Již pár let mívám takový krásný sen o … Nebojte, bude to přístupné i dětem: „Jsem na AOS soutěži, během rozpravy jsem raději zticha, vše jde jako po másle, krásné počasí podtrhuje pohodovou atmosféru v autě. Mezi etapami je dostatek času na relax i super oběd a k tomu všemu ještě naše posádka poráží běžně nedostižnou konkurenci a vyhraje. Ani na vyhlášení se nečeká věčnost, neboť všechna soukolí jsou dobře promazána.“ Ze svých krásných snů se budím v kruté realitě.
Tak tomu bývalo až do letošního Šmídla. Tady bylo téměř vše jako v mém snu krom toho, že jsem málem nestihl start - jedné začínající posádce jsem vysvětloval rozdíl mezi kótou a bodem. V první etapě jsem autorovi sežral fintu v jeho oblíbených Pastvinách, jinak to bylo vcelku jednoznačné. Velice potěšil program mezi etapami. Prohlídka pevnosti vůbec nebyla nudná, venkovní sportovní disciplíny si za naši posádku vzal na starost Milda a byla to správná volba. Netradiční oběd byl třešničkou i nakopnutím do druhé etapy. Z té si vybavuji především panoramata – nádherné výhledy z míst, kde jsem nikdy nebyl a kochal jsem se. Asi moc, protože jsem následně přehlédl příjezd do bodu C v Zakopance a až „nesmyslně“ umístěná průjezdka na severním trojúhelníčku pomohla můj kufr odhalit. Tady patří Mildovi obzvlášť veliká poklona.
V cíli na nás čekal tradiční program a zázemí areálu Šmídl. Perná chvíle nastala ve chvíli, kdy si mě pořadatelé vyžádali na konzultaci k výpočetnímu programu, který odmítal poslušnost. Po pár minutách jsme i tady mohli odvolat zvýšený stupeň paniky a vše již hladce dospělo k vyhlášení všech kategorií.
Děkuji Mildovi za důvěru, kterou do mě opakovaně vložil a děkuji především pořadatelům, sponzorům a všem dobrovolníkům za prima soutěž. O její kvalitě nejlépe vypovídá vzrůstající počet zúčastněných posádek. Jen tak dál.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ