02.11.2014 11:22   Pohled z bedny - Krajem kalicha Tábor

Tak jsme si zajeli další pěknou soutěž – Krajem kalicha. V tradičním centru soutěže nás tentokráte na úvod čekalo pouze jediné překvapení, a to že autor trati vydal pouze a jenom jedny Prováděcí ustanovení. A zase nepřekvapilo, že téměř ke všem bodům ustanovení se na základě vysvětlení Standy Kočího rozproudila bohatá diskuse.
Zručnost jsme absolvovali před zahájením, takže po něm už jsme vyrazili na tříetapovou trať směrem k Bechyni a zpět, jak bylo předem naznačeno, po levém břehu Lužnice tam a po pravém zpět. Iti byly pěkné, promyšlené a se spoustou detailů a podmínek a vložáků a šipek v mapě, takže zejména na startu do první a třetí etapy se hodně dlouho vynášelo a zvýrazňovalo. Když jsme dojeli do cíle první etapy ve velmi svižném tempu a měli zásek 2 minuty a nikdo nikde, ba ani rychlíci Ludvíci, bylo jasné, že časy se tentokráte moc nepovedly. Standa, když to najížděl, tak si asi půjčil za řidiče Hamiltona z F1. Tak jsme se tomu ve druhé etapě, která vedla Bechyní a jejím blízkém okolí, přizpůsobili. Bylo jediné štěstí, že na těch delších rovinkách nebyl schovaný radar, to by bylo bodíků. Jelo to tak dobře, že když jsme vynášeli třetí etapu, tak na nás Ludvíci houkli, ať to nezdržujeme, že se kvůli nám bude čekat na výsledky, mysleli si totiž, že vyjíždíme teprve do druhé etapy. Ve třetí etapě zpět do Tábora už nám trochu docházel dech i myšlenky, takže jsme si, jak jsme poději zjistili, zcela zbytečně zadanou podmínku, která říkala pouze, že na začátku a konci dvou obcí máme změnit mapový podklad, vysvětlili trochu jinak, tedy úplně jinak, a jezdili nějaká zbytečná kolečka navíc. Ke konci si Standa neodpustil opět kousek historického centra Tábora. Nám třeba dalo dost práce se vyrovnat s tím, že Ludvíci neodbočili do centra do zóny. My v tom hledali nějaký vyšší záměr, ale oni, jak jsme se později v cíli dozvěděli, pouze zaměnili pěší zónu s obytnou.
Po trochu déle trvajícím výpočtu výsledků, neboť se čekalo na dojezd scheláků, kterým Standa nad plán umožnil zajet i prostřední etapu, nás čekalo milé překvapení v podobě prvního místa, zkrátka nové auto jezdí dobře.

autor příspěvku: MilanVlk   

  27.10.2014 15:02   Pohled z bedny - Hlučínská noc

Orientační závody nám začali už po cestě do Hlučína, protože od rána hlásili, že dálnice mezi Brnem a Olomoucí je spíš parkoviště. Vyrazili jsme tedy z Brna na sever přes Blansko, Jedovnice, Plumlov a Lutín chtěli najet až před Olomoucí. Mimochodem není nad jakoukoliv mapu, když chcete jet jinudy než vás stále tlačí navigace. Bohatě posloužil A5 atlásek. Z Lutína to bylo dál zavřený, takže nás to hnalo na dřívější nájezd. Tam jsme se však pouze z nadjezdu přesvědčili, že je to pořád jen nekonečná kolona, dálnici jsme překřížili a snažili se dostat do Olomouce od jihu. Díky dalším uzavírkám a nemožnosti z některých příjezdů do Olomouce najet na její obchvat (atlásek A5 sice super, ale je již staršího data, a tak tam ten obchvat ještě není), se nám podařilo najít super levnou benzínku. Teď v pátek měli benzín i naftu za 33,30, což bylo skoro o šest korun míň než na dálnici.

Je to necelej kilometr od obchvatu, takže není od věci se tam zastavit, až pojedete kolem.
pumpa zde

My nakonec natankovali i po cestě zpátky. Po najetí na obchvat jsme skoro hned stáli v koloně, ale naštěstí jsme se za 10 minut dostali k zúžení, a pak už to jelo.



Na samotnou soutěž jsme se těšili, byla to prvotina od Martina Klasy a tak se dalo očekávat, že ze sebe dostane vše co se v něm střádá za ty léta ježdění. Start byl však trochu ukolébavající, až jsem si v jednu chvíli říkal: „Marťo, tak co je? Kdy to příjde?“. Jenže hned v zápětí jsem hlásil první „Otoč se!“, když jsem na mapový P mířil na jednoznačnej výjezd. Chtělo to se tedy co nejrychleji probrat a začít dávat pozor, protože dál už to bylo rozhodně potřeba. Musel jsem rychle předělat SM11 z M20 do ZM M25, a sám jsem byl spokojen jak mi to pěkně vyšlo mimo obě nastražené mapové komunikace. Přeměřit dvě varianty nájezdu a jedem. Po cestě však bez plechu, což se nám nezdálo, a tak to vezmeme ještě jednou dokola. Zase nic, a tak říkám, že je to asi jen za 60 za SPK J. V cíli nakonec zjišťujeme, že autor i větší část soutěžících jedou delší variantu dokonce za 120 TB. Další kótu a delší opuštění SM 12, již zvládáme v bdělém stavu bez problémů. Problém byl až s vyjetím z Hlučína na Ludgéřovice. Vidíme, že i další posádky se tam motají a nejsou si jisty tím, jestli v takto nakreslené křižovatce lze odbočit doprava (skoro rovně), když to skoro rovně je nakresleno jako velký záhyb spíš protisměrem za zeleným ostrůvkem. takto to vypadalo

Zkoušíme tedy jednu variantu po „plech“ a pak i druhou. Tam není nic, navíc mi připadá, že nás chce autor díky neexistenci odbočovacího pruhu a vodorovného značení z varianty s plechem dostat přes následující křižovatku rovně. Volíme tedy variantu, že odbočit šlo. Ti co jeli však variantu bez plechu měli pak trochu problém s další kótou, a tak to naštěstí dotlačili k řešení, že provizorní značení před křižovatkou (například přeškrtnutej pruh rovně), jim jízdu rovně neumožní (i když zákaz už byl odtaženej bokem), a jeli z této křižovatky stejnou cestou jako autorova varianta. Následující řešení do kóty 222 se stejně muselo předělávat, kvůli kratšímu řešení. Trochu se zpožděním, protože ve vzorových průjezdech nebyla jednosměrka, která byla v ZM, a tak někteří nebyli nadšení se změnou umístění, ale sportovně musí uznat, že poslední varianta byla správná. Potom bylo potřeba si dát pozor na mapovou komunikaci přes parkoviště v Petřkovicích, následoval pěkný průjezd Lhotkou a Hošťálkovicemi. Po druhém výjezdu z kóty 289 jsem napřed nechytil správné najetí na mapu, a když jsem to pak našel, tak jsem pln uspokojení nenašel kratší otočení vedle 289 pro opuštění dědiny na sever směrem k ČK, tak tu chytáme jedinou stovku v etapě (těch dalších 60 netuším kde se vzalo). Při příjezdu k ČK pak ještě nastal další případ pro Chocholouška. Nezažil jsem to na soutěži zdaleka poprvé, kdy zdánlivě jednoznačná situace zapůsobí nějak psychologicky na navigátory tak, že ji řeší naprosto nesmyslně a to v hojném počtu. Zde šlo o to, že napravo od hlavní byl delší objezd a v něm skoro na začátku vzdálenějšího ramene ČK. Šlo tedy buď hned odbočit do prvního ramene, celý to objet a těsně před hlavní dojet do ČK. A nebo si ještě kousek popojet po hlavní, odbočit do zadního ramene a být hned v ČK, což byla asi třetinová vzdálenost. I když moje první myšlenka byla ta delší blbost, tak mě zachránily další dvě kóty v té dědině, které jsem chtěl nějak použít, když už tam jsou. Takže jsem si napřed všiml, že chci jet blbě, a ještě jsem nahlásil, že asi nepůjde odbočit ani do druhého ramena, abych se na svůj vysněný průjezd dostal. Jenže to šlo a místo časovky tam byla živá. Raději jsme tedy ještě zkontrolovali zákaz odbočení, pak si ji vzali a díky lístečku jsme konečně jeli to co už jsem měl připravený. 20 minut zpoždění nebylo úplně málo, na druhou stranu čistě jsme to rozhodně nejeli. Startovní číslo 5 39 minut, č. 20 40 minut a 72 dokonce 44 minut po záhozu konce etapy. Druhou etapu jsme pak projeli jako nůž máslem. Jedinou chybičku jsem udělal na chybném detailu bez jednosměrky ze ZM, ale díky nemožnosti odjet dál jsem na to rychle přišel. V Hlučíně jsme pak nenašli SPK A na parkovišti, takže za 100 TB plus 7 minut. Tato etapa byla opravdu pěkná, zvlášť pasáž mezi dvěma živými, nebo třeba dlouhá jízda na poslední mapové P. Výsledky byly i přes pár přepočítávání za chviličku a vyhlášení tak přesně podle harmonogramu v jednu ráno.

Nesmím samozřejmě zapomenout na výborné tématické perníčky od Zuzky, které se fasovali na startu. Díky jejich konzumaci v ČK mezi etapami a následné pochvale v živé kontrole jsem navíc po závodě dostal ještě jeden balíček .



Tak mám splněno a ti ostatní co vám chybí pohled z bedny jděte trochu do sebe, neignorujte Důžu a jeho prosby a něco sepište.

autor příspěvku: R.A.   

  22.10.2014 08:05   Pohled z bedny - Shell cup Tábor.

18. 10. 2014 se jelo 8. kolo Shell Cupu v Táboře. Autor tratě Standa Kočí.
Trať byla jako vždy v Táboře vydařená (tedy jeli jsme tam teprve potřetí) a nebyla úplně jednoduchá. Hned na začátku se nás Standa zeptal, zda chceme jet jen dvě etapy nebo zda si troufneme ještě na jednu etapu, kterou postavil jako lehkou pro ČP, který se jel souběžně. Samozřejmě jsme byly všichni i pro třetí etapu a to včetně jedné posádky, která jela AOS asi poprvé.
První etapa byla řešena z velké části pohádkou, trochu proloženou šipkovými iti. Pár chytáků s podmínkou či reálnou „R“. Cestou jsme poctivě plnili úkoly, které však ve výsledcích nebyly vůbec hodnoceny.
Druhá etapa byla náročnější. I přes poměrně jednoduchý iti a přehlednou ZM jsme sekly docela dost TB. I díky tomu, že mapová okna s výjezdem jsme řešili jako reálná. Jo a Bechyni jsem nikdy předtím nebyl a i když jsme ji párkrát prokličkovali, tak mám ten pocit pořád.  Na závěr jsme se zapotili při hledání správných odpovědí na znalostní test, který však ve výsledcích o5 nebyl hodnocen.
Po výborné gulášovce v ČK2 jsme vyrazili do poslední etapy a hned jsme přehlédli zrcadlo. Objevili jsme až další a lámali si hlavu, jak splnit podmínku. Správné řešení co nejmenší vzdálenosti ujeté po silnici I. třídy určené pomocí SMx napadlo až mého fáru (bohužel teprve za kótou 700). No a já to hned zazdil průjezdem přes bod, který nebyl v iti.
Závěrem děkujeme Standovi, že si u nás před vyhlášením na chvíli sednul a probral s námi, kde jsme dělali jaké chyby. Příští rok do Tábora (pokud se pojede a nic do toho nevleze) přijedeme určitě zase.

autor příspěvku: Žurek Tomáš