28.09.2022 19:26   MČR HYENA CUP 2022 (den)

Děkuji rodičům, mamince, tatínkovi, sourozencům, škole, straně, vládě, evropské unii, … za podporu, výchovu, vzdělání, morální vlastnosti a hlavně dohled Milana Vlka, který mi umožnil a uložil povinnost napsat své pocity a dojmy z této soutěže v Praze dne 24.září 2022.

Sobotní tři etapy jsme po Praze projeli s docela slušným pocitem, který hořkl v druhé etapě – nemám rád neustálé přehodnocování díky překopané, rekonstruované Praze a jednosměrkám.

V první etapě, jsme jako většina posádek špatně vyhodnotili zákaz vjezdu do slepé ulice. Sice v iti byla pouze značka, ale rozkopaný terén této ulice nás vůbec neoslovil.
Tedy zbytečné 3 PK navíc! Trochu zbytečné komplikace jsem nám způsobil chybnou variantou příjezdu do kóty 206. Teprve po několikerém projíždění zástavby mezi kótami 214 a 206 jsme na popud řidiče zvolili správný příjezd do kóty 206 a napravili chybějící 3x SPK 80 (trojúhelníček s dejkami – Klánova, Vavřenova a Filosofská).
Dále jsme trochu tápali, proč jsme potkali na nájezdu na chlupatici za kotou 121 posádku Paulů v protisměru. Ale byli jsme tvrdí a pokračovali dále. Teprve po dlouhém nájezdu na SM2, díky plné čáře a šipce v mapě, jsme si potvrdili, že SPK 60 v detailu kóty 121 je oprávněně. A pak to nastalo: Průjezdem kóty 207 na SM2 skončil V.ITI. za každou dejkou jeď poprvé P…
Dlouho jsme jezdili po „sídlišti“ na Novodvorské, než mi seplo, že zde jezdíme zbytečně a ztrácíme čas…
V kótě 981 (mapově L) jsme si pro jistotu projeli i možnost reálně L, než jsme si potvrdili, že se opravdu jedná o podmínku.

Start do druhé etapy – trochu jsem se sekl a cpal Milana mapově místo do kóty 101 (v pořadí) na kótu 121 kde začínala SM1. Ale to platilo až pro 2. část této etapy. Tak jsme jeli spíše na sv – směr Pankrác. Chvíli to trvalo a pak korekce – správně na kótu 101 se splněním zadaného výjezdu (to za 2x chybějící SPK). Ovšem po dojezdu do kóty 101 a splnění správného výjezdu, nám oběma „utekla“ přenosná značka jednosměrné ulice trochu skrytá za značkou Směrovací deska. Tedy začátek následně bez SPK 94 a špatně sedící chlupatá čára s jednosměrkami. Trochu citem jsme zajeli docela korektně (bez té 94). V Michli jsme ani jeden nezabral na „řidičské“ finty – trojúhelníček pod kótou 116 s vodorovnou značkou (směrová šipka) a svislou (provoz v obou směrech)… Kótou 117 projíždíme chybou, nejedeme do ní znova (chybí SPK 96) a díky doslovné neznalosti výkladu návěští vl.iti si na SM3, pro jistotu dáme SPK 47 (tj. navíc).

Třetí etapa – i zde jsem se ukázal. Chybně zvolená, delší, trasa do kóty, znamenala docela znatelné „mapování prostoru“, kde vlastně Maškin bydlí. Když se to stále komplikovalo a trvalo to už docela dlouho, padlo rozhodnutí: opět, a pořádně, zjistit nejkratší cestu do dalšího bodu v iti. Vše škrtnout a celé znova… To už docela šlo. Milan, vložákovou značku zákaz vjezdu pro nákladní vozidla nepřehlédl ani jednou, Spartu i Slavii jsme zmákli. Pouze reálná chlupatice za kótou 281 nám na konci nesedla. Poslední „z leva“ do garáží asi neměla být. Zhodnotili jsme, chybně, že když zde domácí mistr sportu Ludvík se Zdeňkem také stojí a tápou, budeme tvrdí a šetříme čas ztracený na začátku etapy.
Pojedeme přes SPK 89 (tedy bude chybět SPK 88 na cestě za správnou předposlední přípojkou „z leva“) a nebudeme tratit čas. I tak jsme u této stojní etapy tratili 11 minut!

A tak jsem si po dojezdu ani nekontroloval správné průjezdy těmito etapami podle moc pěkně zpracovaného průjezdu s výkladem. O to větší bylo překvapení nad výsledkovou listinou!

Myslím, že je třeba poděkovat Petrům za asi těžké, ale pěkné (sice místy stolní) soutěže v rozkopané pražské sobotě (i pátku).

V restauraci bylo dobré jídlo, slušný eskort a čisté WC.

Za posádku st. č. 13 Pavel Kopeček s Vlkem Milanem

Pavel mne požádal, abych něco doplnil, což tímto činím: po Praze (ale i jinde) se mi jezdí dobře a moc pěkně jsem si v domácím prostředí po hodně dlouhé době zajezdil. V podstatě jsem nebyl nikde, kde bych už předtím nejel (v běžném provoze i na předcházejících soutěžích). Ale samozřejmě se nedivím, že pro mimopražské je to hodně těžké. Neustálé řešení, žádné oddychové přejezdy, maximální povolená rychlost spíš třicet než padesát, samý zpomalovací pruh. Ale takhle my v Praze žijeme. Asi budu muset postavit zase nějakou soutěž, abyste se podívali i do centra Prahy :-).
Itiky se mi líbily. Byly to velmi chytře promyšlené průjezdy, přitom zadání nebylo složité a každá průjezdka se využila co nejvíce. Petr se od dob Cíle neznámého hodně naučil, asi má dobré základy... Akorát si nějak nemohu zvyknout na to, jak se v posledním období využívají přenosné dopravní značky. Dříve jsme se jich při stavbě iti spíše báli, kvůli tomu, že se objevovaly nečekaně, bývaly špatně, nejasně a nepřehledně umístěné, ale nyní se stávají základní částí itineráře (už to bylo v Táboře, nyní v Praze).
Nemyslel jsem si, že ještě někdy nějaký mistrák vyhrajeme, to bylo opravdu milé překvapení. Takže díky pořadatelům za pěknou soutěž i velký zážitek.
Milan

autor příspěvku: milanvlk