11.06.2018 15:31 Druhé setkání dědků BOAS.
Již podruhé zorganizoval ve svém rodinném sídle mimořádnou akci Karel Kuklík se svoji ženou Hankou. Setkali se tam, dnes již trochu starší pamětníci, naší úchvatné motoristické disciplíny.
Na památečním fotu jsou zleva doprava: Hanka Kuklíková, Míra Baron, Jirka Kozel, Vláďa Dužík, Pavel Zbytovský, Jirka Bogdanowicz, Zdeněk Klenák, Karel Kuklík, Zdeněk Šimánek, Venca Hruška, Standa Kočí a Vašek Mrštík. Na fotce chybí Vláďa Vopátek a Milan Vlk, kteří museli odjet dříve.
Seznamovací večírek, dal některým pořádně zabrat. Ještě, že se stany stavěly ještě před ním. I tak to některým trvalo nekonečně dlouho. Hlavně jednomu nejmenovanému, ale ten měl praxi ve stavění daleko větších vojenských stanů. Pak se pilo, jedlo a diskutovalo o všem možném.
Jeden pak v tichosti uvažoval o budoucnosti AOS. Toto ticho pak v noci narušovala jediná žába, uvelebená na bazénu, snad 80ti decibelovým koncertem. Navzájem pak nebylo slyšet, co kdo komu vypráví. Naštěstí to již většině bylo jedno.
Druhý den, Karel připravil poznávací výlet na Svatou horu u Příbrami a prohlídku dolů. Dlouho jsme dopoledne čekali, až se našli dva řidiči, kteří prohlásili, že již jsou schopni jízdy. Naskládali jsme se do dvou vozů a vyrazili. 500m mírného stoupání z parkoviště na Svatou horu, zamávalo pořádně s fyzičkou všech zúčastněných dědků. Na schodech překrásného kláštera sbírali síly na jeho prohlídku. Tam se jednoznačně schválila i myšlenka " Ne, do dolů, už ne !". Bylo totiž jasné, kdybychom šli dolu do dolů, tak bychom museli jít taky nahoru.
Tak se tedy se přešlo na další bod programu, a to byla vyhlášená pečená kachna, v hospodě v Rybníkách. Tento zážitek by se dal shrnout do několika slov. Obrovská porce, měkoučké masíčko a vynikající chuť. Jen Zbyťák si dal obrovský řízek a Mira Baron raději jen polévku, protože prý ještě tolik jídla na posezení nikdy nesnědl. Po tomto přežrání se chtěla většina vrátit do svých stanů na poobědové zdřímnutí. Program však velel, že je čas na sportování. Ti, kteří byli ještě pohybu schopní, šli bojovat na okruh minigolfu. Ostatní se vyvalili do křesílek a jen sledovali. Z profilu bylo viděl jejich přeplněné břicha.
Následoval návrat ke Kuklíkům do pergoly, kde se opět debatovalo. Pilo se již o poznání méně. Někteří měli ještě dost ze včerejška a někteří si uvědomovali, že je druhý den čeká cesta domů.Jedním z debatovaných bodů, byla nespravedlnost v bodování v historických tabulkách. Není divu, protože toto se týkalo právě dědků, kteří jezdili mistrák před mnoha léty. Tehdy bylo například 15. místo vynikajícím výsledkem a dnes znamená poslední místo na mistráku. Když se vypočítává důchod, tak se taky výdělky před 30ti léty násobí koeficientem 8 a pak postupně menším a menším. Bylo rozhodnuto s tím něco udělat.
A pak se zase setmělo a znova začal koncert žab. Jen Zbyťák již vyprávěl trochu tišeji ......
A byla tu neděle a znovu se debatovalo a hlavně balily stany, protože se blížil déšť. Jeden stan se však sbalit nepodařilo. Jestli se nepletu patřil do Budějovic. Ale kluci ho stejně nakonec u Karla na zahradě zapomněli !
Závěrečné shrnutí: obrovská poklona Karlovi a Hance za příjemné tři dny mezi přátely !!!
Děkujeme.
PÁR FOTEK Z AKCE
autor příspěvku: Duža
04.06.2018 11:13 Pohled z bedny – o tři body v Hodoníně.
Před mistrákem, s centrem v Hodoníně, který je severně od Brna a nikoliv u slovenských hranic, jsme všichni čekali přesné a inteligentní itineráře. V noci se začínalo takovou krátkou, pozdně odpolední etapou po Tišňově, prý na rozjetí . Měl jsem takové tušení, že na vítězství by to chtělo si tady udělat náskok tak 400 bodů a pak to do cíle udržet. Tak přesně se stalo, akorát ten náskok si udělala Verča a nakonec vyhrála s velkým náskokem. My jsme začali katastrofálně za 540 a nakonec jsme skončili třetí. Bylo nám slíbeno, že budeme v cíli o půlnoci, ale byly skoro dvě a spát jsme šli ve tři. V pět nás začal budit kohout pod okny, tak jsem zavřel okno a trochu jsme ještě dospali . Čtyři hodinky spánku nám musely stačit.
D1. V každé etapě jsme strávili vyznačováním detailů a podmínek více než 10 minut. Hned po startu jsme měli první nedorozumění. Lada mi sice říkala něco o třicítce a že první kříž je jednoznačný průjezd, mávl jsem rukou a najel hned na první slepou mapu. První SPK 91 mi chybí. Vložák nás poslal do lesa na otočné eRko s příkazem odboč vpravo. Byla tam plná čára a tak nejdřív pro SPK67. V Tasovicích jsme hledali odbočení vpravo. V zatáčce u hasičů jsme vypadli z mapy, ale po návratu mi nedošlo, že nejbližší pravá je za mnou na SPK28. V Černovicích jsme konečně všem ujeli a to tak, že jsem vynechal slepou mapu a už jsme byli na trati první, dokonce i před Ludvíkama. Ale z prvních deseti průjezdek nám chyběli čtyři. To opravdu nebyl dobrý začátek soutěže. Podařilo se nám ale rychle a dobře projet Lysice a potom se štěstím reálnou chlupatou čáru . V problémovém místě jsme už měli kluky s hnědočerveným fordem zase za kufrem a tak jsem se jen narychlo podíval vlevo a viděl jenom za parkovištěm zeď. Ihned jsem to označil jako jednoznačný výjezd , psal 3x SPK31 a jel pryč. Kdybych se podíval lépe, tak bych viděl, že tam je cesta, jejíž konec není vidět a mohl nechat jednu vlevo a psát jenom 2x SPK31. Ale nakonec naštěstí tam ještě byla vrata, takže správně bylo 3x. Uff, to bylo štěstí. Měli jsme pražáky stále ještě na kufru a společně jsme objeli samoobsluhu ve Zbraslavci. Ale nějak mi to nesedělo. A protože jsme měli v Kunštátu 10 minut času, ten jsme ušetřili na tý vynechaný slepý mapě, tak jsme se vrátili a přeměřili to. Nesedělo to o 100 metrů a SPK38 dopsali.
Na začátku D2 jsme měli jet reálně na mapový lineární itinerář. Suverénně jsem jel mapově až na téčko a na konci psal 2x SPK72. Další údaj byl až v další vesnici a tak jsem měl dost času přemýšlet, proč jsme jeli na mapový téčko a nebyl tam plech?? Na kopci mi to došlo, že reálně tam přeci vůbec nedojedu. Hned jsem Ladu otočil a přemýšlel dál. Cestou z kopce jsem dopočítal třetí SPK72 a tak jsme to zase otočili do směru. Krásná finta od autora. Pak nás Petr poslal do Rudky jenom proto, jestli si správně vyneseme začátek další slepé mapy. Začátek jsme změřili přesně přes SPK8 a pak jsme nejdříve dojeli na její konec, abychom věděli, kde končí. Pak jsme ji teprve opustili v kótě 722, dopsali průjezdky a nechali si orazítkovat výkaz. Pak jen neudělat do cíle nějakou hloupou chybu. Jízda po plánku r byla přerušena kouskem mapové jízdy po ZM a tak jsme tam další záludnost nehledali a nenašli. Ale finta byla až na konci plánku, byl nenápadně otočený sever a tak příjezd do kóty 111 přes živou moc lidí nemělo. Další nevinná stovka na nás čekala na dejce u kóty 989. Podle některých tam bylo jenom bahniště po těžbě dřeva, ale byla tam cesta a hned zkraje otočná SPK81. Lada ji zahlédla, takže dobrý. Do cíle to vypadalo už zase nenápadně, jen u silnice nějaký bezdomovec možná měřil rychlost (promiň Vlado) a v Hodoníně před cílem byl snad schovaný Aleš s druhým radarem.
D3 byla prý trochu okopčená z moravského poháru snad z roku 2012, ale jak říkal Petr Mašek, tenkrát to měl za devět set a tentokrát v podstatě taky. Takže mu to moc nepomohlo. První podmínka byla otáčení šipek a hned mě napadlo, že nejlíp na to bude připravený po posledním poháru asi Karel K. První otáčení šipek v kótě 113 jsem dělal tak poctivě, že jsem tu SPK měl pětkrát, tedy jednu navíc. Další navíc jsem měl SPK6, přehlédli jsme značku slepá ulice, ale bylo to na mé straně a neviděl jsem ji. Takže asi moje chyba. V Olešnici jsme otáčeli jednosměrky, nakonec jsme to projeli rychle a dobře, akorát jsem jednou nenapsal SPK5. Nějak jsem ji zapomněl. Zase zbytečná stovka. Tady asi největším problémem bylo přehodnocení na zákazu vjezdu na náměstí, muselo se znovu přijet odspoda. Poslední chybu jsme udělali při nájezdu na SM v Crhově a delší mapová nás stála dalších dvě stě bodů. Dojezd třetí etapy byl tentokrát o něco náročnější než v první a druhé etapě. Nejdříve nalézt otáčečku SPK 57 na zapomenuté lesní cestě. My ji zprvu přejeli, chtěl jsem se vrátit a pořádně to doměřit, ale kolem nás projeli Vlčáci a hurá pryč na kopec. Tak si říkám, nejdřív to prověříme za nimi a kdyby tam nic nebylo, tak tu mapovou zkusíme znovu změřit. Za kopcem nic nebylo a tak jsme hledali tu otáčečku a našli ji přesně tam, kde měla být. Základem projetí posledního detailu bylo nejdříve si otočit příčnou jednosměrku, abychom za mostem mohli dělat hned rovně. Tedy 3x SPK67 a domů. Samozřejmě, že znovu tam byly oba radary, jako na konci druhé etapy.
V cíli jsem to viděl blbě. Vynechání slepé mapy a nenapsání průjezdky byl hezký dárek soupeřům. Podle předběžných výsledků jsme měli tahat za kratší konec a vyhrát měli kladeňáci Pavel s Mírou a v záloze Radek a Verča. Nikdo nic nevěděl, a tak vyvěšení výsledků bylo jako bomba. Byli jsme první a to o pouhé 3 body. Stáli jsme jako opaření s otevřenou pusou a nechápali jsme to my ani kluci. Jak je to možné? Nakonec oni při svém vyhodnocování přehlédli u sebe stovku SPK31, to byla ta schovaná vrata v Lysicích a Míra udělal radar za 100 bodů. To se mu nestává. A můj výkon za celé dvoukolo? Nic moc. Jedna slepá vynechaná, jednou špatný příjezd na slepou mapu, jednou špatný návrat na slepou mapu a jednou neodjetá levá na konci slepé mapy, celkem za 780. Měl bych si na ty slepé mapy dávat větší bacha. A pak pár drobností, jako nenapsat průjezdku, zapřít nějakou dopravní značku na mé straně atd.
A jaká byla soutěž? Ubytování perfektní a ceny v baru velmi příznivé. A hodnocení itinerářů? Něco jsme čekali, to jsem psal na začátku a očekávání byla naplněna. Je možné, že v hodnocení se budou na konci sezony přepisovat historické tabulky a nejlepší soutěž desetiletí se jela právě teď. Všem, kteří se na ní podíleli, patří dík.
..........................................................................................................................................................................
D1. V každé etapě jsme strávili vyznačováním detailů a podmínek více než 10 minut. Hned po startu jsme měli první nedorozumění. Lada mi sice říkala něco o třicítce a že první kříž je jednoznačný průjezd, mávl jsem rukou a najel hned na první slepou mapu. První SPK 91 mi chybí. Vložák nás poslal do lesa na otočné eRko s příkazem odboč vpravo. Byla tam plná čára a tak nejdřív pro SPK67. V Tasovicích jsme hledali odbočení vpravo. V zatáčce u hasičů jsme vypadli z mapy, ale po návratu mi nedošlo, že nejbližší pravá je za mnou na SPK28. V Černovicích jsme konečně všem ujeli a to tak, že jsem vynechal slepou mapu a už jsme byli na trati první, dokonce i před Ludvíkama. Ale z prvních deseti průjezdek nám chyběli čtyři. To opravdu nebyl dobrý začátek soutěže. Podařilo se nám ale rychle a dobře projet Lysice a potom se štěstím reálnou chlupatou čáru . V problémovém místě jsme už měli kluky s hnědočerveným fordem zase za kufrem a tak jsem se jen narychlo podíval vlevo a viděl jenom za parkovištěm zeď. Ihned jsem to označil jako jednoznačný výjezd , psal 3x SPK31 a jel pryč. Kdybych se podíval lépe, tak bych viděl, že tam je cesta, jejíž konec není vidět a mohl nechat jednu vlevo a psát jenom 2x SPK31. Ale nakonec naštěstí tam ještě byla vrata, takže správně bylo 3x. Uff, to bylo štěstí. Měli jsme pražáky stále ještě na kufru a společně jsme objeli samoobsluhu ve Zbraslavci. Ale nějak mi to nesedělo. A protože jsme měli v Kunštátu 10 minut času, ten jsme ušetřili na tý vynechaný slepý mapě, tak jsme se vrátili a přeměřili to. Nesedělo to o 100 metrů a SPK38 dopsali.
Na začátku D2 jsme měli jet reálně na mapový lineární itinerář. Suverénně jsem jel mapově až na téčko a na konci psal 2x SPK72. Další údaj byl až v další vesnici a tak jsem měl dost času přemýšlet, proč jsme jeli na mapový téčko a nebyl tam plech?? Na kopci mi to došlo, že reálně tam přeci vůbec nedojedu. Hned jsem Ladu otočil a přemýšlel dál. Cestou z kopce jsem dopočítal třetí SPK72 a tak jsme to zase otočili do směru. Krásná finta od autora. Pak nás Petr poslal do Rudky jenom proto, jestli si správně vyneseme začátek další slepé mapy. Začátek jsme změřili přesně přes SPK8 a pak jsme nejdříve dojeli na její konec, abychom věděli, kde končí. Pak jsme ji teprve opustili v kótě 722, dopsali průjezdky a nechali si orazítkovat výkaz. Pak jen neudělat do cíle nějakou hloupou chybu. Jízda po plánku r byla přerušena kouskem mapové jízdy po ZM a tak jsme tam další záludnost nehledali a nenašli. Ale finta byla až na konci plánku, byl nenápadně otočený sever a tak příjezd do kóty 111 přes živou moc lidí nemělo. Další nevinná stovka na nás čekala na dejce u kóty 989. Podle některých tam bylo jenom bahniště po těžbě dřeva, ale byla tam cesta a hned zkraje otočná SPK81. Lada ji zahlédla, takže dobrý. Do cíle to vypadalo už zase nenápadně, jen u silnice nějaký bezdomovec možná měřil rychlost (promiň Vlado) a v Hodoníně před cílem byl snad schovaný Aleš s druhým radarem.
D3 byla prý trochu okopčená z moravského poháru snad z roku 2012, ale jak říkal Petr Mašek, tenkrát to měl za devět set a tentokrát v podstatě taky. Takže mu to moc nepomohlo. První podmínka byla otáčení šipek a hned mě napadlo, že nejlíp na to bude připravený po posledním poháru asi Karel K. První otáčení šipek v kótě 113 jsem dělal tak poctivě, že jsem tu SPK měl pětkrát, tedy jednu navíc. Další navíc jsem měl SPK6, přehlédli jsme značku slepá ulice, ale bylo to na mé straně a neviděl jsem ji. Takže asi moje chyba. V Olešnici jsme otáčeli jednosměrky, nakonec jsme to projeli rychle a dobře, akorát jsem jednou nenapsal SPK5. Nějak jsem ji zapomněl. Zase zbytečná stovka. Tady asi největším problémem bylo přehodnocení na zákazu vjezdu na náměstí, muselo se znovu přijet odspoda. Poslední chybu jsme udělali při nájezdu na SM v Crhově a delší mapová nás stála dalších dvě stě bodů. Dojezd třetí etapy byl tentokrát o něco náročnější než v první a druhé etapě. Nejdříve nalézt otáčečku SPK 57 na zapomenuté lesní cestě. My ji zprvu přejeli, chtěl jsem se vrátit a pořádně to doměřit, ale kolem nás projeli Vlčáci a hurá pryč na kopec. Tak si říkám, nejdřív to prověříme za nimi a kdyby tam nic nebylo, tak tu mapovou zkusíme znovu změřit. Za kopcem nic nebylo a tak jsme hledali tu otáčečku a našli ji přesně tam, kde měla být. Základem projetí posledního detailu bylo nejdříve si otočit příčnou jednosměrku, abychom za mostem mohli dělat hned rovně. Tedy 3x SPK67 a domů. Samozřejmě, že znovu tam byly oba radary, jako na konci druhé etapy.
V cíli jsem to viděl blbě. Vynechání slepé mapy a nenapsání průjezdky byl hezký dárek soupeřům. Podle předběžných výsledků jsme měli tahat za kratší konec a vyhrát měli kladeňáci Pavel s Mírou a v záloze Radek a Verča. Nikdo nic nevěděl, a tak vyvěšení výsledků bylo jako bomba. Byli jsme první a to o pouhé 3 body. Stáli jsme jako opaření s otevřenou pusou a nechápali jsme to my ani kluci. Jak je to možné? Nakonec oni při svém vyhodnocování přehlédli u sebe stovku SPK31, to byla ta schovaná vrata v Lysicích a Míra udělal radar za 100 bodů. To se mu nestává. A můj výkon za celé dvoukolo? Nic moc. Jedna slepá vynechaná, jednou špatný příjezd na slepou mapu, jednou špatný návrat na slepou mapu a jednou neodjetá levá na konci slepé mapy, celkem za 780. Měl bych si na ty slepé mapy dávat větší bacha. A pak pár drobností, jako nenapsat průjezdku, zapřít nějakou dopravní značku na mé straně atd.
A jaká byla soutěž? Ubytování perfektní a ceny v baru velmi příznivé. A hodnocení itinerářů? Něco jsme čekali, to jsem psal na začátku a očekávání byla naplněna. Je možné, že v hodnocení se budou na konci sezony přepisovat historické tabulky a nejlepší soutěž desetiletí se jela právě teď. Všem, kteří se na ní podíleli, patří dík.
autor příspěvku: MirekP
31.05.2018 21:49 Svratka 2018 - Informace před soutěží
autor příspěvku: Dvorský Petr
30.05.2018 09:06 Smutné loučení na severu Moravy.
V pátek zemřela výrazná postava severomoravské AOS, Pepík Wágner starší z Jeseníku.Bylo mu 77 let. Tvořil se svým synem sympatickou posádku, která od roku 1995 do roku 2003 dokonce bojovala v Mistrovství ČR. Ani pak nechyběl na mnoha soutěžích pořádaných na Moravě. Když mu nemoc neumožnila zúčastňovat se soutěží, sledoval alespoň dění okolo AOS na našich internetových stránkách.
Budeme v dobrém vzpomínat !
Zde je jeho výpis z archívu AOS
..........................................................................................................................................................................
Budeme v dobrém vzpomínat !
Zde je jeho výpis z archívu AOS
autor příspěvku: Duža
27.05.2018 14:46 Pohled z bedny KK – stará padesátka.
Na dvojkolo u KK Drevníky jsme vyrazili s minimální přípravou, jen s navigací a OZIM. Přijeli jsme jako jedni z posledních, ale hospodu jsme našli. Už dopoledne , které stavěl Tomáš Žurek, jsme jeli s rozvahou nám vlastní, spíše bych napsal, že jsme nikam nepospíchali. Prostě jsme byli pomalý. Mrzí mě, že jsem si na konci začal nadjíždět kótu 999, kde se mělo odbočit vlevo, ale když mě na ni nahnal vložák, tak jsem ji klidně projel rovně ??! Tohle byla bída. Polévka v cíli k malému obědu přišla k chuti a nealko pivo bodlo.
Odpoledne jsme vyjeli jako jedni z posledních. Podmínek a vložáků na pohled ubylo, ale jednodušší to nebylo. Dokreslil jsem si vynášecí SM a přečetl první podmínku otoč si šipky. Tak počkat, on si chce otáčet šipku i při tom vynášení SM ?? Lada mi řekla: „Hele, von chce asi otáčet šipky i na slepý mapě.?“ Zařval jsem: „To si děláš pr*el!!?“ Zapomněl jsem dodat „Karle“, ale Ladě to snad došlo a nebrala to osobně. Začalo se mi to líbit a to jsem pochopil zatím jen tu vynášecí slepou mapu. První slepou mapu, která se jela dvakrát, jsem si tedy nejdříve neotočil. Pěkně jsem si ji najel znovu na začátek a chtěl psát znovu ty samé průjezdky. Pak mi konečně docvaklo, že už jsem vlastně slepou mapu projel v protisměru. A tak jsem vzal dejku za slepou mapou a hurá pro otočnou SPK3. Ale to už zase neplatily dejky, takže trojku zase škrtnout. V druhé části mě neustále vrtalo hlavou, proč je příjezd do bodu 1 jako podmínka. Takové zbytečné, skoro trapné zpestření. Takže příjezd do 1, pak za přechodem pravá a otočit se přes šipku v křižovatce přes SPK40 a zpátky mě dejka vyžene ještě vpravo na SPK46, pak to celý objet a znova do bodu 1. Až pak mi to došlo, tuhle šipku v podmínce si musím otočit také. Proto je to v podmínce, to není trapné zpestření. Místo příjezd do bodu je tu najednou výjezd z bodu. To je masakr. Všechno škrtnout a celý znova. Předpokládám bodový příděl by byl 3x navíc a jednou chybí za 280. „Karle ty ďáble!“ Krásně to sedlo, takže ty průjezdky s SPK40 a 46 jsem jenom napsal, protože jsem to už jednou projel a vůbec mi nedošlo, že při mapovým řešení se cyklím a že se odsud nedostanu. Snad jediná chyba autora. A pak Dobříš. Náhodou jsem měřil odbočku a nějak mi to nesedělo. A k tomu Pepa, nějakých 100 metrů přede mnou, jako živá kontrola. Je tam nastrčenej? Tak to celý objedem a znova to změříme. Chybí 120 metrů. Ač neradi jsme si pro razítko nakonec dojeli. A bylo to dobře. Na severu Dobříše jsem si sice vynesl bod E špatně, ale průjezdky mi sedly. Pěkná byla levá mezi baráky. Stále jsme jezdili pomalu, ale nevraceli se. Nakonec nás zastavila policie, že prý si lidé stěžují, co tady blbnem. Ukonejšili jsme je, že už jsme skoro poslední. Nakonec ještě správně najet kótu na výjezdu z Dobříše a otočit si jednosměrku. Mapová Dobříš ve staré padesátce byla těžká, ale všechno nakonec sedlo jak pr*elka na nočník. Hned jak jsem Mirkovi v časovce dával výkaz ,tak jsem mu říkal, jak se mi to líbilo a dobře jelo. A i když jsme jeli stále pomalu, byli jsme skoro nejrychlejší. Díval se na mě, jestli si dělám blázny nebo to myslím vážně. Za chvíli mi hlásil, že máme náskok 400 bodů na druhého a že někteří nesdíleli nadšení jako já. Veškeré komentáře se točily kolem podmínky. Chyby se často nedělaly ze špatné kombinace, ale z nedomyšlení zadání. Pak rozčarování v cíli etapy je pochopitelné.
Druhá etapa byla už jen taková solidní mapařina opět po staré padesátce. Někdo se možná podivoval, že některé mapové komunikace nejsou stejné v druhé etapě jako v první, ale ať to bylo tak nebo tak, vždy byly mapové. Nejdříve jsem měl problém, když reálně přijedu do kóty 600, jestli v ní mám také odbočit podle podmínky, když nemám mapový příjezd. Ale raději jsem odbočil, bylo to levnější. Opuštění SM1 do Drásova bylo pro pamětníky, jestli si vzpomenou, že mají objet hasičárnu. My, co jsme chybovali minule, tak jsme tam byli. Spokojeni jsme to pak rozbalili na hlavní silnici, a když už rychlost překračovala šedesátku, Lada si vzpomněla,“Ale já jsem ještě v obci!“ a hned zpomalila. Dole eRko nám měření potvrdilo. Lada to ještě stihla, ale podle výsledkovky se tady trochu nadělovalo. S plánkem ve Višňový jsem také neměl problém, protože jsem si nevšiml, že v něm není jediná kóta. Ale zkušené oko aosákovo hned pozná Višňovou a tak se neptá. Že se v padesátce někdy na nějakou čáru nehledí, a někdy jo, bylo vidět při dojezdu do kóty 800. Jemně zahnutá čára komunikace a sjeli jsme z hlavní pro SPK18. Po návratu ještě kontrola, jestli jsme dojeli do kóty 800. Tvar mi seděl a tak jsem myslel, že ano. Ale kóta byla o 100 metrů jinde. Tady si asi Karel upravil mapový příjezd do kóty, aby to vypadalo jako na tom trojúhelníku, v reálu se ta cesta zahýbá dolů, a kdyby ho Karel udělal správně, a to měl, tak by to bylo vidět, ale zase by na to přišlo více lidí (SPK12). Že neznám řády jsem si potvrdil v kótách 384 a 900, takové reálně mapové kóty nevím, co znamenají. Před kótou 902 jsem si přečetl vzkaz od Karla na SPK0, chtěl jsem vystoupit a napsat :„Ahoj Karle, je to dobrý.“ Při návratu do kóty 902 jsem podle směru otáčení skončil před stodolou v lukách, tam to chtělo otáčečku, moc lidí by ji nemělo. Šel jsem tam raději těch 150 metrů pěšky, protože tam byli domorodci a tak jsem si aspoň poradil s tím pitem po obědě a Lada si 5 minut odpočinula. Pak se už nic zajímavého nedělo, takže v klidu do cíle, který možná hledali ti, kteří Karla neznají a tak nemuseli najít časovku. Jeden plíšek na ten balkón by se hodil.
Hodnocení soutěže ve čtvrté etapě bylo vzrušené. Z jedné strany dobrý itinerář, dobrá padesátka, dost mapových fint, to se dneska moc nevidí, a žádná zásadní chyba, která by nás přinutila kufrovat. Prostě, když nemám mapové řešení nebo otáčečku, tak jedu dál. Časy mi přišli dobré, možná v té první 10 minut přidat. V podstatě bez připomínek. Z druhé strany se debata a hodnocení točila kolem podmínky v 1 etapě. Ti kteří nepochopili, že Karel chce otáčet podmínku a nebo šipku na SM se cítili podvedeni. My jsme se k tomu nějak dopracovali postupně a tak jsme byli spokojeni.
..........................................................................................................................................................................
Odpoledne jsme vyjeli jako jedni z posledních. Podmínek a vložáků na pohled ubylo, ale jednodušší to nebylo. Dokreslil jsem si vynášecí SM a přečetl první podmínku otoč si šipky. Tak počkat, on si chce otáčet šipku i při tom vynášení SM ?? Lada mi řekla: „Hele, von chce asi otáčet šipky i na slepý mapě.?“ Zařval jsem: „To si děláš pr*el!!?“ Zapomněl jsem dodat „Karle“, ale Ladě to snad došlo a nebrala to osobně. Začalo se mi to líbit a to jsem pochopil zatím jen tu vynášecí slepou mapu. První slepou mapu, která se jela dvakrát, jsem si tedy nejdříve neotočil. Pěkně jsem si ji najel znovu na začátek a chtěl psát znovu ty samé průjezdky. Pak mi konečně docvaklo, že už jsem vlastně slepou mapu projel v protisměru. A tak jsem vzal dejku za slepou mapou a hurá pro otočnou SPK3. Ale to už zase neplatily dejky, takže trojku zase škrtnout. V druhé části mě neustále vrtalo hlavou, proč je příjezd do bodu 1 jako podmínka. Takové zbytečné, skoro trapné zpestření. Takže příjezd do 1, pak za přechodem pravá a otočit se přes šipku v křižovatce přes SPK40 a zpátky mě dejka vyžene ještě vpravo na SPK46, pak to celý objet a znova do bodu 1. Až pak mi to došlo, tuhle šipku v podmínce si musím otočit také. Proto je to v podmínce, to není trapné zpestření. Místo příjezd do bodu je tu najednou výjezd z bodu. To je masakr. Všechno škrtnout a celý znova. Předpokládám bodový příděl by byl 3x navíc a jednou chybí za 280. „Karle ty ďáble!“ Krásně to sedlo, takže ty průjezdky s SPK40 a 46 jsem jenom napsal, protože jsem to už jednou projel a vůbec mi nedošlo, že při mapovým řešení se cyklím a že se odsud nedostanu. Snad jediná chyba autora. A pak Dobříš. Náhodou jsem měřil odbočku a nějak mi to nesedělo. A k tomu Pepa, nějakých 100 metrů přede mnou, jako živá kontrola. Je tam nastrčenej? Tak to celý objedem a znova to změříme. Chybí 120 metrů. Ač neradi jsme si pro razítko nakonec dojeli. A bylo to dobře. Na severu Dobříše jsem si sice vynesl bod E špatně, ale průjezdky mi sedly. Pěkná byla levá mezi baráky. Stále jsme jezdili pomalu, ale nevraceli se. Nakonec nás zastavila policie, že prý si lidé stěžují, co tady blbnem. Ukonejšili jsme je, že už jsme skoro poslední. Nakonec ještě správně najet kótu na výjezdu z Dobříše a otočit si jednosměrku. Mapová Dobříš ve staré padesátce byla těžká, ale všechno nakonec sedlo jak pr*elka na nočník. Hned jak jsem Mirkovi v časovce dával výkaz ,tak jsem mu říkal, jak se mi to líbilo a dobře jelo. A i když jsme jeli stále pomalu, byli jsme skoro nejrychlejší. Díval se na mě, jestli si dělám blázny nebo to myslím vážně. Za chvíli mi hlásil, že máme náskok 400 bodů na druhého a že někteří nesdíleli nadšení jako já. Veškeré komentáře se točily kolem podmínky. Chyby se často nedělaly ze špatné kombinace, ale z nedomyšlení zadání. Pak rozčarování v cíli etapy je pochopitelné.
Druhá etapa byla už jen taková solidní mapařina opět po staré padesátce. Někdo se možná podivoval, že některé mapové komunikace nejsou stejné v druhé etapě jako v první, ale ať to bylo tak nebo tak, vždy byly mapové. Nejdříve jsem měl problém, když reálně přijedu do kóty 600, jestli v ní mám také odbočit podle podmínky, když nemám mapový příjezd. Ale raději jsem odbočil, bylo to levnější. Opuštění SM1 do Drásova bylo pro pamětníky, jestli si vzpomenou, že mají objet hasičárnu. My, co jsme chybovali minule, tak jsme tam byli. Spokojeni jsme to pak rozbalili na hlavní silnici, a když už rychlost překračovala šedesátku, Lada si vzpomněla,“Ale já jsem ještě v obci!“ a hned zpomalila. Dole eRko nám měření potvrdilo. Lada to ještě stihla, ale podle výsledkovky se tady trochu nadělovalo. S plánkem ve Višňový jsem také neměl problém, protože jsem si nevšiml, že v něm není jediná kóta. Ale zkušené oko aosákovo hned pozná Višňovou a tak se neptá. Že se v padesátce někdy na nějakou čáru nehledí, a někdy jo, bylo vidět při dojezdu do kóty 800. Jemně zahnutá čára komunikace a sjeli jsme z hlavní pro SPK18. Po návratu ještě kontrola, jestli jsme dojeli do kóty 800. Tvar mi seděl a tak jsem myslel, že ano. Ale kóta byla o 100 metrů jinde. Tady si asi Karel upravil mapový příjezd do kóty, aby to vypadalo jako na tom trojúhelníku, v reálu se ta cesta zahýbá dolů, a kdyby ho Karel udělal správně, a to měl, tak by to bylo vidět, ale zase by na to přišlo více lidí (SPK12). Že neznám řády jsem si potvrdil v kótách 384 a 900, takové reálně mapové kóty nevím, co znamenají. Před kótou 902 jsem si přečetl vzkaz od Karla na SPK0, chtěl jsem vystoupit a napsat :„Ahoj Karle, je to dobrý.“ Při návratu do kóty 902 jsem podle směru otáčení skončil před stodolou v lukách, tam to chtělo otáčečku, moc lidí by ji nemělo. Šel jsem tam raději těch 150 metrů pěšky, protože tam byli domorodci a tak jsem si aspoň poradil s tím pitem po obědě a Lada si 5 minut odpočinula. Pak se už nic zajímavého nedělo, takže v klidu do cíle, který možná hledali ti, kteří Karla neznají a tak nemuseli najít časovku. Jeden plíšek na ten balkón by se hodil.
Hodnocení soutěže ve čtvrté etapě bylo vzrušené. Z jedné strany dobrý itinerář, dobrá padesátka, dost mapových fint, to se dneska moc nevidí, a žádná zásadní chyba, která by nás přinutila kufrovat. Prostě, když nemám mapové řešení nebo otáčečku, tak jedu dál. Časy mi přišli dobré, možná v té první 10 minut přidat. V podstatě bez připomínek. Z druhé strany se debata a hodnocení točila kolem podmínky v 1 etapě. Ti kteří nepochopili, že Karel chce otáčet podmínku a nebo šipku na SM se cítili podvedeni. My jsme se k tomu nějak dopracovali postupně a tak jsme byli spokojeni.
autor příspěvku: MirekP