26.02.2023 13:00   Pohled z bedny ZHS 2023.

Po teplém únoru opět na ZHS napadl sníh. Ne mnoho, ale napadl. Přestože to máme do Tatobit kousek, přijeli jsme skoro poslední. A i když jsme byli na zručce rychlí, Radek nám dal ještě 5 sekund. To musel jet tak rychle? Patřil pak k těm největším smolařům, pro poruchu auta nedojeli. Hned v Tatobitech platil vložák, že můžeme jezdit přes plnou čáru. Snad polovina z nás nezaregistrovala, že jsme vyjeli z obce, vrátili se zpět do prostoru a přejeli jsme tak plnou čáru. Bylo to za 460. Ze zbylé poloviny si tam někteří taky něco zobli kolem 400, a tak ve výsledku těchto prvních deset kilometrů ani moc neroztrhlo výsledkové pořadí. Jediní, kdo to zajeli jen s malou stovečkou, byli Zdeněk a Jana Jíšovi, čímž si položili základ ke svému úžasnému druhému místu. Mezi těmi, kteří odjeli tu plnou čáru, byli také celkově třetí Petři Mašek a Černý. Ale nabrali si tam jiných 400, takže velkou výhodu nezískali. My ještě s jednou stovkou celkem 560. Že je člověk líný vzít pokaždé do ruky pauzák, to víme asi všichni. V Lomnici ve druhé etapě po podjetí železničního mostu jsme měli jet SM23. Kouknu do ZM, všechno jasný. Když jsem přijel do prostoru, potkal jsem tři posádky v protisměru. "Jsem tvrdej", jsem si řekl, takže jsme jeli dál. Zviklala mě až živá v protisměru. Neochotně jsem uchopil pauzák a přiložil. Aháá, v protisměru jsem já!! A když jsem pak na správném průjezdu potkal v protisměru Zdeňka Klenáka a poté i Petra Maška, tak jsem se smál. Taky nepoužili pauzák. Špáča měl všude hodně živých kontrol, což znemožňuje opravy. Nejvíc mi utkvěla v paměti „osmička“ pod Zelenejma hájema ve třetí etapě. Zdálo se, že živá stála v protisměru. Pro jistotu jsem se ho ptal, jestli má správně pověšený žlutý plech. Byl velice ochotný, přiběhl až k nám a s hlavou ve staženém okýnku nám nutil razítko. Byl pak velice smutný, že jsme odjeli bez něj. Někteří si ji ale vzali. Jak říkal Jirka Boudný, ještě osychala barva a už jsem věděl, že je navíc.
Určitě potvrzuji, co psal Jura, že “Je to moc pěkné, jezdivé, i prstem po mapě. Dostanete krásné, přehledné podklady,“. Přesně tak, itineráře jasné, přehledné. Střídali se technicky náročné úseky a pak delší přejezdy s nenápadnými fintami. Pořád bylo co dělat a nad čím přemýšlet. Nevzpomínám, že by někde byl problém s iti. Hospoda byla plná akorát, každý seděl, jídla za příjemné ceny a dobré chuti. Vyhlášení bylo včas, poslední otázka asi byla, jestli Sparta ve Zlíně dostane vyrovnávací gól. Pro nás Slávisty bohužel nedostala.
Mirek

autor příspěvku: MirekP