01.07.2013 17:42   Roudnice ráno i večer

Poslední závody před prázdninami se posunuly až těsně na konec června ale myslím, že to nebylo na závadu.

Přejímka a zručka byly na parkovišti továrny LINET, kde se vyrábí vyhlášená nemocniční lůžka. Zručky se jely najednou obě dvě, jedna pro dopolední a jedna pro odpolední kolo. A měly specialitu v tom, že nebyly vymalovány v plánku. Byl tam pouze vypsán seznam povinných prvků a jejich pořadí. Se zajímavostí, která už se dlouho nejela a to konkrétně, že posledním prvkem první zručky bylo zaparkování do řady. Lahůdkou bylo také to, že doraz byl z kopce.

V písemné rozpravě se Zdeněk rozepsal v jednom odstavci ohledně jednoho vložáku tak, že to skoro nikdo nepochopil (cituji: „za DZ Zákaz odbočení kamkoliv jeď kamkoliv (i jinam)) a když přišlo na rozpravu ústní, Zdeněk jako první bod oznámil, že tento odstavec z písemné rozpravy neplatí :-)

Na úvod se hned odkážu na příspěvky v diskusi od Michala a odpověď Zdeňka. Michal píše, že „hlavně to bylo hrozně hustý a bylo toho tam strašně moc” a Zdeněk reaguje: “D1 3VI/0podmínek, D2 2/1, O1 2/0 a O2 3/2. To je silně podprůměrné. Pár šipek a hodně průjezdek”.
Já si nemyslím, že toho bylo moc, bylo to krásně jezdivé, tedy líbilo se mi hlavně to dopoledne. Ta odpolední první etapa mě ale nějak zahltila – viz. dále.
Na Zdeňkových itikách se mi líbí, že vždy uvádí počet šipek a proto těžko něco přehlédneme. Zase se mi nelíbí, že na ITI si nemám kam psát průjezdky :-(

A teď vzhůru na etapu D1 směr Slaný.
Hned na úvod jsme chytli 100 TB na průjezdu parkovištěm u letního kina. Na konci parkoviště byla dejka ale ta byla ještě před první křižovatkou. Od té křižovatky s tou hlavnější hlavní to bylo ještě asi pět metrů. My jsme si to vyhodnotili jako jasnou fintu a brali SPK 13 na parkovišti jen jednou. Jenže se měla brát dvakrát. Zdeněk mi pak v cíli oznámil, že na té první křižovatce byl zákaz vjezdu a proto tam byl jednoznačný výjezd. Toho zákazu jsme si nevšimli ale když teď koukám na Google Streetview, tak se ani nedivím, bo ten zákaz je až za tou křižovatkou.
Pak byl dobrej fór s reálnou SM, která měla ale nenápadně otočený Sever. Kdo si toho otočení nevšiml, tak mu to krásně vyšlo hned okolo pumpy na konci města. Takže jsme si dojeli k Janě pro razítko. Kdo si toho otočení všiml až u další SM, která neměla jinak smysl, tak už se asi nechtěl do Slaného vracet. Následovalo několik komunikací nevalné kvality a hezký průjezd Drchkovem s kótou 120 na polňačce. Potřeboval jsem na něj ale dvoje brejle.
Ve Zlonicích Zdeňkova oblíbená kombinace mapové a reálné chlupaté nedělala problém. Akorát jsme tady potom nenašli kratší návrat do kóty 150 (za 60 TB). Ve Zlonicích bych ale asi bydlet nechtěl.
Pak už to bylo jednoduché až do ČK2. Kombinatorika v Radešíně okolo hasičské zábavy byla v pohodě. ČK byla před hospodou a kdo zastavil za ní, hned chytil 50 TB bo to bylo na autobusové zastávce.

Etapa D2 byla pouze na jednom papíře formátu A4. Úvod v Radešíně byl pěknej ale v podstatě jednoduchej ale SM21 v Račíněvsi byla dost mastná. Hodně členitá a v jiném měřítku než ZM a navíc se vymazávala projetím. Takže SPK 14 u prodejny asi každej neměl. Do kóty 200 u té BTSky byla plná čára až skoro tlustá, jak byla plná.
Zato reálná SM za hospodou okolo pumpy nás také hnala k plné čáře a pro jsme se museli jet někam otočit. A to někam bylo až k pískovně a tam byla STOPka. Takže až do té „promazané“ Račíněvsi pro dva další plechy. Kdo si jen napsal tu SPK14 a chytře tam až nejel, tak to měl za 100 TB.
Na začátku Roudnice moje krizové místo a konkrétně nesmyslný detail kóty 232. SPK 9 jsem nenapsal bo jsem se k ní nemohl nijak dostat. V detailu je pravoúhlý trojúhelník a v reálu to vydadalo úplně jinak www.mapy.cz/#!x=14.248106&y=50.413398&z=18 (těchto 100 TB nám sebralo 1.místo – grrrrrr). Pak jsme se hezky povozili Roudnicí, vzpomněli si, jak kdysi bývali přejímky v restauraci Petra (jelo se téměř okolo), nezapomněli si vymazat další komunikaci projetou SM a snažili se zahnout do pilíře mostu. Na konci byla chutná SM24, která nás cpala přes plnou čáru do komunikace, která nevím, jestli byla průjezdná. Asi bysme auto zlomili. Těch vykřičníků u SM bylo asi málo. Ale další SPK to vyřešila.
Závěr v Krábčicích byl těžkej díky detailu kóty 290. Nejdřív cesta do kóty 290 byla za 60 TB a pak hlavně cesta do kóty 280 nasypala skoro všem 200 TB. Najít kratší průjezd přes detail jsem fakt nedokázal. Hurá do hospody.

Etapa O1 - hned na úvod jsme přehlédli DZ začátek obce. Vadilo mi, že tam nemám ten reálný tvar ale zpátky jsme se nevrátili. Ono hledat DZ začátek obce v půlce obce není moc normální. Pak jsme našli levější levou za dejkou před hlavní ale už jsme nevzali dejku vedle kolejí za začátkem obce Roudnice. Ona byla proti těm otočnejm plechům. Tak jsme po obchvatu nejeli a hned si mázli 200 TB. Teď ale koukám na mapu a vidím, že se na obchvat vůbec nemuselo, bo do kóty 301 s výjezdem to bylo blíž otočit se na pytlíčku směr Krábčice. Pozdě bycha honit.
Následovala obtížná pasáž – opět kombinace mapové a reálné chlupaté. My jsme tam nechali asi 15 minut, než jsme našli správný reálný průjezd do kóty 303. Pak už to šlo. Tady bych za povodní jezdit nechtěl. Dále pěkná mapařina v Předoníně a v Libkovicích nám místní cikáni ukazovali, že máme jet po mapě . Detail kóty 326 jsem úplně zazdil (160 TB) a navíc jsme nejeli zpět na hlavní tak, jak se mělo a zazdili ještě jednu dejku (100 TB). Závěr pod Řípem už byl v pohodě.

V etapě O2 byly zase vložáky (jako tady už několikrát) se zákazama odbočení. To je značka, kterou fakt normálně nesleduji. Ale před tím jsme ještě nenašli kratší průjezd do kóty 410 (160 TB). Dále bylo důležité při návratu na SM jezdit dle ZM. Vložák „Jízda po kruhovém objezdu je považována za jízdu rovně“ jsem nepochopil. Bral jsem to polském způsobu, že projedu celej kruhák rovně. Ale tak to autor nechtěl. A tak jsem to opět na tomto místě podělal. Už v roce 2011 jsem tady měl problém s mapovým tvarem na parkovišti u Lidlu a teď zase za 100 TB. Tady to nemám rád, už tady Zdeňku nic nestav!!!
Ale že jsme to jeli celé kolem dokola nám zachránilo SPK 48 na kruháku, bo jsme neregistrovali DZ „Objezd na kruháku“. Dále SM42 s vložákem se STOPkou byla pěkná. Zase jsme se projeli okolo Labe (kam se asi ztratil kanál pro vodáky). Pak už to šlo v pohodě, na závěr byla už jen ta nepovedená SM45, která nejenže neměla směr průjezdu ale ještě vedla do prodejny bazénů. A hurá do cíle.

Byl to příjemně strávený sobotní den a Zdeněk ze sebe opravdu sype spoustu nápadů. Některé vesnice byly opravdu vymazlené. Díky moc. To jsem se zase rozepsal…………

PetrM

autor příspěvku: PetrM   

  27.06.2013 17:19   Zemřel Václav Lecjaks

Velice smutná zpráva přišla ze západních Čech. Nečekaně tam zemřel Vašek Lecjaks.

Vašek byl 16 sezón účastníkem mistrovství Československé republiky v BOAS a později i AOS. Protože byl obdařen neobyčejným smyslem pro humor, nechyběl u žádné rošťárny a zábavy, kterou jsme na soutěžích vymýšleli a prožívali.

Ti kteří ho znali mu určitě věnují tichou vzpomínku.


Venco nezapomeneme !!!




Vaškovy historické tabulky

autor příspěvku: Duža   

  17.06.2013 09:18   RETRO BOAS – PLUSY A MÍNUSY

       Tak konečně nám vyšlo počasí! Po propršeném jarním Hlučínu a proprůtržované Bratislavě se na nás usmálo i sluníčko a bylo to znát i na náladě zúčastněných.
       Po příjezdu do Hlučína a zaprezentování posádek, už vše vypuklo jako zamlada! Testy ze zdravovědy, pravidel silničního provozu a přirozené inteligence. Hod granátem na cíl (citlivě zvolené vzdálenosti cílů s ohledem na věk většiny posádek), střelba vleže ze vzduchovky (žádné terče, pěkně na plechové sklápěcí panáčky), odhady vzdáleností, určování azimutů od imaginárního severu a také stravitelný POMZ (pěší orientační mikrozávod). Vše v naprosté pohodě a s úsměvy na tvářích! Následovala exkurze do kulinářských vod Hlučína, abychom nabrali ty správné síly do ostrého soutěžení. Oběd byl dle ohlasů vynikající (až na malinkaté výhrady tradičních žlučníkářů a dietářů) a po následující rozpravě už mohlo vše vypuknout naplno.
       Tratť, kterou připravil Jirka Krygler byla překvapivě citlivým spojením současného a „historického“ pojetí soutěží, čímž zdárně naplnila ono heslo „RETRO“ a byla stravitelná jak pro pamětníky časů BOAS, tak i pro současné AOSkáře. JZ zařazená do ČK mezi etapami na odstavné ploše Zábřežského letiště byla poměrně jednoduchá a okořeněná přejezdem prkna, přesto některým, ještě nedávno vyhlášeným, „jezetářům“ docela zamotala šišky (že Jardo(:-)).
       Po dojezdu do cíle u penzionu Setina nás v chatovém táboře očekával připravený „pártystan“ s veškerým zázemím pro naši pohodu a se Zbyťákem u compu a piva. Na grilu se usmívala krásná vepřová pečínka, z pípy tichounce šumělo pivínko a sem tam do něj spadla i hruštička. Báječnou pohodu na chvíli „narušila“ jenom náhlá kanonáda z baterie „rychlých špuntů“ z arsenálu Jirky Kubíčka u příležitosti jeho kulatého jubilea a také vyhlášení vítězů, kde pořadí posádek nebylo vůbec tím nejdůležitějším.. Všeobecné pojídání s popíjením a povídáním se protáhlo až hluboko přes půlnoc a stálo to za to!
       A co ty mínusy? Napadá mě pouze jeden, ale dost podstatný! Kde jsou ty všechny slavné posádky minulosti, to už definitivně zapadly do bačkor a nestojí o setkání se starými přáteli?
Omluvou může být snad jedině těžká choroba, nebo, nedejbože, smrt! Skleróza a podobné triviálnosti neberu!!
       Ještě jednou velký dík Hlučinčanům včele se Zbyťákem a Jirkou Kryglerem a snad, někdy, možná???

autor příspěvku: Juras