trati byly živé kontroly s úkoly, jedna tajná kontrola a ty panoramata – no kochal jsem se. Po předchozí domluvě obdržel itík i náš syn a poklidné tempo soutěže nám umožnilo vzájemnou komunikaci, kontrolu a vysvětlení postupů. Snad se nám podařilo zasít semínko, na příští závod už chce svoje desky. Cíl byl u hotelu, organizátoři nám připravili ještě odhady vzdáleností, až poté jsme mohli parkovat. Odpoledne bylo zpestřeno fajn soutěžemi pro přítomné děti, k dispozici všem byl hotelový bazén a další zázemí. Nejlépe bylo na terase, kde jsme si užívali sluníčka dosyta. Po vyhlášení výsledků a předání cen byl na programu večer s živou hudbou. Zapěli jsme chorály a s ohledem na další hotelové hosty jsme museli po 23. hodině oslavy ukončit.


Nedělní dopoledne bylo zpestřeno soutěží ve střelbě ze vzduchovky. I toto klání bylo vyhodnoceno a na všechny zúčastněné čekaly milé a hodnotné ceny, za které je dlužno poděkovat nejen organizátorům, ale i sponzorům. Před obědem jsme ještě stihli venkovní minigolf, poté jsme se rozloučili, odjeli na pár keší po okolí a den zakončili na nedalekém hradě Rabí.


Děkujeme za fajn soutěž, u které oceňujeme především pestrost napříč věkovými kategoriemi. Ceny se nám skoro nevešly do auta, manželka i syn hlásí, že by příští rok jeli opět. A to je nejvyšší vyznamenání. Děkujeme ještě jednou organizátorům, jejich týmu pomocníků a také všem ostatním posádkám za fajn soutěž.



Za posádku 121



Vít Hrzán

autor příspěvku: matonni