První letošní dvoukolo Mistrovství České republiky máme za sebou a na naši posádku padla, možná už trošku zapomenutá, povinnost, napsat pohled z bedny. Je pravdou, že naše posádka v tom moc nevyniká, ale jelikož se nám změnilo obsazení posádky, tak jsem se rozhodl něco sepsat.
Od výsledků jsme si na dvoukole nic moc neslibovali. Náš výsledek v noci to v podstatě potvrdil, i když jsem to čekal spíš horší. Do startu první denní etapy jsme vstupovali trochu ve spěchu. Po snídani mě Verča a táta zdrželi dotazy na heslo k výsledkům a komentáři na umístění. Naštěstí jsme start stihli. Cestou na SM11 nás nerozhodila ani chybějící otočná PK2. SM11 jsme nezapomněli opustit a otočné PK33 za autem jsme si na rozdíl od Michala všimli hned. V Kabčicích jsme podchytili všechny dejky, stopky a liché kóty. Jen mě trochu znervóznělo otočení přes parkoviště (čekal jsem průjezdku) a ani jsem nepochopil kótu 111. Cestu do 113 nám zkomplikovaly dejky, stopky, a že za radarem není umístěno PK R, mi taky vadilo. Za kótou se okolo nás utvořila skupinka posádek 5,3,2 a v této skupině jsme dojeli skoro až do cíle. Tato etapa na mě působila takovým dojmem že, už už jsme u kóty
nebo bodu a místo toho nás dejky a stopky odvedly někam pryč.
Druhá etapa chtěla na začátku hodně odvahy. VI na kruháky nás po slepé mapě hnal dál a dál, od kóty 203. Po prvním VI jsme se nenechali zlákat mapou a PK. Za tím posledním jsme zase měli rozkol v posádce. Já chtěl odbočit pro PK3 ke hřbitovu, Robert zase jet pro PK84. To jsme rozsekli až u živé PK. Další takové těžší místo bylo na začátku SM22, chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, kudy
vede. Cesta před garážemi a plná čára nám nakonec vysvětlila PK na objezdu. Za kótou 206 jsme se zase dostali na známé kruháky. Poslední reálně pravá nás svedla pro PK56. Cestou do cíle nás ještě rozhodili dva stejné průjezdy za kótou 203. Ten, podle nás kratší, nás bohužel nakonec zacyklil. Tak jsme nakonec zvolili tu druhou variantu a tam už všechno krásně sedělo.
Start mimo mapu mě trochu pobavil. Podle navigace jsem se ujistil, že jedeme alespoň správným směrem. Bechlín jsme projeli celkem rychle, zato příjezd a opouštění SM1 byla celkem motanice. Uvědomit si, že vrácení na SM1 je kratší přes detail. Na SM1 jsem se vrátil tak 7 let zpátky, bylo poznat, že autor tratě je prostě ze staré školy. Nic proti Jardovi . V Předoníně už jen přesně doměřit konec SM2. Z Benzinova do Račic jsem čekal radar a nějakou mapařinu, ale Robert ji neodhalil. V Račicích jen nezapomenout na dejky. Při příjezdu do Štětí jen pořádně volit vždy nejkratší trasu. Při přechodu částí jsem trochu znejistil nad platností VI1 a VI2. Naštěstí jsme to vyhodnotili správně. Ve Štětí byla nejhorší pasáž u garáží. Postupně se tam sjelo snad celé startovní pole. My jsme nejdříve odjeli v půlce reálu do pryč, kde jsme skončili. Tak jsme se vrátili a přehodnotili naše řešení. Bohužel špatně, ale alespoň jsme tam nestrávili tolik času. Pak už jen prokličkovat Štětí a hurá do kóty 611. V detailu 611 nepřehlédnout plnou čáru a propojit detail se ZM. SM3 byla sice trochu ve špatném měřítku, ale nám to moc nevadilo. Nezapomenout odbočit vpravo i při návratu na SM3. Cesta za kolejemi mě zase vrátila několik let zpět, dnes už mi
přijde, že takové polňačky moc nejezdíme. U časovky nezapomenout na stopku a otočka pro PK1.
Závěrem bych chtěl poděkovat a vyjádřit velký obdiv mému navigátorovi Robertovi. MČR se účastnil naposledy před 5 lety a to v roli řidiče. Dobrý dojem ze soutěže kazí jen výkon řidiče na jízdě zručnosti. Dále patří poděkování pořadatelům a organizátorům.
Za posádku č. 1 Radek
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ