Milan Hlaváček pohodil na začátku dubna v diskuzi rukavici, a protože se nám to oběma hodilo, tak jsme ji zvedli a přijeli jsme vyhrát. Když mohl Jarda Holman, proč né my, že?
Start proběhl letmo v Informačním centru na náměstí, v itíku bylo popsáno místo, kde soutěž začíná pohádkou. Spočítat vrata, tedy přesněji – shodnout se, zda tato jsou ještě zelená či už modrá, byl trochu problém, obzvlášť v kombinaci s hydranty, ale na druhý pokus si to sedlo (teda až na to, že ty modrý byly prej zelený). Pak jsme se ještě vrátili, neboť jsme si nebyli úplně jisti přehlédnutím nějaké sochy. Po opuštění města se z pohádky přešlo na reálný šipkáč o délce 65 km, který nás provedl bližším i vzdálenějším okolím a vrátil zpět do města krále Jiřího. Plnili jsme různé úkoly, o chytáky nebyla nouze (m.j.: Kolik balíků sena je zde uskladněno? = žádný - byla to sláma), pokračovali jsme v hledání soch a docela se bavili. Nádherný úkol jsme plnili v obci Podmoky, kde jsme na úžasně velikonočně vyzdobené návsi počítali pletené a háčkované zajíce v kulichu, držící žluté vejce (byli 2 mezi asi 18 a dalšími desítkami slepic a kuřátek). Kufr jsme položili jen jednou, a to na pokynu: „Za památníkem pozemkové reformy odbočte na první křižovatce doprava a na další doleva“. Přijížděli jsme od severu, po 328 a samozřejmě jsme se po odbočení vpravo na vidlích vydali hned na východ. Jenže pokračování itíku avizovalo návěští před železničním přejezdem, a tak jsme shovívavě pochopili, že ta levá měla být až později po výjezdu na Běruničky.
Do cíle jsme dorazili s tím, že jsme možná některý úkol na trase mohli nepochopit zcela přesně, ale že by se nemělo jednat o nic zásadního. Ještě jsme si s pořadateli vyjasnili nepřesnost v otázce hledaných soch, které jsme měli seřadit podle stáří, ale chybělo zadání, zda vzestupně či sestupně.
Při vyhlašování přišel šok, byli jsme předposlední s vysvětlením, že jsme nespočítali klády u cesty a jako jediná posádka z celkových asi dvaceti jsme napsali nulu a máme mínus 68 bodů.
O co šlo? Itík vypadal takto:
Úkol č. 6: Spočítej ležící klády na levé straně silnice.
Úkol č. 7: Odkud a kam jezdí vlaky z této zastávky?
Po odbočení na Poušť jsme dle obrázku níže přijížděli od jihu. Na levé straně, ještě před vjezdem do areálu SERVIS LES s.r.o. (před 1. návěštím přejezdu = více než 250 m před ním - asi zde:
MAPY.CZ
ležely hromady klád a kolem nich pobíhali a počítali další soutěžící; od brány dál neležela jediná kláda, situace 100 m před přejezdem vypadá takto:
MAPY.CZ .
Remízek za zatáčkou ještě nebyl olistěn, a tak bylo vidět, že tam žádná kláda neleží. Jasná nula.
Pokoušeli jsme se při vyhlašování bránit a vysvětlit situaci (trochu je seznámit s tím, jak je to se 4. etapou), ale byli jsme sami proti pořadatelům i všem účastníkům a nechtěli tam dělat vlny. Později, při odjezdu, nás pořadatelé odchytili s tím, že to pochopili, že je to skvělá finta, že tohle musí ještě někde uplatnit, že je to přeci jasné. Co naplat, bedna se nekonala, Holmana jsme nezopakovali. Ale dodatečně nám jako cenu útěchy věnovali Diplom s uvedením "ZA UMÍSTĚNÍ".
Závěr:
Byla to super soutěž, jen se člověk musí oprostit i od těch nejzákladnějších věcí, které z AOS zná. Počasí přálo, viděli jsme krásná místa, nechali se inspirovat pro náborové soutěže a také kdeco od pořadatelů zjistili. Například, že když v jiné, předcházející soutěži zakreslili příjezd na kótu šipkou, tak jim 2/3 účastníků odmítly takovou soutěž dokončit s odůvodněním, že je to těžké.
Vláďa Žlábek / Víťa Hrzán
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ