12.04.2014 18:35   Pohled z bedny.    (Moravský pohár začal v Hlučíně)

Poslední březnový víkend se konala v Hlučíně a blízkém okolí první soutěž Moravského poháru. Pořádání se ujal zkušený pořadatel včele s dirigentem Pavlem Zbytovským a autorem trati Jirkou Burešem, na kterého jsem v minulosti slyšel jen samou chválu, ale žádnou "jeho" soutěž jsme nikdy nejeli, tak jsme přesně nevěděli do čeho jdeme. Zahájení proběhlo v přátelském duchu tradičně v budově místního autoklubu. Soutěž měla 2 etapy o celkové délce 79 km s rychlostním průměrem- v 1. etapě těsně pod 30 km/h a ve 2. etapě těsně nad 30 km/h. Účast byla hojná- velmi slušných 18 posádek a konkurence velká- z první pětky mistráku startovaly 4 posádky, tedy 2 nejlepší moravské i 2 nejlepší české! Startovalo se údajně v pořadí, ve kterém se posádky přihlásily- dobrý nápad k zamyšlení dalším pořadatelům poháru, aby motivovaly posádky k včasnému přihlášení.
Iti 1. etapy i mapa M50 se vešly na jeden list A4 a ještě jsme dostali na A3 další mapu, což však byla lupa zahrnující celý prostor soutěže a to mě trochu zmátlo, i když na toto bylo upozorněno v prováděčkách. Hned po startu byl dost náročný průjezd- nesměli jsme přehlédnout STOPku prakticky hned po startu a pak ještě správně určit začátek SM, kdo udělal v tomto chybu, tak mu chyběly hned první 3 průjezdky v soutěži a to je trochu moc na jednu chybu. Kolečko na začátek SM bylo navíc prošpikováno dvěma skoro stejně dlouhými průjezdy a do toho ještě vložák. Následující šipkáč po Hlučíně nadělal řadě posádek problémy a ztratily v něm dost času. Pak už to bylo pěkně jezdivé- pár údajů, mapa a do toho nějaký ten vložák. Škoda chyby, která se vloudila, kdy autor nepočítal s jednou dejkou, která nás vyhnala 1,5 km mimo trať do další vesnice a zase zpět. Cestou se ještě vyskytly 2 přibližně stejně dlouhé trasy do mapového místa, ale jak jsem zjistil po soutěži, tak to pro většinu časovou ztrátu neznamenalo- každý si zajel (včetně autora) ten "svůj" nejkratší průjezd a teprve až po dojezdu jsme zjistili, že existovaly průjezdy dva. Po soutěži jsme ještě zjistili, že jsme v jednom místě přejeli plnou čáru- asi moc čitelná nebyla, když toto místo bylo označeno v lupě, já jsem však v tomto místě lupu nepotřeboval, takže jsem na pl. čáru ani neupozornil, naštěstí za nula. 3 posádky zajely 1. etapu čistě za SPK, avšak s různým zpožděním, což nakonec rozhodlo o celkovém výsledku soutěže- č. 3 (1 min. zpoždění), č. 75 (20 min.) a č. 2 (32 min.).
2. etapa se jela v podobné duchu- iti i mapa M50 na jedné A4, lupa zůstala stejná, 2 podmínky, 3 vložáky a pouze 11 údajů v iti znamenalo pěkné jezdivé průjezdy s několika náročnými místy na řešení. Chyběla nám hned první průjezdka v etapě, kdy nás vodorovné dopravní značení v křižovatce dle autora vyhnalo do mapové jednosměrky (http://www.mapy.cz/s/9Dy9), celý prostor křižovatky byl bez ostrůvku v rozměru cca 30m a mapa M50. Asi se to dalo pochopit, ale nejsem příznivcem toho, abych podle vodorovného DZ určoval, která část křižovatky je či není v mapě M50. Jednou to autor považuje za fintu, jindy řekne, že se jedná o jednu křižovatku a navíc ještě v M50. V Šilheřovicích se jednalo o krásný a vtipný průjezd- 2x výjezd ze stejné kóty v kombinaci s vložákem za koncem obce, STOPkou a přehodnocením u zákazu vjezdu nám pěkně zamotalo hlavu. Při tomto průjezdu jsme se dostali až do detailu k. 336, kde opět rozhodovalo vodorovné DZ- tentokrát se nechal rozhodčí přesvědčit jednou posádkou o správnosti svého řešení, kdy tvrdili, že vložák za "koncem obce P" (což se plnilo při příjezdu do det. 336 od V), je vyhnal z důvodu značení na silnici ještě před detailem doprava. V tomto případě určitě nesouhlasím, komunikace vedoucí z detailu na V je 30m dlouhá a pokud by v této vzdálenosti byla nějaká další křižovatka, musela by být v detailu naznačena. Ze směru příjezdu to vypadalo takto (na fotce chybí vodorovné DZ)- http://goo.gl/maps/4kCnV. Dalším zajímavým místem byla 2 mapová okna se stejným kruhovým objezdem, první bez výjezdu, druhý s výjezdem. Tady jsem docela váhal, jestli chce autor chce objet nějaké kolečko, nebo bude stačit popojet po kruháku o jednu křižovatku dál, zvolili jsme druhou možnost stejně jako autor. Je tady trochu nejasné resp. Řády neřeší to, když autor nakreslí do jednoho okna 3 propojené map. křižovatky- kruhák se 3 výjezdy, kdy není vlastně úplně jasné do které z těch 3 křižovatek mám dojet, abych to mapové okno splnil, tak to bude asi do té nejbližší? Menší zádrhel ještě nastal v šipkáči po návratu do Hlučína, kdy byly v šipkáči uvedeny semafory, ale těsně před nimi byla STOPka, takže vložák P. V další obci jsme po dalším vložáku dojeli, bohužel, k "dejce" a tam by měl být v šipkáči výjezd zadaný, ale nebyl. My jsme byli tvrdý a pokračovali dál až k dalším semaforům, ale s tím už autor nepočítal, škoda toho nezadaného výjezdu na "dejce" (stačilo doplnit jeden údaj na otočnou) a bylo by to v pohodě vč. mapového návratu.
Celkové soutěž hodnotím jako velmi pěknou se spoustou zajímavých nápadů a průjezdů, svou náročností přesně odpovídající úrovni poháru, kdy i posádky s vyššími čísly mají šanci se dostat ve výsledkové listině hodně vysoko. Nějaké chybičky se sice vyskytly, ale tak už to chodí a celkově kladný dojem ze soutěže nezkazily. Bude-li Juras zase něco stavět a budeme-li mít čas, rádi zase přijedeme, díky všem pořadatelům.
Dalšího vítěze prosím, aby alespoň 2 dny počkal se svým příspěvkem, aby ten můj neskončil na smetiště dějin (moc se mně nelíbí, že je na hlavní stránce viděn vždy pouze poslední příspěvek), když už jsem se to sepsal. Snažil jsem se to napsat tak, aby i ti co se nezúčastnili, z toho něco měli.

Za st. č. 3 Zdenek Klenák

autor příspěvku: Klenák Zdeněk   

  07.04.2014 17:32   Pohled z bedny.     (Český pohár Pyšelka dopoledne)

2.kolo ČP, autorka Míša Modálková, rozhodčí Michal Gottwald.
K restauraci Pyšelka jsme přijeli jako jedni z posledních. Nejdříve se měly odjet obě zručky na malém šotolinovém parkovišti a tak tam byla velká tlačenice. Rozhodli jsme se pro stejnou taktiku jako minulý týden v Hlučíně a tedy že budeme startovat poslední. Teda skoro, protože Sobotovi se rozhodli pomoci Zdenkovi na zručce, který se jinak snažil zoufale uběhat na place všechno sám. A tak ji jeli jako úplně poslední oni. Rozhodně mu pomoci bylo milé rozhodnutí, které oceňuji. Nevím jak, ale zase mě časově Jarda Holman pojel v obou zručkách o 3 vteřiny. Teda mě porazilo více posádek, ale Jarda, to je vždycky srdeční záležitost. Nejlepší čas dosáhl v druhé zručce Dan Vizi s Trabantem a to o 5 vteřin, já bych mu to s tím autem zakázal nebo aspoň branky o půl metru zúžil. A to všechny i se čtvercem.

Na rozpravě si myslím, že Michal řekl spíše více než méně a jak to bývá, spíše se to zamotalo. Informace o tom, že se na trávu nejezdí s výjímkou, že jednou se tam ale jede, byla od začátku podezřelá. Což pak některé posádky zavedlo do prekérní situace. Hlavně u kóty 200 na začátku 2. etapy to chtělo určitě zákaz vjezdu, protože na tom byla finta.

Itineráře. Mapové podklady se mi celkem líbily, zvýraznění mapových komunikací v originální pětadvacítce komunikace zpřesnilo a na pozadí byly současně čitelné i jiné informace, jako nemapové komunikace, řeka atd. Byla to časově jednoduchá a dobrá úprava mapy. Itineráře byly přehledné, neměl jsem zásadní problém, co po mě autor chce. Teda po startu jsem si to moc nemyslel, nejdříve jsem dvě minuty řešil dva na chlup stejné průjezdy a když jsem si jeden vybral, ujel jsem 100 metrů na rozcestník a na jednom průjezdu z nich byl zákaz. Tohle nemám moc rád. Velice pěkná se mi zdála následná kombinace mapově a reálně levá až do té doby, než jsem se v cíli dozvěděl, že na reálné vlevo byl tam někde vpravo nějakej zákaz vjezdu. Je zajímavé, že to měli správně hlavně posádky z Shellu a z druhé poloviny výsledkovky. Pak jsem se hodně zapotil v Čerčanech, tam jsem se zamotal opravdu hodně a až v cíli jsem zjistil, že jsem klidně projel jednosměrkou v protisměru při návratu na SM. Ale plech byl naštěstí na na hlavní. V obci Mrač byla podařená kombinace reálného a mapového líniového itineráře. Nejvíc oceňuji vyřešení návratu na SM v Benešově, kde si autorka poradila se stavbou na komunikaci a dočasnou uzavírkou. Hezkou tečkou za velice solidní 1. etapou byla ostrůvková kombinace na konci. Druhá etapa začala tam, kde první skončila. Neměl jsem problém s nezadaným průjezdem kóty 777, zdálo se mi to v pořádku. Pak ona nešťastná kóta 200 a hluboké koleje v travičce. Poté následovala trochu oddechová část na značkách pozor děti. Začalo to být zase zajímavé až v okolí Poříčí nad Sázavou po sjezdu z hlavního tahu na Prahu. Tam sice rozhodčí přehlédl dvě stejné vzdálenosti do 20 procent, o něco kratší varianta měla kromě drobného zacyklení docela dobré řešení a v cíli se to uznalo oboje. V Poříčí jsme na komunikaci našli pětimetrovou vodorovnou dopravní značku pozor děti, kterou jsme se rozhodli ignorovat, protože autor nenabízel žádné vtipně řešení. Nakonec se ukázalo, že to ignorovala jak autorka, tak i rozhodčí. Možná to bylo přehlédnuto z důvodu, že možná při najíždění neseděl v autě ani jeden řidič, ale jenom dva navigátoři. Skoro všichni jsme se nechali nachytat v Nespekách na nastrčené otočné za sto šedesát, před ní byla mapová doprava. Pokud vím, dobře to měl asi jenom Zdeněk K. a to ho mohlo vynést do čela. Dojezd do cíle přes Pyšely jenom potvrdil celkový dobrý dojem z obou etap. O pořadí na prvním místě nakonec rozhodlo zpoždění 6 minut druhé posádky v cíli, tentokrát se nahoru vrátil Franta Šindler a Jarda Holman. Rozdíl 29 bodů je minimální. Na třetím místě veliké překvapení 2.kola, Karel s Pepou to natřeli zbytku startovního pole.

Pokud to někdo z textu nepoznal, tak chválím jak dobrou stavbu tratě tak i dobrou práci rozhodčího. Mělo to myšlenku a bylo to bez zásadní chyby.

autor příspěvku: MirekP   

  07.04.2014 16:07   Pohled z bedny.     (Český pohár Pyšelka odpoledne)

Po dopoledním neúspěchu, resp. pro naši posádku ostudném neúspěchu, neboť nás porazila i posádka Pivoňka – Kuklík, což se nestalo dost dlouho. Ale zpět k odpolednímu 3. kolu ČP.

Jelo se nám celkem dobře. Vzhledem k povaze základní mapy, kde platí jen zvýrazněné komunikace, nemusel jsem stále hledat případné zkratky zatáček, tenké polňačky apod. Po startu hned chyták na neprojetou kótu 100 kvůli levé za podjezdem. Dále přejezd do Pyšel, kde (pokud jsem to dobře pochopil) byla TK na STOPce. Dost mne ve výsledcích udivilo, že tam prý nezastavili tak zkušení řidiči jako Lada, Vlčák, Venca. Následoval fór v Pyšelech na dlážděnou cestu na náměstí. Na poprvé jsme to také sežrali, ale dost se mi nelíbil (podle mne zbytečný) naprosto pidi trojúhelníček na konci Pyšel, kde se otočit nebylo moc bezpečné. Asi by stačil v mapě ten o něco větší severně od toho malého. Po dlouhém přejezdu do Pětihost znovu fór na povrch komunikace. Tady to asi moc lidí nesežralo. Dost lidí ten VI pochopilo, jako „jezdi po zpevněných komunikacích“. Po dojetí SM a hledání mapového výjezdu z Pětihost se mi mapa moc nezdála, ale nějak jsme odjeli do Senohrab. Tam jsme se vyhnuli PK na velké křižovatce kvůli tvaru v mapě a přejetí můstku s číslem a po návratu do mapy následovala pasáž po vyjetí z kóty 405, kde byla L jsem si začal mazat pěkně komunikace. Díky tomu jsem musel přijet do kóty 503 od východu. Tady, co jsem pochytil, dost posádek si nevšimlo lupy, nebo neudělalo v 405 L, takže si mazaly úplně jiné komunikace a do 503 přijely od jihu a následující PLL nešlo zajet.

Dále nastalo klíčové místo 1. etapy. Při jízdě do 202 byl další můstek s číslem, hned za ním po mapě P a na pytlíku se otočit zpět a pokračovat dál do 202. Za 202 si opět dost posádek neuvědomilo, že dlažební kostky nejsou ani beton ani asfalt a neotočily se kolem nádraží a nejely do 222 přes lístečkovou živou, která rušila VI, že se Může jezdit jen po asfaltu a betonu. Následovaly 2 můstky s číslem a tedy VI. Tady ale podle nás a i jiných posádek, byla P normálně po hlavní kousek za tím můstkem, kde se připojovala z leva komunikace. Autor bral P až pro otočnou těsně před dalším můstkem. Je možné že tam byl ještě 3 můstek a my ho neviděli. Stejně tak jako my to jelo mnoho dalších špičkových posádek, jako již jednou zmiňovaná Pivoňka – Kuklík. Dál dlouhý přejezd do Hrusic, kde jsme nesměli mezi 2 hospody. Dokonce jsme se tam i báli, protože tam byla paní s kočárkem a přítelem s pitbulem. Tak jsme to raději objeli zadem, jak to chtěl i autor. Další dlouhý přejezd do Mnichovic. Tam opět můstek a najetí, abych na začátku SM dělal L. Následovalo PLPL v podstatě kolem stromu a po nemapě na sever. Já osobně takováto místa moc rád nemám, protože občas je problém se správným vyložením si co je 1 křižovatka a co 2. Následovala cesta mimo mapu, kde byly podle mne dvě dost podobně rovné cesty. Následovala nutnost najet si do 991 abych tam mohl udělat L . Poté do kóty 842 a dvakrát mapovou P, kde si člověk musel všimnout jednosměrky od jihu. Pak už víceméně jednoduchá cesta do cíle s dalším můstkem a odbočkou doprava na lesní cestu pro otočnou a pak hurá do ČK. Tentokrát i v čase.

ITI pro 2. etapu jako bych už někde viděl. Pokud si dobře pamatuji, tak to bylo u Duži před několika lety. Prostě jen ČK2 – ČK3 s podmínkami a vložáky. Nejdříve jednoduchý průjezd Menčicemi a pak už do Všestar. Tady bylo potřeba si pamatovat podmínku o výjezdu z kóty 151 na sever. Po krátkém přejezdu do Strančič a VI za začátkem obce jsem si dokreslil objezd kóty 153 a zkrátil tak jednosměrku a nemusel jsem tak brát živou. Přes 153 jsem jel do neprojeté 152, v ní L a zpět do 153, kde jsem musel opět na sever. Tady původně autor chtěl jinou cestu do 154, ale to znamenalo jet opět přes 153 a nesplnit podmínku. Po přijetí do 154 jsme pokračovali do 156. Opět začátek obce a VI s dokreslováním. Vyjeli jsme těsně u hlídky PČR a opět se cpali do 156 tentokrát z druhé strany od jihu. Ale potkali jsem DZ s 5 a tak opět VI a zase přehodnocování a další pokus přijet do 156. Tady některé posádky reklamovaly, že hnědý ukazatel není DZ. Já si jistý nejsem a autor to chtěl tentokrát, tak jsme to jeli. Následoval odjezd ze Strančic přes zmiňovanou hlídku PČR, a protože to evidentně byli velice chytří policisté, poznali slušného řidiče a nechali nás jet. Hlavně jsme se drželi těsně za civilem, takže nás v podstatě ani zastavit nemohli.

Pokračovali jsem do 202. Tady byla další autorova chyba, kterou jsme tentokrát (světe div se) neodhalili ani my, a to je co říci. Šlo o to, že tím, že jsme nejezdili od zadané kóty k zadané kótě, ale průjezd kótami byl dán podmínkou, musela se najít celkově nejkratší cesta a ne nejkratší cesta do kóty. Po projetí 3 kruháků kde byl opět VI s 5 následoval přejezd do Velkých Popovic. Na kopci na Popovicemi byla mapa jen vlevo a vpravo. Vlevo to nešlo, neboť tam bylo dvojitá plná a tak táta odjel rovně. Musel jsem ho zastavit, protože jsem prosazoval, že pokud to nejde do L musím je do P. Rovně prostě mapa nebyla a já měl jet mapově a L nešlo, ale P ještě kousek ano. No a najednou to táta pěkně uměl 2x za sebou přes dvojitou plnou odbočit. Cesta po poli ke kozí farmě byla velice zajímavá a asi jsme tam byli sami podle ohlasů v cíli. Toto bylo chyba zadání. Kdyby tam nebyla ta odbočka do P tak jsem pro L nemohl jet a musel odjet R po nemapě. Odbočit do P také nedávalo moc smysl, ale obvyklý argument „je tam cesta a pro něco tam je“ tentokrát pro nás zafungoval. Opět začátek obce a kolo v mini uličce kolem něčí garáže. Dále se mi to moc mapově nezdálo, ale dotlačili jsme to. Pokračování do kóty 304 a opět autor chtěl nejdříve do kóty a v ní L a ne celkově nejkratší cestou. Při přejezdu do Dolní Lomnice jsme si odskočili kvůli 5 a začátku obce do nějakého satelitu. V Dolní Lomnici opět VI začátek obce, opět kolečko kolem domu a hurá do Mirošovic. Tady opět stále stejný fór na celkově nejkratší cestu a ne co nejdříve do kóty. Ani nevím jestli si to tady autor uvědomil, nebo jen tak vyšly PK.

Následoval dlouhý přejezd do Zaječič, kde byl opět VI s obcí a pak uvědomit si, že kóta je projetá odbočením L. A už jsme se blížili do Pyšel. Tam opět tam opět díky VI kolečko kolem domu a pokračovali jsem na náměstí na dlažky. Tady chci 2x objet náměstí abych v 720 udělal L, ale je tu z 1 etapy falešná otočná, ta mě otočí zpět do 720, kde už může udělat L a pak se jen otočit v již zmiňovaném pidi trojúhelníčku z 1. etapy a plynule přes celé Pyšely do ČK. Tady jsem donutil tátu, aby ještě jednou celé Pyšely projel. Bylo mi divné, že tam je tak moc vytažených komunikací a použilo se jich jen minimum. Myslel jsem na nějakou DZ s 5, ale opět se ukázalo že špičkový řidič prostě nepřehlíží. Kvalita řidiče se záhy potvrdila i na radaru. V poslední vesnici jsme se ještě pěkně projeli po místních lesích. VI se začátkem obce neplatil v obci Vysoká Lhota, ale my jsme vjely do Čerčan – Vysoká Lhota. To není nějaké zaměnění písmenka, ale to je prostě jiná vesnice a VI tam podle mne měl platit. I tentokrát jsme byli v čase.

Celkově se mi soutěž líbila. Byla dost jezdivá a i řidič měl co dělat. Co si myslím, že by nemělo být, je opakující se stejný chyták (např. tady min 5x hledat celkově nejkratší průjezd a ne nejkratší do jeté kóty), ale to tak asi ani nebylo, to si asi autor ani neuvědomil, že by se to tak mělo jezdit. Nebo ano ? Také si nejsem jist o vhodnosti VI s DZ, kde je číslovka 5 na celou etapu. Řidič pak opravdu pořád kouká po všech možných cedulích (táta skoro všech) a ne na silnici. Tématem samo pro sebe je živá s lístečkem měnícím ITI, která stála na místě, kam je evidentní, že nepřijedou všichni. To prostě nesmí nastat a už v tom místě jsem tátovi říkal, že z toho bude průser. Další možností by bylo, zopakovat tu živou na trati, kam Ti co přehlédli kostky, nebo si to neuvědomili, jeli rovnou špatně a my následně dobře. My bychom věděli proč se ruší VI znovu a ostatní by byli spokojeni. Díky této chybě, bylo a bude hodnocení hodně ovlivněno tím, jak toto klíčové místo posádky zajely či nezajely. Ale myslím, že příští rok, když Míša bude dělat méně experimentů, tak ten mistrák bude pěkný a hlavně bude zase v okolí Únětic. Nebudu muset nikam daleko jezdit na start a Vy můžete přijet v červnu potrénovat a mapovat.

Už se těším, co zplodí za elaborát pan Dr. Kuklík po další soutěži za pohled z bedny. Bude to nejpozději po Pražském mistráku, tam má už bednu jistou. Slíbili jsme mu to.

autor příspěvku: Jirka Ludvík