22.12.2022 10:38   Pohled z bedny 22.

Letos nám někdo nahoře držel hodně palce. Výsledkově se nám dařilo, ač na trati jsme dělali chyby. A některé věci nám nahráli, například na Hrubé Skále jsme startovali mezi prvními a v Přepeřích chyběl na cestě zákaz vjezdu. Dojeli jsme pod most bez možnosti pokračovat, zahodili jsme itik a jeli k dalšímu mapovému místu. Stavitel tam pak umístil zákaz, a nahnal tím ostatní posádky na kruháč, který je poslal zcela mimo trať. Posádky tam ztrácely drahocenné minuty, než to vzdaly. Body za čas pak už nedohnaly. To nám pomohlo.

Na první mistrák do Roudnice jsme přijeli až v pátek odpoledne, najížděli jsme asi hodinu a tentokrát jsme na tom moc nevydělali. Prohlédli jsme si silnici u Labe ve Štětí, objevili krásnou cestu podél Labe a já jsem zaznamenal taky ty šipky na hlavní silnici. Ale Ladě jsem to nepřipomněl. Ta cesta se mi tak líbila, že v noci jsme tam odbočili přes ty šipky. A protože tam nebyl plech, jeli jsme tam třikrát a nic. A tak nás Jirkové porazili a psali jedničku. Ještě před soutěží jsme si také prohlédli nový obchvat Roudnice a zaujala mě průjezdka pod mostem. Ve dne pak byla jako magnet a sjeli jsme přímo k ní. Hned jsme si to zabouchli živou a pokračovali po Roudnici. Na konci etapy jsme znovu před tou živou zjistili náš omyl. Přepsali jsme popaměti celou etapu, chybělo nám jen 360 a byla z toho i přes tuto minelu znovu dvojka. Jirka naštěstí skončil vzadu, ale jak jsme se pak dozvěděli, omylem nenapsal jedenáct průjezdek. Byli by druzí a na konci by je to tuším posunulo na druhé místo. Pak jsem byl tři měsíce mimo a tak na další soutěži jsme byli až v Přerově na družstvech. Nevím proč, ale Ludvíkovi soutěže mi moc nejdou, čtyřka nebyl dobrý výsledek.

Pak na mistrák do Prahy. Protože jsme pořádali poslední dvojkolo, je-li jsme si alespoň pro jeden dobrej výsledek. V noci jsme systematicky a trpělivě řešili jedno okno itiku za druhým. V cíli jsme byli zcela hotoví, ani jsem nevěděl, co bylo špatně. Cítil jsem, že jsem udělal asi hodně chyb a s tím šel spát. Ale ráno jsme najednou byli první, tentokrát nám škrtání ve 4 etapě asi pomohlo, ač vůbec netuším kde, co a proč. Ve dne už nebylo napohled moc co zlepšovat, ale mohli jsme se ještě o jedničku zlepšit a případně potenciálním soupeřům umístěním nějaký bod sebrat. Ale nepochopení křižovatky na začátku druhé etapy nás stálo osm set a bylo vymalovaný. Pomohli nám ale zase jiní. Jirkové udělali pětku, tím už nás nemohli porazit a Radka odsunula Míša na čtvrtou pozici. Radek by musel udělat u nás dvě jedničky, abychom nevyhráli.

U nás v noci jsem věřil, že vyhrají Jirkové, kteří využijí znalost Jilemnice a ve dne Simča. Ale obavu jsem měl, kdyby Radek přijel s Veronikou, asi bych se bál víc. Ale nakonec mistrák u nás skončil podle očekávání a celkově jsme vyhráli. Druzí byli Kubíčci Simča s Jurou, kteří v posledních závodech mocně finišovali, a třetí Jirkové Boudní, kterým nevyšla Praha, kterou nemusí.

Poslední závody byly v Hlučíně, kde jsme mohli získat double a vítězství v poháru AČR. Ale nebylo to jednoduché, Jiří Boudní opět ukázali vysokou letošní kvalitu. V noci jsem udělal jednu ostudnou chybu za 260 a pak ještě jednu za 15 minut a stovku k tomu. Styděl jsem se a pohár byl asi fuč. Jenže někteří objevili u té mé první chyby jinou cestu, rozhodčí ubral 200 a najednou jsme byli druzí a šance pořád byla. Ve dne jsme přehlédli jednu křižovatku za 160, ale stačilo to na druhé místo před Boudnými, kteří skončili třetí a v poháru druzí a my těsně vyhráli. Jo a v Hlučíně vyhráli Petrové Mašek a Černý a to jim dalo na třetí místo v Poháru.

A jak se nám líbily soutěže?? Hrubá Skála se pyšnila 50. ročníkem. Stavěl Petr Špaček , mapy byly vyčištěný víc než jindy a itiky s obvyklou náročností. Diskuize se vedla o reálném odbočení přes snížený obrubník, což byla drobnost, v podstatě soutěž bez problémů. Prostě pěkná a pohodová Hrubá Skála. Mistrák v Roudnici byl brzy, už začátkem dubna. V prostoru jsme se mohli rozjet už při lednové zabíjačce, která byla postavena na úrovni solidního poháru. Obě kola byla postavena jako vždy na přesných jednočarových mapách, itineráře zajímavé a technicky jezdivé. Protože na itikách z noci nevidím autora, předpoládám, že ji asi dělal Zdeněk a den postavil Jarda Marek za rozhodcování Jany Jíšové. Tuším, že vše bylo bez zásadních chyb. V Přerově družstva staví pravidelně Ludvík Prášil. Jezdíme tam vždycky rádi, ale nějak se nám tam nedaří. Itiky byly trochu náročnější a když uděláš u Ludvi chybu, nejde to jen přepsat, musíš to projet znovu, za každé podcenění se platí. Ale soutěž byla hodna svého účelu, tedy mistrovství republiky družstev. Pak už to byl fičák. Nejdříve Praha. Petrovi udělal mapy Víťa a bylo to znát. Velké zlepšení. Podmínek a vložáků nebylo málo, ale moc se nepřekrývaly. Bylo to těžké, první noční etapa si řekla skoro u všech o více než 30 minut navíc . Ve dne použil autor s rozhodčím na rozestavěné řižovatce výjezd do jednosměrky, která ale nebyla zcela vidět z místa příjezdu, sporný byl taky zákaz vjezdu, kde 200 metrů za ním byla hromada písku a nebylo zřejmé, je-li to průjezdné někde kolem. Ale protože to měli všichni, tak o nic nešlo. Asi opravdovou chybou bylo zacyklení v poslední etapě. Teď koukám na itik a vzpomněl jsem si, že Petr jednou objížděl Slavii vpravo a Spartu vlevo, ale já si to obrátil. No nic, Sparta jako Slavie. Jen pro pořádek, fandím Slavii. Na několika místech, hlavně ve dne, jsem nenašel nejkratší cestu a nechápal zadání. Ale to bylo asi mnou. Když jsem začal vymýšlet poslední Střelku, byl jsem rozhozen z diskuzí. A tak jsem to nechtěl udělat lehký. Zprvu jsem neměl moc času a pak jsem najednou času měl dost. Nejvíc mi pomohl Franta Schindler, chci mu moc poděkovat, protože mi ošetřil celou soutěž v zárodku prvních návrhů. A taky mě varoval před náročností, ale já nedbal. Rozhodčího mi dělal Vláďa Hrdina, doladili jsme zbytek. Zdálo se to dlouhý, ale já se musel dostat do časů, které jsme si řekli na jaře, ale místo abych ubral na itiku, tak jsem jen ty časy zkrátil. Což jsem tomu vůbec nepomohl. Podařilo se mi aspoň během soutěže upravit itiky pod hranici katastrofy. No a nakonec jsme jeli do Hlučína. Vláďa Dužík postavil dvoukolo. Na začátku jsem to podcenil a nechal se nalákat. Itiky ale nebyly jednoduché, většinou se pod prvním pohledem skrývala finta. S třetími etapami by to byl velmi dobrý mistrák. Letošní model s třemi dvoukoly mistráku B50 a podobného počtu pohárů B40 je asi maximem pro současnou finanční situaci a počtu potenciálních stavitelů. Vzhůru do roku 2023. Všechno nejlepší a hlavně pevné zdraví.

Mirek a Lada

autor příspěvku: MirekP