12.06.2016 12:39   Ostravský volant dopoledne – Pohled z bedny.

Kdy se mi zase poštěstí, abych psal pohled z bedny?? Tak to musím včas využít 
A to se to lehce píše, když máte v závodě vše za nula, čas pouze + 2 min a + 4 min, třetí nejlepší zručku a pojedete současné mistry a také bývalé mistry o parník. No co, pochválit se musíme, nikdo to za nás neudělá. Škoda, že to tak nedopadlo i odpoledne. Tam už mi nějak došlo…
Ale jak už je psáno v diskusi, příprava a péče o závodníky od Martina a Zuzany Klasových super a tratě taktéž. Posádky české, moravské, slovenské i polské, může jen litovat ten, kdo nepřijel. Při přejímce kávička a čaj, sladké a slané dobroty. A AOS perníček při přejímce také nechyběl (mě jen chybělo pivíčko s párečkem ).
A teď už k trati. Etapa D1 s jasným itikem, ZM v M25 a plánkem v M10 na počátek etapy. Byl tam vložák „za každým podjezdem jeď L“. Někteří podjezdy přehlíželi, někteří třeba nebrali, že i cesta pod barákem je podjezd. Pak se ještě podjíždělo hodně tlusté potrubí ale podle nemožnosti vyřešit tady průjezd správně jsme naznali, že tohle asi autor jako podjezd nemyslel.
Pak tam bylo šest slepých map a při opouštění bylo nutné se vracet dle ZM a nikoli podle plánku, že? Na počátku etapy byl šipkáč zakončený mapovým P a ještě že mám šikovného řidiče, který mě dobře opravil, že to P děláme dle ZM a nikoli dle plánku.
U SM2 se vynášel průjezdem slepé mapy bod A a tady vznikla po dojezdu během oběda dlouhá debata, kam se ten bod vlatně vynáší. Protože v Řádech v sekci M/7-2 Vynášené body se píše, že „Není-li zadáno jinak, vynáší se do ZM i do detailu“. A co že to je vlastně to „zadáno jinak“? To je popsáno nějak nejasně v sekci M/4-10. Zejména v poslední větě, kde se píše „Pokud jedu mapově podle plánku (zapsáno systémem Zliv) je označení plánku uvedeno nad vodorovnou čarou (a tím je zadáno jinak).“ A my jsme na tu SM dle plánku jeli ale při jízdě po SM mě už přece nic ohledně plánku nezajímá, SM je SM. A u té nic jinak zadáno nebylo… Takže vynáším jen do ZM (detail tam nebyl).
Pak se mi moc líbil úsek u živé PK v prostoru Vítkovic, kde to je krásně zrekonstruováno. Drobné pochyby jsme měli dále, kde chce autor dělat reálné L (debata o obrubníkách v diskusi moc nepomohla  - dali jsme si tam cvičně dvě kolečka) a pak byla pěkná finta s levějším L na STOPce na konci SM4.
Na začátku SM5 byla plná čára a do lesa jsme nemohli, jen jsme museli vyzkoumat, jestli nějakej plech není také na tom stromě v lese zezadu… No a pak do ČK2 už to bylo jen takové jezdivé.

Druhá etapa začala moc pěkně. Z namyšlené trasy do kóty 105 nás vyhnal přikázaný směr jízdy vpravo a následně byla STOPka, za kterou ale byla plná čára. A tak jsme to vložákové P dělali až z kruháku ven na Severozápad. Tady asi hodně posádek nebylo. Za kótou 105 se jela reálná chlupatá s měřítkem a v ní ještě navíc platil vložák s dejkami. Nějak jsme to naměřili a vynesli si bod A ale pořád jsme nevěděli, proč tam ten vložák vlastně je. Až v cíli mi Martin vysvětlil, že jen proto, abych měl na dejce reálně zadaný výjezd. Dojeli jsme chlupatou. Splnili další itikové políčko a zastavili s úvahou, že to je nějaká blbost, to nemůže být takhle jednoduché a ten vynášený bod musí mít nějaký smysl. No a jediné řešení bylo, že na konci té chlupky jsme vjeli majinkatej kousíček do jednosměrky. Pak už to bylo jasné.
Následně se jelo na SM7 s daným nájezdem a navíc s prostorem uvedeným v detailu. A ještě navíc s živou PK s Lolem a Jirkou Krýglerem. Neměl by ten bod 20 z detailu být uveden na SM, když v něm začíná??? Ale bylo to celkem jednoduché kromě jednoho rozčileného domorodce. A také až na ty hrozný jámy v komunikaci.
Pak nepřehlídnout mapový zobáček na cestě na mapový tvar a vybrat si správnou cestu na SM8. Tady mi moc velkej rozdíl délky cest nevycházel, přesto jsme vzali SPK L v detailu kóty 201. Pak taková dlouhá jalová jízda a za STOPkou nepřehlédnout pravější pravou, která nás dovedla do jednosměrky. Museli jsme dávat pozor na otočené severky jak v mapovém údaji tak i u SM9.
No a do ČK už to bylo docela jednoduché, jen trefit správný azimut. Bylo to pěkné.
Navíc si myslím, že i když se jezdilo skoro pořád po Ostravě a blízkém okolí, žádná část tratě nás nevedla do míst, kde bysme principiálně mohli nějak extra prudit domorodce. Takže tady taky plus.
A ještě jedno plus mám ke stavbě Shell Cupu, který se jel dopo i odpo. Jelo se na stejných mapách a v podstatě skoro stále po stejné trati se stejnými průjezdkami jako MP, pouze se zjednodušenými itineráři, očesanými o vynášení bodů, s méně slepými mapami a vůbec. Ale jednoduché to nebylo.
A ta hospoda, kde byla pauza na oběd mezi dopolednem a odpolednem a také vyhlášení byla také výborná. Řízek, svíčková, pivo Morava z Frýdku-Místku a ještě minigolf, no paráda. Jen tak dál!!
PetrM

autor příspěvku: PetrM   

  06.06.2016 20:38   SETINA 2016 - Pohled z bedny.

Mistrovství ČR v AOS 2016 - SETINA (6.- 7. května 2016)

Jak jenom to ten Vláďa Dužík dělá…
Někde v propozicích nebo prováděčkách jsem četl něco o "okolí říčky Setina".
Skutečnost byla trochu jinde. V okolí říčky Setina jsme jezdili pouze na a těsně po startu do noci v první a na konci třetí noční etapy. To platilo i pro denní soutěž.
Ale dost nářků a raději k trati a zázemí soutěže:
Po startu do první noční etapy (dvě podmínky a jeden vložák) nás potrápily Vláďou kreslené osnovy v M25 obohacené o názvy obcí, několik bodů, kót a pár šipek. Několik okének systému Zliv a hlavně jedna z podmínek (nikdy neprojížděj dvakrát za sebou stejnou kótu) určilo správný průjezd celou etapou. Bohužel, pro otrlé posádky bez problémů, zdánlivé "cyklení" opakovaných průjezdů mezi kótami v zadaném pořadí asi dalo zabrat a čerpalo z času na etapu posádkám. Ty, které hledaly jinou možnost v průjezdech, aby nejezdily několik opakovaných shodných průjezdů, čerpaly čas a do Bravantic dojížděly s mírným zpožděním oproti ideálním časům.
Druhá noční etapa (jedna podmínka a dva vložáky), pro většinu posádek po jízdě zručnosti, byla náročná na "správný" výklad nebo pochopení autorovy myšlenky. Já chyboval při průjezdu "chlupaté čáry" za kótou 203 a pak se mi moc líbil docela náročný na orientaci (kam že jsme to vlastně dojeli) po reálném levém odbočení za výjezdem z bodu "D" a moc pěkný následný průjezd obcí Bílov. Zde jsme oba s Milanem přehlédli (resp. Milan přehlédl v prachu a světlech protijedoucích soupeřů a mě to "neseplo") již jednou psanou SPK B, pro nás při opouštění zmíněné obce a SM 3 a mapovou Levou, která byla umístěna na stromku a již poprvé jsme se na ní vraceli-couvali…
Ovšem, v této etapě začínají posádky nabírat časy za pozdější dojezdy (po 10. minutě…) ve větší míře než v prvé etapě. To neplatí u st.č. 2 (Paulovi), 7 (Boudní), 8 (Jirku Ludvíka nahradil Jirka Bureš - na rychlostech průjezdu etapami to nic nemění), 6 + 9 (klan Zdrubeckých a Kotinů), 11 (nás), 14 (Pivoňka - Kuklík) a 19 (Morelovi).
Třetí noční etapa (žádná podmínka a dva vložáky) už posádky asi jely rychleji, tedy nepřesněji nebo možná lépe řečeno: neřešily nejasnosti ve výkladu řádů nebo přesnosti průjezdu. Podle mne, asi nejasnosti v Bílovci, se toto odrazilo v bodovém přídělu za PK.
Šipka pro výjezd na JZ v okénku šipkáče po výjezdu z koty 303 na východ a přesnost doměření konce jediné SM 1 v této etapě, docela psaly a zanechaly podklady pro řešení a připomínky ke správnému vzorovému průjezdu po dojezdu do cíle. Špek se šipkáčem z kóty 305 v azimutu 80° s mapovou Levou v následném okénku v kombinaci se 3mi (vlastně zbytečnými) detaily na dojezdu do CÍLe před kótou 308 pořádně zacloumal se sebevědomím nejmenované, a nejenom naší, spřátelené posádky.
Asi chybně umístěná SPK s detailu kóty 364 nás stála pouze čas.
Čistě tuto etapu zajely pouze dvě posádky 11 + 4 (proč se nepochválit, když nás zmíněná SPK B ve druhé etapě připravila o možnost pojet na mistrovské soutěži loňské mistry).
V Penzionu Setina už následovalo "jenom" to zázemí: pivo a klobása či gulášek a něco tvrdého a hupky, hupky spát. Ráno jsme se doslechli, že některé posádky v chatičkách trpěly zimou.
To se asi netýkalo mistrovských posádek, které spaly v "Hájovně".
Ranní kontrola vyvěšených správných průjezdů, opravených a tolerovaných variant správných průjezdů po, asi kladné a rozumné, čtvrté etapě způsobila, že některé posádky šly reklamovat nízký příděl bodů u stavitele trati. V průjezdech jsem nenalezl možnost obou variant v průjezd "chlupaté čáry" za kótou 203. Vladimír mne potěšil, že prý nejsme jediní, kdo se šli "prásknout"…
První denní etapa (Jedna podmínka a jeden vložák) asi nečinila většině posádek velké problémy až do obce se jménem Hlubočec. Zde došlo k zásadnímu zádrhelu – Od konce SM 3, končila v kótě (406) a tedy bylo, po projetí kótou, nutno odbočit mapově P. To by nebylo špatné, ale jak dále – nebylo mapové řešení možného průjezdu do dalšího bodu – začátku SM 4.
Každá posádka řešila po svém, někdo ani neřešil, někdo nevěděl jak dále a jiní stáli s "mrtvým" vozidlem bez napětí v síti (alternátor?). My vyřešili docela rychle (+4 minuty v ČK), ale dvě přehlédnuté SPK (21 za kótou 404 a 54 za kótou 405 [jeli jsme okolo ní potřetí!]) nás "odstřelily" směrem ke konci první pětice v pořadí…
Druhá denní etapa (Dvě podmínky a jeden vložák) a mé úplné selhání při použití druhé části podmínky "Z kóty 502 jeď vždy SM3 a z kóty 508 jeď vždy SM6" při druhém průjezdu kótou 508 nás "odstřelily" ke konci první desítky v pořadí.
Po startu etapy po dojezdu do obce Slatina následuje pěkný úsek s odmazáváním a dokreslováním mapových cest, včetně opraveného umístění SPK v detailu kóty 502 (v noci to byla kóta o 138 m níže – kóta 364). Pak jsem správně projel SM 5, ale pro návrat do kóty 504 jsem Milana hnal velkým objezdem přes Bílovec a Lubojaty (+10 km) místo návratu po zbylých cestách ve vsi Tísku. Přišel jsem na to na popud Milana, když se podivoval, co a proč ostatní jezdí po vsi cestou necestou.
Ovšem, chyba. Jako vždy když něco neprojedeme. Dopsal jsem dle paměti, ale o SPK U jsem nevěděl (tudy jsme nejeli…) – 100 TB. V následující obci Bílovec světlá chvilka – úplně jiný průjezd než mínil autor i HR, ale Velké Albrechtice a dojezd do ČK od dejky s Levou (po výjezdu z kóty 507 na JZ) za 300 TB už bylo moc na dobré umístění:
On se Milan ptal (a vícekrát) po projetí SM 6 (vedla z kóty 508 a výjezd z konce této SM nás vracel zpět na JV…) zda a jak projet touto kótou (508). A já tvrdošíjně a stále dokola: "Domaloval jsem si čtvereček u kóty 508", a tak po dojezdu na mapu u této kóty, jsme hrdě kótou projeli a pokračováním přes kótu 507 do ČK2 vynechali "cyklení" na SM 6 za zmíněných 300 TB…
Třetí denní etapa (Dvakrát podmínka a jeden vložák). To už jsem si vyzkoušel jak se jezdí bez mapových podkladů. Ty už několik let nevozím, ale když vyplivne GPS s detailními mapovými podklady (resp. napájecí "roztrojka" odešla)… To znamenalo že tablet skončil vyhladovělý bez napájení už ve druhé etapě. Škoda, že nás nenapadlo, že problém může být ve zdroji, ne tabletu. Zaměnil jsem tablet za telefon a jeli jsme. To Jura Bureš ve druhé časovce vyměnil vybitou baterii svého oře za náhradní od Petra Černého. Ovšem telefon vydržel pouze do poloviny třetí etapy. A hned po jeho "smrti" ve Zbyslavicích SPK 76 na mapové vlnce a v poslední obci etapy (Kyjovice) SPK 7 na návratu do kóty 621 po kratší cestě (přes vlnku) dávají bez mapových podkladů docela zabrat.
A co teprve dojezd do CÍLe po docela dost odlišně kroucených serpentinách z Kyjovic do bodu "Ž". SM 2 je již pro zpestření, abychom opravdu jezdili okolo řeky/říčky Setiny…
Pokud to mám shrnout (hovořím za sebe):
Vláďa Dužík staví zdánlivě jednoduché, ale chytře a stručně zadané soutěže. Žádné opodmínkování, udetailování a ovložákování…
Ovšem nelze je jezdit úplně přesně a doslova dle definic a výkladů našich řádů. Je třeba být, občas trochu nad věcí nebo se posádka zacyklí a jezdí stále dokola na místě, které "trochu" uteklo.
Servis o jezdce, a posádky vůbec, v podání Pavla Zbytovského (případně &Co.) je ve znamení dobrého zajištění stravy, nápojů i ubytování.
Nemám co bych dodal. Mě se soutěže, servis na nich a prostředí okolo nich u tohoto týmu vždy líbily a nezáleží na výsledku (pořadí). Jen tak dále.
PaKo (Pavel Kopeček)

autor příspěvku: Pavel Kopeček   

  05.06.2016 10:22   Po více jak roce opět na sedadle spolujezdce.

Již dlouho dopředu jsme byli s Jardou Holmanem domluvení že si odjedeme spolu nějakou soutěž. Rozhodnutí padlo na na dvojkolo, které pořádají v Ostravě Martin a Zuzana Klasovi. Já jel soutěž naposledy před více jak rokem, Jarda se na startu objevuje daleko častěji.
Do Ostravy se sjela kvalitní konkurence, o čemž svědčila spousta jednomístných čísel. Hlavně z Čech, Polska a ze Slovenska. Morava moc zastoupena nebyla.
Soutěž opět začala ve stylu, který na ostravsku razí Zbyťák, že láska k AOS prochází žaludkem. Zuzana byla asi v minulosti inspirovaná Jarkou Burešovou, která vyvařovala na oblíbených Burešovkách posádkám vždy několik jídel. Napekla totiž několik krabic buchtiček, preclíků, lineckých koleček a já nevím čeho všeho ještě. Vše bylo volně dostupné před startem i na pauze v časovce. Po dopolední části kuřecí vývar a pořádný řízek, po odpolední zase svíčková. Jo, a na cestu domů ještě povinně každý dva muffiny.
Kromě jídla se taky jela soutěž. Kvalitní, téměř bezchybné iti, daly v horkém počasí zabrat všem. Nás potěšil v časovce Zbyťák, který nám oznámil, že to máme za nula a to jsme skoro všechny předjeli a byli tam na čas jako první. Nechápu jak to Jarda dělá, protože jel naprosto pohodově s dodržováním rychlosti snad všude. Koncentraci jsem však neudržel až do cíle. V posledním políčku iti jsem nesplnil podmínku a minul těsně před cílem dvě SPK. Výsledek byl pro nás v takové konkurenci příjemným překvapením. Dopoledne druzí a odpoledne třetí.
Kromě kvalitního jídla a kvalitních iti i rychlé zpracování výsledků a závěr v důstojném prostředí. Myslím, že kdo přijel, tak nelitoval. Je vidět, že na Moravě soutěže umíme připravit kvalitní, ale jezdit je musí posádky z Čech, Slovenska a Polska.

autor příspěvku: Duža