10.06.2015 07:30   Pohled z hloubi st. pole na denní Ostravu.

Ostrava den - pohled z hloubi startovního pole :-)

DEN:
... vstávat se nechtělo, ale sprcha a snídaně obohacená o jogurt a koblížky (s kafem z automatu) mě celkem postavila na nohy. Na „burešovku“ jsem se těšil, vždycky se mi líbily a do Staré Bělé jsme jezdili rádi :-)

Že to stejně jako Důžova noc nebude jednoduché a jen o zručce nás přesvědčila hned první etapa, kterou jsme měli přes 1000 TB. Porubský Leninův bulvár byl tak velký, široký, ostrůvkatý a okolo s domy s podjezdy (což byl jeden z vložáků), že jsem si vážně myslel, že celá etapa se odjede jen na něm! Další zajímavý vložák byl za DZ kruhový objezd jeď poprvé NE PRVNÍ VÝJEZD, přičemž kruháč byl i uprostřed Lenináku. A aby toho nebylo málo, ještě vložák s dodatkovou tabulkou „Tvar křižovatky* (č. E 2a až č. E 2c), které vyznačují skutečný tvar křižovatky a mimo tabulky č. E 2a též hlavní a vedlejší pozemní komunikaci“ (prostě ji neumím ani popsat :-)), za níž se mělo jet L. Zde jsme si neporadili s návratem na SM, kdy jsme sice postupovali dobře a hledali nejkratší cestu zpět protisměrem a přehodnocovali, jenže v té změti vložáků jsme se zacyklili a s pocitem „Juras popletl, co si při přehodnocování pamatovat a co ne“ jsme jeli rovnou na konec SM. Ale Juras nepopletl a nás to stálo několik plechů, protože se to jelo asi na třikrát, než se tam člověk dostal. K tomu nutno přičíst, že i část, kterou jsme jeli dobře přes „4“ (která tam prý neměla být), vzápětí nemáme „M“, které bylo nečekaně hned za rohem– to jsem nečekal a asi dobře nekoukal (nekoukal jsem ale dobře nikdy, kdy jsme projížděli tímto místem, takže „M“ mi chybí celkem 3x (OMG jak říkají američané :-)).
Následovala další část, kde se uplatňoval vložák s podjezdem, což v Ostravském pojetí znamená staré velké domy, které se dají prostředkem projet honosným průjezdem :-). To nám šlo, ovšem že je podjezd i když podjedeme pod dálnicí, to nám nedošlo, takže dalších 200 TB do sbírky. Do cíle jsme dojeli s časem +5 minut.

Upřímně řečeno z 2. etapy si skoro nic nepamatuju. Jela se nám dobře a hladce, s dobrým pocitem – a ve výsledku opět cca 800 TB :-(.Náročný byl vložák za mostem (s ev. číslem) vždy P, protože mosty byly po celé etapě a někdy ne moc jasné na pohled. Ale dali jsme to dobře, i když hned 10 m za startem etapy byl první most, který jsme zasklili a jeli mapovou chlupatou někam jinam. Naštěstí nám to po chvíli došlo a (k překvapení ostatních posádek) se zase vrátili na start a jeli to znovu :-). V tomto místě byl také plech „K“, který jsme neviděli, byť se kolem něj jelo 2x. Vybavuji si taky objíždění benzinky v Pustkovci, kdy jsme asi tři soutěžní auta najeli do benzinky místo kolem ní, jenže ven se dalo jet jen přes závoru po zaplacení... Takže couvačka z benzinky plné aut ven... Zároveň jsme nerozluštili, že při nájezdu k benzince po SM tato nevedla úplně po mapě, takže jsme měli sjet a řešit návrat. Ani nevím, za kolik to bylo. Zbytek jsme spolkli i s navijákem a při vidině vysokého přídělu bodů v cíli jsem raději řešil oběd než luštění řešení :-)

Poslední etapu jsme měli „jen“ za 520. Opět se nám jezdilo dobře, i když místy jsme mysleli, že si jedeme nějakou svoji soutěž (což byla asi i pravda). Měli jsme diskusi, co znamená ve vložáku „křížení železnice“, zda ji musím přejet, nebo i nadjet / podjet. Naštěstí to pak bylo celkem jasné. Dál si pamatuji, že po odjetí SM8 a následné reálné jízdě na mapové L, jsme při průjezdu kótou 243 plnili podmínku (proč při reálné jízdě?). Také jsme přemýšleli, k čemu si třetím průjezdem rušíme kótu 253, ale úplně na konci etapy se tam opravdu jelo ještě jednou otočit. Tedy respektive dvakrát, protože tam byl vložák se stopkou, kterou jsem zazdil. Největší bota byl bod 6 a v něm mapová L, což ale byl jen malý camfourek. Dál se mělo jet mapově, což by nemělo být (když jsem v mapě a mám jet mapově dál, měl bych být vždy schopen najít mapové řešení). To nás zmátlo, tak jsme jeli asi kilometr očekávajíc otočnou nebo něco takového. Když ale nic nebylo, vrátili jsme se zpět a podlehli řešení, že si musíme do bodu 6 najet tak, abychom tam mohli udělat L s následným mapovým řešením. V klidu v cíli jsem si říkal, že je to fakt pěkná kravina a jak jsme to mohli takhle myslet vážně. Bylo to o to lepší, že v tomto řešení ještě sehrál roli vložák, který mě poprvé přetáhl přes bod 6 – tedy znovu kolečko a znovu vzít falešný plech – celkem za 220 :-). Na této etapě mi trochu vadilo, že se jezdilo pořád dokola (hodněkrát) po stejných silnicích, což mě pak už řidičsky moc nebavilo.

Když to shrnu, celé Ostravské dvoukolo bylo jezdivé, bez záseků a (dle mě) bez nějakých větších chyb. Také péče o posádky byla velmi dobrá (koblížky a svačinka až do auta, láhev vodyobdržená proti vedru, dobré jídlo a ubytování).
Problémem byly malé plechy, navíc těžko viditelné v noci (nesvítící), a na hodně z nich nezvyklá dvojpísmena, resp. kombinace čísel a písmen (třeba Z7 jsme málem napsali jako 27 :-)).

A když už bylo to vedro, zakončili jsme sobotu koupáním v Hlučínském jezeru (když už kolem něj po tolikáté jezdíme :-))

Co říci závěrem: Jak už bylo také někým napsáno v diskusi, není důležitá obtížnost itiků nebo ďábelské nové finty, důležitý je pocit, který člověk po odjetí závodů má – a ten jsem měl opravdu dobrý! Takže za nás ještě jednou díky pořadatelům!

Jirka Křivánek, st.č.16

autor příspěvku: Křivánek Jiří   

  08.06.2015 21:15   Pohled z hloubi st. pole na noční Ostravu.

Ostrava noc - pohled z hloubi startovního pole :-)

Slíbil jsem, že zkusím napsat svoje dojmy z MČR Ostrava. Jak psal Lole, můj pohled bude také asi trochu jiný, jednak jsem řidič, jednak si mám také problém pamatovat a jednak moc neumím rozebírat průjezd tratě...

NOC:
Očekával jsem jednoduchou soutěž, kde každá drobná chyba rozhodne (a autor tratě Důža mě v tom ujistil slovy „to víš, zase rozhodne zručka“ :-);. To nám moc nesvědčí, protože právě takové chyby stále děláme. Ale bylo to jinak. Zarazily nás hned přísné časové limity (v podstatě km krát 2, což už jsme si sami vyzkoušeli, že může být problém), ale nakonec to šlo – měly jsme +11‘, +13‘ a +25‘, což je na nás spíše lepší výkon.

1. etapu jsme měli za 460, přičemž 200 šlo asi na vrub malým plechům a mé nepozornosti – jeli jsem správně po trati mezi bodem A a B, ale plechy jsem prostě neviděl (navíc plechy nebyly reflexní, takže v noci nesvítily). 60 TB bylo za „N“, které bylo u nájezdu blízko kóty 105, kde byl trojúhelník v mapě ale nenamalovaný celý. Pamatuju si, že jsem řešili plnou čáru a vůbec jsme si toho nevšimli a „N“ vzali místo abychom ho objeli. Tenhle plech asi pak dělal i neplechu ve výpočtech (nám TB chyběly, jiným přebývaly), takže jsem šli spát na krásném 8. místě (to jsme ještě nikdy na mistráku nezajeli) a probudili se na krásném 12. místě (zaplať Pánbůh za ně :-)). Ale je to tak vpořádku. Cesta stále probíhala hladce, poradili jsme si i s celkem dost vložáky (5, rozložených v částech), včetně vložáku s trojúhelníkovou DZ „přechod“ namalovanou na silnici. Další 200 TB máme nezvládnutý konec, kdy vlastně už na cestě do ČK jsme sice našli a odjeli dobře vložák „za první konec obce vždy rovně“, ale nějak jsme nedoměřili a nenašli odbočku s otočným „G“. Pod časovým tlakem jsme se rozhodli jet dál, čímž jsme ale minuli i objezd cesty uzavřenou květináči, kde byla „1“. Zpětně vůbec nechápu, jak se nám tohleto povedlo :-)
V této etapě bych ještě zmínil dojezd do kóty 107, která je namalovaná uprostřed (typické Ostravské) velké křižovatky, kdy je cesta každým směrem oddělena velkým travnatým pásem a v mapě namalovaná jako 2 cesty. My to dešifrovali jako úmysl autora, že kóta není celá křižovatka, ale opravdu to místo na kolmé cestě mezi těmito dvěma (tedy v místě toho pásu), protože opravdu nad a pod značkou kóty tyto cesty byly takřka celé vidět. Tedy že do kóty nedojedu jen rovně, ale musím odbočit. To nás pak hodilo úplně jinam do bočních ulic, kde se krásně uplatňoval vložák „vjeď do každé jednosměrky“, ovšem jen do okamžiku, kdy jsme přijeli na křižovatku, odkud vedly jednosměrky dvě... Prý to tak ještě jel Mirek Paulů, což nám lichotí :-)

Ve 2.etapě jsme se hned na začátku nachytali na známou Hlučínskou křižovatku s ostrůvky (kolikrát už tu to bylo!), kdy jsme se do kóty 202 vraceli přes náměstí (a projeli právě tím nenamalovaným ostrůvkem), místo jet se otočit na parkoviště u polikliniky na „H9“. Plech „XY“ jsme měli jen jednou místo 2x, asi přehlídnutá dejka coby vložák. Naopak jsme opakovaně sbírali navíc „H6“ (na větším trojúhelníku za tankovými zátarasy), protože šipku přikázaného směru v detailu 232 jsem chápali (jak jsme mohli?) až za celý trojúhelníček, kterým se mělo vracet a jeli jsme se tedy otáčet až dál. Víc chyb jsme v této etapě neměli, opět se nám jelo pěkně, ikdyž podmínka „z každé kóty s číslem 3 projeď vždy nejbližší jinou kótu a pak pokračuj v iti“ trochu potrápila naše (hlavně češtinářské) mozkové závity :-)

Ve 3 etapě jsem hned na začátku navigátorovi řekl, že tohle nemáme šanci zajet. A to kvůli podmínce „z každé kóty jeď vždy nejdříve SM, která k ní náleží“ – takových SM bylo 11. A pak kvůli vložákům „za lichou DZ konec obce odboč vpravo, za sudým vlevo“. Vražedná kombinace, každá chyba může znamenat úplně jiný průjezd.Nakonec jsme ale celou etapu zajeli jen za 200 TB ikdyž plus 25 minut. 1 plech (druhá „sedmička“) nám chyběl proto, že nás nenapadlo použít podmínku se SM na zkrácení cesty (využití SM ke kótě 302). Druhý plech pak špatným určením konce SM ke kótě 312, kdy jsme pak nejeli kolem „X“.

Dojeli jsme někdy po druhé hodině v noci, takže rozebrat chyby, dát si dobrou gulášovku, se Zbyťákem ferneta na jeho kulatiny :-), pokecat s pár vytrvalci a jít spát (s dobrým pocitem z dobré a jezdivé soutěže) o půl páté ráno. Jak ten den dopadne...

Jiří Křivánek, st.č.16

autor příspěvku: Křivánek Jiří   

  07.06.2015 10:31   Mistrák jezdí dobrá parta !

Asi není zvykem, že pořadatel chválí posádky, ale dnes tak musím učinit. Mistrák jsem jezdil od r. 1982, takže můžu porovnávat. Tehdy startovní pole tvořilo několik skupinek, kteří se bavili jen mezi sebou a ostatní byli pro ně sportovními nepřáteli. Včera v Ostravě jsem byl přímo nadšen přátelskými vztahy mezi posádkami a hlavně velmi přátelským chováním k pořadatelům, kterým vyskakoval v organizaci jeden problém za druhým. I když většina problémů se posádek přímo netýkala.
Na noční JZ dostala jedna posádka pořádně vynadáno od pořadatele, že si dovolila reklamovat barevné označení kolíku na slalomu. Když se Zbyťák jako rozhodčí později za něho s obavami omlouval, dostalo se mu s úsměvem odpovědi "To bylo v pohodě, vždyť měl toho hodně, tak se mu nediv".
Ten největší nastal ráno. Zbyťák nemohl najít jízdní výkazy. Jelo se na provizorně připravené a posádky to vzaly kupodivu s humorem.
Jedna nejmenovaná posádka z Prahy, ve které jezdí otec ze synem, zase bez mrknutí oka převzala itík od Shell cupu a celou etapu odjela. V časovce se nerozčilovali za to, že si zbytečně zajeli navíc 20 km, ale nad obtížnosti itíku pro začátečníky!
Taky v cíli, když jsme řešili některé připomínky k trati, bylo to vše v neuvěřitelném přátelském duchu. Opravdu jsem zíral ! Když jsme měli již výsledky hotovy, přišel nejmenovaný Zdeněk z Roudnice s písemným protestem. Měl asi pravdu a mohl si o místo polepšit. Když jsme mu vysvětlili, kolik zabere času přehodnotit zase všechny výkazy, přišla odpověď s úsměvem "No jasně, vykašlete se na to!"

Zkrátka, měl jsem s té party, která teď jezdí mistrák opravdu příjemný pocit a začíná mi být líto, že tam již nepatřím.

autor příspěvku: Duža