„Pepo, nechceš si se mnou zajet Hrubou Skálu? Budou tam staří známí, přihlášeni jsou skoro všichni, kteří dosud jezdí“ napsal mi Jarda Holman. Je to 19 let, co jsem vyhořel, za tu dobu žádný itík neviděl. Jen jsem věděl, že v době používání navigací se soutěže ubírají trochu jiným směrem. Měl jsem v plánu v sobotu se šťourat v nose, tak mi to nedalo a výzvu jsem přijal. Jarda mi pak ještě napsal, že pojedeme tu lehčí kategorii pro začátečníky a prý i vysloužilce. To jsem trochu zaváhal. Když vyhrajeme, bude to vypadat, že jsme se přijeli vytahovat, když prohrajeme, bude to směšné, tuze směšné achacha. Také psal, že nás může být v autě víc, ať vezmu manželku. Já nevěděl kterou, jestli Hanku nebo Trťu. Vzal jsem raději Trťu.
Začínali jsme jízdou zručnosti. Tady už jsem poznával staré známé - nikoli věkem, natož duchem. Jarda podal excelentní výkon. Čistý slalom vzad proti slunci, parádní osmička na ručku a přískok na čtverec. Mistr volantu, ale i Mistr pedálů!
Soutěž měla 3 etapy, chtěl jsem předtím stihnout 3 bechery, nakonec jsme s Františkem Schindlerem stihli jen čtyři, tedy dohromady. Rozprava byla stručná, bylo mi vysvětleno, že i když jsem zákazníkem uhelných skladů, pro soutěž to neplatí. Nechal jsem si totiž vysvětlit dodatkovou tabulku pod zákazem vjezdu v místě startu.
Před startem jsem se začal shánět po nějakých pomůckách, které Jarda slíbil vzít. Počítadla jsem neviděl, Jarda mi nabídnul mobil a začal mi vysvětlovat nějakou aplikaci. Jen jsem nad tím mávnul rukou. Ať si to dělá sám. Nabídl mi podložku z polystyrénu v igelitu balenou, možná mu ji darovali mistři Kencl s Kasalým, když končili. Pak vytáhl takový ušmudlaný igeliťák, ve kterém měl zřejmě původně svačinu na AGRO BOAS v Chocni. Obsah byl úchvatný. Několik zpřekládaných průsvitek skoro neprůhledných, zčásti pokreslených, mnoho propisovaček s logy různých národních podniků, fixy prazvláštních tvarů s docházející náplní. A nakonec pravítko! Miniaturní, neprůhledné, aluminiové. Ještě že tak. Kovové by bylo už dávno rezaté. A pak mi podal lupu, se kterou jsem nejprve pohrdnul. Jak se pak hodila, když jsme několik minut všichni hledali mapový most.
Po startu, jak ze mne začala vyprchávat becherovka, jsem se začal rozjíždět. To co mi bylo vlastní celou mojí kariéru – přemýšlet, že to autor myslel určitě jinak, než to vypadá – mi zůstalo. Strašně to zdržuje! Jarda jezdil tak akorát svižně, opatrně vzhledem k mým operovaným zádům, pomohl s orientací i řešením. Fištróna měl vždycky. Trťa na zadním sedadle mlčel, také jako vždycky. V první etapě mě probral jeho výkřik „pišpět“. Co to je „pišpět“? Pak mi to došlo. Míjeli jsme SPK 5. Ve 2. etapě náhle zvolal „jsme traktor, jsme traktor“. To už jsem měl strach o jeho duševní zdraví, ale byl to vložák. Ve 3. etapě vydával už jen hlásky „Á,É,Ú,kvé“. To byly průjezdky. Abych ho ale neurazil, musím konstatovat, že vše sledoval se zájmem, bavilo ho to a také on přispěl k našemu vítězství.
Petr Špaček postavil pěknou soutěž. Pro kategorii B25 volnější časy, jedna podmínka, jeden vložák, trocha mapařiny a přemýšlení. Tak akorát pro posádky, které toho za sebou ještě mnoho nemají. Ale abych jen nechválil, Petrovi a hlavnímu rozhodčímu Zdeňku Klárovi přece jen něco uteklo. Opakovala se dvojí možnost průjezdu při téměř stejné vzdálenosti. Ale to byl jenom takový jemný škraloupek na jinak kvalitním kakau.
Po soutěži jsem byl potěšen nadšením nových začínajících posádek. Tak ať vám to vydrží! A jedna rada na závěr. Vždy po soutěži důsledně analyzujte, jak jste to jeli, jak se to mělo jet a proč. To vás posune dopředu. A třeba někdy na soutěži na shledanou.
ČLÁNKY NAŠÍCH DOPISOVATELŮ
Všechno nejlepší od kamarádů, kteří s tebou jezdili BOAS a AOS !!! 
A jako vzpomínku přidávám odkaz na 