VSTUP     AKTUALITY     DISKUSE     VÝSLEDKY     KALENDÁŘ     PROPOZICE     PŘIHLÁŠKY     POKYNY     FOTO     ARCHIV  
  ZAČÁTEČNÍCI:     AKTUALITY     DISKUSE     KALENDÁŘ     PROPOZICE     UČEBNICE     POKYNY  

obsah aktualit:



  05.10.2019 18:51   HELLÁCKÁ BEDNA-DEN
Ahoj všichni.
Na startu do dne jsme dostali dobře čitelné itíky s velkými písmeny a hlavně mapy. Zde byly komunikace zakresleny výraznou černou na jemném šedohnědém podkladu původní mapy. Tedy pro mne, oproti noci, dobře čitelné.
V noci jsem musel nasadit „ostré brýle“ a v nich nevidím nic ve vzdálenosti více než 40 cm – noc tedy Milan jezdil sám. Má pomoc řidiči byla v noci úplně bezvýznamná…
První etapa asi nedělala posádkám velké problémy – nízká startovní čísla stíhala do 20 minut a přijatelných 300 TB za PK. Z počátku jsem dumal, jak nepojedu do centra Zábřehu, ale reálná dopravní značka „Centrum“ to rozsekla. Jednosměrky a mapové komunikace vynesené průjezdem sudých SM jsme zajeli a konec Zábřehu ve Skaličce, i po otřesném zážitku, Milan viděl.
Ovšem druhá etapa byla pro mne v Úsově tak trochu „Déjà vu“. V Polici jsem pozapomenul na délku cesty z kóty 105 na začátek SM 105 – a o to byla tato varianta jízdy z kóty 210 do kóty 141 delší. Hned 2x SPK navíc.
Ale po příjezdu k začátku obce Úsov - my pamětníci, co nevíme co bylo včera, ale naopak docela dobře pamatujeme co bylo cca před 20 léty, si dobře vzpomínáme na „mapový/plánkový“ chodník a jak se kdysi jela skoro shodná SM Ú. Plnou čáru na přesazeném kříži Milan registroval již při prvním průjezdu, a proto mne nenechal jet L za SM Ú, ale odbočil automaticky vpravo na náměstí. Tady má chyba v Úsově: místo domalovaného přesazeného kříže jsem jel zmíněnou L na mnou chybně domalovaném opravdovém kříži a tedy až na otočnou X místo ZI (tedy Úsov za 160 TB). To asi ušlo při pohledu na výsledkovou listinu.
Další, moc krásnou, část v Klopině jsme zajeli s nápovědou Ludvíků – dojezd na konec šipkáče do Klopiny (za zastávku autobusu s malou dz. P2 [hlavní pozemní komunikace]). Ve Veleboři jsme se kochali vykácenou, asi hruškovou, alejí a neregistrovali, že jsme venku z Veleboři – tedy za první STOP jsme nemuseli poprvé L => 60 TB pro nás.
Detail kóty 381 jsem zjistil až v ČK – tedy trochu šachy s mapou a použitím SM 107. Ale po zoufalém tápání po určitě chybných komunikacích to 2x U rozseklo a pak delší stání na semaforu na červenou.
Ale v Brníčku jsem se podepsal: sice jsem pohlídal, aby jel Milan přes můstek s nosností 19 tun sám (jediné vozidlo 30 t), ale neuhlídal jsem odbočení v sudé kótě 106 (detail ČK) vždy L. Jel jsem P po dlouhém objezdu celého Brníčka SPK = 60 TB a chybí PK 4 = 100 TB. Teprve v detailu ČK jsem si to uvědomil a než jsem to vykoktal Milanovi, že nám chybí správný příjezd k tomuto detailu od JV, se k nám vrhla Simča s informací, že SPK 4 jsou vlastně správné panely ČK, a tak jsem (já trouba) odevzdal výkaz za další a zbytečné TB.
Třetí etapa již byla „procházkou“. Standardně jsem proti přestávkám, ale nyní jsem si ji asi měl dát, jak mi několikrát Milan v koncové části etapy neopomenul připomenout. :-)
Start bez problémů, do kóty 286 jsme po informaci v živé PK přes „Brníčkov“ dojeli snadno. Ale pak nás mátly SPK 54 a 44 příliš snadné a i pohledání zapomenutých vložáků, podmínek apod., a tak jsem úporně začal jet SM K (byla v pořadí na ITI zakreslena jako první)… :-)
To znamenalo zpět do Brníčka po opuštění této SM u kostelíka proti ostatním a při návratu zpět na SM K, kdy jsme nepotkali Pavla Kotinu ani jiné závodníky, mne nenahlodal, že je něco jinak! Teprve v Bludově na dlouhém přejezdu a v čase cca 10 minut do optimálního příjezdu do ČK, při kontrole iti a odškrtávání, co jsem použil a ještě ne, přišlo prozření!
Já prohodil SM a místo SM B jedu již SM K! A tak hurá zpět, Brníčkov jsem dopsal zpaměti a znova začít jet SM K nyní včetně nájezdu za použití Vl.iti 1… No jo, ale při návratu úzkou uličkou přes kótu 259 na 137 jel před námi místní traktorista na malotraktůrku TZ-4K-14 včetně hasičského dvoukolového žebříku. Ten dokázal uhnout pouze protijedoucím vozidlům, ale nám ani ň. Teprve v Kolšově se Milanovi podařilo jej předjet. Mezitím nám volal Zdenda, že Simča si není jistá, zda nám dala v časovce všechny informace. Potvrdili jsme, že dala, ale Milan vtipně nahodil, že jsme s rozhodnou vůlí o vítězství měli tvrdit, že ne, že se vracíme a ať nám to teda řekne a dá nový čas odjezdu. :-)
„Napravili" jsme SPK pro nájezd na SM K (navíc SPK E), chytře jsme opět zapsali SPK H (vložák Sudkov + L,P – ten zákaz vjezdu byl i před léty, ale to jsme jej s Bublíkem zajeli správně…), a tradá na ČK. Pepa s Karlem a pak Petrové Černý s Maškem trochu překáželi při jízdě z Bludova a pokusech dojet do ČK v Postřelmově ze všech směrů za použití Vl.iti 3 (Postřelmov, odboč, odboč) – opět „Déjà vu“ po 20 letech. Pak už jenom mezi vrata do ČK – ani mě, ani Milanovi se nechtělo, ale jinak to nešlo a po 28 minutách záseku v této etapě jsme „konečně" v cíli.
V diskusi u polévky pak Milan zhodnotil jasně svou utrženou trofej 10 TB na radaru: „Já podle příkazu pořadatele troubím, nadávám předsedovi, tudíž nestačím sledovat tachometr a oni tam dají radar. To je od nich sprosté."
Konec dobrý, všechno dobré:
Simča, podle nás obou, postavila pěknou, místy až moc chytrou soutěž. Dobře se to jelo, chytré finty a špeky psaly TB v celém startovním poli. Časy, i přes varování Jankem, byly úměrné a asi vhodné pro celé startovní pole.
O Ludvících – jediní s čistými časy nemluvě. Karel s Pepou za 0, 6 a 7 minut byli druzí nejrychlejší :-) …
Pavel v.r.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: MilanVlk   
  30.09.2019 13:09   Hodkovická bedna
Při čtení Petrova pohledu z bedny (před týdnem) z Kapra jsem si uvědomil, že bych vlastně asi měl něco napsat k Hodkovicím.
Na startu jsme dostali pěkně barevné itíky, zaplaťpánbu, že jsem nemusel vybírat, kterou barvu jet, a kterou ne, to bych asi nedal ;-). Mapy byly naštěstí pěkně čitelné a vyčištěné, mapy jako třeba teď na Kaprovi jsou pro mě strašák, na nich dokážu najít spoustu cest, které cestami nejsou a naopak skutečné přehlédnout. A to nemluvím o tom, že na nich ani pořádně nedokážu najít kóty :-(.
Hned na začátku jsme několikrát přehodnocovali, čekal jsem, že se budou zapomínat neprůjezdné úseky, ale zákazy průjezdu nás zpátky nepouštěly, tak jsme se po chvíli klikatění dostali do 102. Pak následoval pěkný úsek vynesení mapy náročnou reálnou chlupaticí a následný průjezd chlupaticí mapovou. (Měli jsme na konci 2x 96, jako většina ostatních, ve vzoráku zůstalo jen 1x 96, ale nikdo už neměl sílu to rozporovat.) Tam jsme si říkali, že je dobře, že jedeme mezi prvními, bylo tam hodně motání na jednom místě a tak jsme čekali problémy s domorodci, které naštěstí nenastaly (aspoň jsem o žádných neslyšel). V další části se nám tunel naštěstí povedlo identifikovat celkem bez problémů, v kótě 107 jsme chvíli mudrovali nad jednosměrkou v detailu, která nebyla ošetřená průjezdkou, při jízdě do 108 jsem zaregistroval, že podjezdy na mapě nejsou pořádně vyznačeny, což mi ušetřilo váhání v později nastalých podobných situacích, u 108 hezká pasáž se zrcadlem (někomu vadilo, že jednu chvíli neměl mapový průjezd, ale ten tam byl, i když dlouhý), po projetí SM2 jsem chvíli měřil, jestli je cesta kratší přes průjezdku 90 nebo přes 23, překvapivě kratší byla 23, ale nakonec snad byly uznány obě možnosti, křižovatková šipka při cestě do 110 nás nezmátla, cesta do 111 po vedlejší (mimo kruháč) byla překvapivě bez plechu, zrovna tak jako návrat do 111, kde jsme pro jistotu zkoušeli obě varianty. Následující mapový tvar naštěstí nebylo těžké nalézt a ani nám nedělala problém ostrá pravá před kruháčem ke kostelu. U kóty 113 si bylo nutno pohlídat, kam přesně je výjezd, u SM3 zase nájezd, po reálu za 115 jsme měli pocit, že komunikace nejsou mapově propojené, tak jsme si udělali kolečko navíc, ale nedávalo to smysl, tak jsme pokračovali do 116. Kóty značené černým kolečkem částečně překrývají tvar křižovatky, ale 116 jsme projeli v ostrém úhlu, u 118 jsme ještě nabrali otočnou 31 a jeli do cíle. Před průjezdkou 25 na hlavní jsme se zastavili, abychom si změřili, který průjezd je kratší a vyšlo nám to poměrně jednoznačně doprava do podjezdu přes 89 a následně přes živou. Ani netuším, proč byl nakonec tenhle závěr etapy zrušený, pravděpodobně asi nebyl rozdíl 20%.
Na startu druhé etapy jsme těch papírů dostali přece jen trochu moc. 7x A4, v tom hledat správný podklad už je trochu náročnější :-(. Hned na začátku jsem si na základě upozornění, že směr otáčení je na mapě 2E obráceně, našel zmíněnou mapu a hned, abych to pak nezapomněl, jsem si vynesl směr otáčení. V ITI byla vykreslená dolní půlka kružnice, tak jsem si vykreslil horní a šipku nakreslil na druhou stranu, než byla v ITI. Smůla, že tím byl směr otáčení zase stejný a ne opačný  Nejlepší na tom bylo, že se v cíli ukázalo, že takovej tup nejsem sám :). Začátek etapy byl poměrně jednoduchý šipkáč, jen mi překvapilo, že nás nahnal do komunikace, kde byla hned otočná, pochopil jsem to ale hned, když jsme na výjezdu z ní měli zároveň vložák a přikázaný směr jízdy. Takže do 201 přes 25 pak do bodu 20 taky přes 25 a znovu přes ní do 202. Při cestě do 204 jsem už skoro u kóty 203 zazmatkoval, že si nepamatuju, jak vypadala ta spojka do 204 dole pod kopcem, tak jsem tam Jardu hnal zpátky. Spojka tvarově neseděla a ještě na ní byl průjezd zakázán, takže zase zpátky serpentinama na kopec, no pár minut to stálo :-(. Pak jsme jeli terénem, který jsme znali z dopoledne, takže celkem bez problémů. Chvíli jsem hledal na správném mapovém podkladu kótu 208, kterou bohužel ukradl tiskařský šotek, naštěstí se dala převzít z jiného podkladu. V Rychnově jsme se celkem bez problémů promotali většinou reálem a pak jsme dojeli do 211. Na cestě do 209 bohužel autor přehlédl v mapě jednu spojku mezi hlavní a vedlejší ulicí, takže jsme se to bezúspěšně snažili zajet jinak a nechali jsme na tom poměrně dost času. Pak následovala hezká pasáž z bodu 13 do 215 a na SM4. Cesta do kóty 214 s následnou do 211 mohla být super finta, kdyby tam bohužel nedošlo k zacyklení. Stačilo dát na dejce jen poprvé (místo vždyú a bylo by to OK. Po soutěži jsem totiž zjistil, že většina posádek se chtěla vyhnout dokreslené šipce, aby měla kratší cestu do 211 a vůbec si neuvědomili, že nejprve musí nejkratší cestou znovu do 214. Pak následovala sekvence tří slepých map, kde u první bohužel šotek nevytiskl šipku. My si řekli, že největší smysl dává, když bude šipka ve stejném směru jako u ostatních a tak jsme to i zajeli, ale stejně byla SM1 zrušena. U SM2 a se bohužel projevil můj špatně vynesený směr otáčení a to za 160 bodů :-(. Do cíle už to pak nebylo příliš náročné.
Soutěž byla vcelku pěkná, s minimem chyb, obtížnost odpovídající poháru, časy nastavené perfektně, trať vedla krásnou krajinou, takže jsme si soutěž užili. Problémem pak byly pouze pozdě vyvěšené vzoráky a dlouho zpracovávané výsledky. Částečně to bylo způsobeno přepracováním tratě na poslední chvíli z důvodu uzávěr a také asi možností startovat ve více kategoriích najednou.
Takže ještě jednou díky Sobotům za sobotu v Hodkovicích.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: MichalG   
  29.09.2019 09:44   Pohled z časové kontroly Hella rallye 2019.

Než přijdou pohledy z bedny, vyplním hluchý čas pohledem z role spoluorganizátora. Na startech soutěží už se nevídáme několik let, to už jste si všichni zvykli. Některým vrtá hlavou, proč se ale občas vynořuji jako pořadatel a vychází to ausgerechnet vždy na Hellu. Důvod je prozaický. Mám životní zásadu, že plním, co slíbím. Ještě za mých aktivních soutěžních let prišla Simča s tím, že po gymplu půjde na medicínu. Protože vím, že jde o studium náročné (je potřeba toho do hlavy dostat spoustu a to vyžaduje spoustu času), slíbil jsem jí, že dokud bude zdrávku studovat, budu jí na vyžádání pomáhat s šestietapovým mčr. To aby nemusela celé jaro tříštit své síly mezi studium a stavbu mnoha kilometrů soutěží. A tak aj když mě zájem o ježdění soutěží už dávno přešel, bylo pro mě nutné dostát svým slibům. Před dvěma lety jsme Vás protáhli hradem Bouzov a letos jsem si vyhlídnul lanškrounský úval. Sice to měla celá Kubíčkovic rodina + pořadatelský tým dál z domova (a vy jste po soutěži ještě museli vytrpět delší přejezďák na hotel), bylo mi to v zimě posvěceno.

Velmi se mi líbila poutavá přednáška o moderních trendech na poli osvětlení vozidel. Slovy Járy Cimrmana "ten pokrok, kde se to zastaví?". Místy si však říkám, zda přetechnizace v tomto směru není na škodu. Já, ve svém Volvu z minulého století, jsem zvyklý stále ovládat veškerá světla ručně. S těmito technologiemi si bohužel (speciálně) řidiči Bavoráků myslí, že za ně auto i samo bliká na křižovatkách.

No a zpátky k myšlence mého stavění soutěží. Jak už nemám závodní praxi, ubývá schopnost něco vymyslet. Když jsme kdysi stavěli v Brně MČR, byl jsem schopný vymyslet etapu za odpoledne. Teď se s etapou mořím měsíc a děsím se, že to bude blbost. Přecijen vás stojí hodně peněz takový soutěžní víkend a nechcu vám za ně dát na startu do ruky zmetek. Výroba itiků byla klopotná, ale nějak jsem se s tím porval.

Nikdy jsem neuměl (ani stavařsky ani jako jezdec) pracovat s mnoha plánky, tohle podle ZM, tohle podle toho plánku, návrat podle jiného.. Plánky používám vždy minimálně, pořád jezdíte dle ZM. Vím, že stavím úplně jiný styl, než ostatní a nevím, čím to je. Mezi druhou a třetí etapou kdy jsem pouštěl poslední auta do třetí etapy, jsme tam seděli se zkroušenými Jirky. Ti byli nešťastní, že v celém Jablonném nenašli průjezdku. Nejdřív neviděli jednosměrku u 400. Pak u přejezdu nejeli rovně kvůli šipkám na asfaltu a následně nenašli ani tu druhou jednosměrku. Takže netrefili tři finty v řadě, najezdili po Jablonném 7km a po AOS-tabulích ani památka. Pak chápu, když mi říkají, jak mi nemají rádi. Jak W.A.Mozart říkal "Mí Pražané mi rozumějí", bohužel "Mí Brňáci mi nerozumí". :-) Mám zjevně jiný způsob uvažování a jiný vkus, co do soutěže toužím dát. A odráží se to i na výsledcích. Jiné soutěže většinou končí pořadím startovních čísel například 1,3,4,2,8,6,11,7... U mě to umí být 1,12,14,4,3,7,10,2,9.... Čím to je? Kdybyste mě zabili, nevím...

Odpozoroval jsem na sobě, že jsem se velmi změnil. Dřív mi (v roli závodníka) vadil člověk stojící u trati s cihlou v ruce a nadávající, že mu tam jezdíme. Je to přece veřejná silnice, tak si trhni nohou, člověče. No ne? Dneska pro takového člověka mám pochopení a snažím se soutěží lidem vyhýbat. Chce v noci spát a od toho si pořídil bydlení na venkově. Jenže kudy jezdit? Možná i proto to stavím tak příšerně dlouho, protože zkoumám nejen finty, ale zkoumám i povrch té komunikace, jak moc je to drzé tam jet. Takže vyhledávám spíš asfaltové polňačky a páteřní silnice. Když už za domorodcem, musí to být jó dobrá finta

a nikdy víc než jeden průjezd. Člověk má v noci spát a to jak soutěžák, tak domorodci, proto s tím nočním závoděním mám pořád trochu šprajc.

Střípkovitě několik postřehů, angličané by řekli highlights:

1.etapa: byla hodně vesnická, proto jsem se snažil maximalizovat ohledy z předchozího odstavce. Na severu mapy, kde jste měli projet všechny komunikace, jsem nachytal určitě Jirky, kteří se k temu přiznali. Napsali 2x průjezdku za 120, správně to bylo bez plechu. Líbilo se mi území, kde stál v noci Jura na živé v tom trianglu. V kombinaci s druhým trinaglem opodál jsem vás tu chtěl trochu povozit. Prý jste tu bláznili, jezdili tu a támhle, i do cest, kde žádné nebyly... Kdo pořádáte, víte, co je to stresu a osobního obětování. Takže mě těší, že jste tu řediteli závodu předvedli trochu toho ryzího aos-šílenství a přiměli ho k výborné náladě. Těžištěm etapy pro mě byla krásná situace ve Verměřovicích, kde brzo umístěná DZ hlavní silnice značila, že hlavní je ta díra, do které se sotva vlezete. Nemám k dispozici výkazy, nevím, kdo jste to nenašli a kdo jo. Ale tohle se mi stavařsky líbilo. Snad i aspoň jednomu z vás. Dál se mi líbilo, že šlo na dvou různých místech použít poměrně složitý vložák na obec Letohrad, přitom to nebylo samoúčelné, takže to tam taky muselo být. Zazdil jsem konec etapy, kde sudá kóta měla být lichá. Tuhle pasáž jsem byl nucen překopat týden před závodem a už jsem nedomyslel vše, co přinese drobná úprava polohy kóty. Ale poradili jste si, dojeli jste kam až to šlo a přejezd do dalšího mapově zadaného místa měl 10m.

2.etapa: chtěl jsem udělat radost Petru Maškovi (za mnoho společně odjetých soutěží)zakomponováním klasického polského prvku do českého itiku. Mluvím o dělené SM se dvěma severkama. Bylo to nutné? Nebylo. Bylo to řádové? Nebylo. Přesto jste si s tím poradili, protože nejste žádná ořezávátka. Ač jsme se s Karlem Dvorským hodně osobnostně odcizili, jednu jeho větu ctím: do AOSu můžeš dát úplně cokoliv, pokud to jde pochopit a zajet jen jedním způsobem. A tady ač jste museli přimhouřit obě oči a určitě v nejednom autě zaznělo "proč to ten vůl vůbec má potřebu takto dělat", v cíli nikdo neříkal, že to musel zahodit (roztrhat, spálit), protože vůbec netušil, co má dělat. Takže jste pochopili autora a o to snad jde až v první řadě, ne? :-) Těžká finta vás hodně pokousala na kruhovém objezdu, kde jste měli objevit kratší průjezd protisměrem kruháče, to jsem ve výkazech viděl, že moc nemáte. K zemědělskému družstvu jste jeli zdánlivě proto, abyste tam vyřešili chlupatou čáru. Doufal jsem, že radost z dobře odvedené práce povede k pokynu "tady se otoč na tom place" a že ho nedojedete poctivě až dle mapových cest. A vím, že to nemáte úplně všichni. O chlupatou čáru tu nešlo vůbec, tu tady zvládnul každý, finta byla až průjezdka na hnojišti. Otočnému "A" jste se většinou správně vyhli, to už znáte, že tohle stavívám. :-) Další můj kiks přišel v Jablonném, kde jste slepkou vynesli kótu, ale druhá stejná byla ještě na konci etapy. To je taky efekt změn na poslední chvíli. Já dělám čísla kót podle skutečné nadmořské výšky. Tak, jak to BOASáci pamatují. Takže jsem nebyl dostatečně pozorný. No, nejsu grázl, detail už dlouhá léta kreslím do ZM do místa, kde ho potřebujete - co nejblíže patřičné kótě to jde. Tedy i tady bylo jasné, že detail z druhého papíru malovaný o 10km jinde nepatří na náměstí v Jablonném. Následoval hned další kiks, kdy jsem zapomněl sběračům plechů říct, aby nechali při sběru první etapy na kopci 7, že hraje roli i v druhé etapě. Takže místo tří sedmiček jste jen ohoblovali pneumatiky. Ach jo :-(. Překvapilo mě, kolik z vás nemá mezi R,R průjezdku u družstva. Většinou jste mi řekli, že jste se tam netočili, že jste objeli to velekolo, ale že vám nedošlo, že už jedete mapově. Taková nenápadná, co? :-) A hned za tím jsem si pohrál s dělením map, kdy jste měli objevit, že je kratší se jet otočit do druhé mapy, než se točit v té stávající. Tohle taky vím, že někteří nemáte.

3.etapa: na tu jsem vás navnadil už při rozpravě, kde jsem zmiňoval Zdeňkovy statistiky o množství podmínek a vložáků a že do té statistiky chcu. Efekt ale měl být matoucí, neboť jsem nechtěl bojovat množstvím, ale naopak tím, že tam podmínky a vložáky nebudou vůbec. Jak ale takovou etapu stavět? Pečlivě jsem prošel celý Lanškroun a sepsal si všechny anomálie, které by šly použít. Plné čáry, značky, nesedící tvary atd. Už předem jsem si stanovil směr otáčení proti kruháči, aby to bylo přehodnocení. A jdeme na to. Hned první věc ale byl další můj kiks u Kauflandu, kde jsem správně nezeliminoval problém s šipkami na ostrůvcích. Uznali jsme Z nebo 16, oba tábory měly svůj díl pravdy. Pak šlo o nalezení reálné R, šoustka mezi parcely. Kdo jel R až na mapovém kříži, má W navíc. Pak to bylo celkem snadné, jezdivé, až přišel plánek "ň", na kterém jste si vylámali zuby. Bohužel jste tím učinili velmi nudnou noc pro obsluhu živé, kam přijela jen hrstka aut a on tam kvůli vám stepoval několik hodin. :-) Tady vstoupilo do hry přehodnocení u kruháče, kdy jste se měli na začátek SM tlačit opět tím zákazem. Vím, že to zajel Petr Mašek a ještě asi dvě auta (klobouček, tohle bylo těžké). SM se opouštěla mnohokrát, vždy jste z ní odjeli 15m a zase půl kilometru navracení. Nerovné rovně v detailu kóty pár lidí taky zbaštilo. Rovně je ú0°, tím spíš v detailu M1. Mapové L do protisměrky nešlo a bylo třeba pochopit, že to kolmé L už není úkon "mapové L". Tedy bylo třeba cuknout o ulici dál a tam to zajet. A protože se loučím se stavařskou kariérou, rozhodl jsem se do třetí etapy zakomponovat rozvernou jízdu podle veršovaných pokynů. Potěšilo mě, že jste jeli Lanškroun předpisově, to se v cíli poznalo podle vašich nosů. ;-) Etapa bez podmínek a vložáků? Myslím, že jste ji nikdo nezajeli čistě. Pardon, ale těší mě to.

Kámen úrazu byly opět časy. Já tohle prostě neumím. Když jsme to najížděli, pečlivě jsme časy hlídali a řešili. Skutečně jste dostali časy, jak to Jura se Simčou jeli. Přesto to zase bylo přiliš málo.

Mé objevení se na Helle má vždy krátkodobý efekt, že mi opět začnete volat, abych vám zaskočil výjimečně v posádce, protože obvyklý parťák nemůže. Předem říkám, abyste se o to nesnažili. Všechny takové výzvy automaticky odmítám ať jsou jakékoliv a od kohokoliv. Stálá anomálie platí, pokud se mnou bude chtít Petr Mašek na závod do Polska, to se domluvíme určitě. Pouze Petr a pouze Polsko, nic jiného.

Bylo to fajn, svého času mi AOS z mnoha důvodů bavily a dnes mi to z mnoha důvodů nebaví. Buďte hodní na každého organizátora soutěže. Víte jak to je. Půl roku něco vymýšlíte, děláte, tisknete, řešíte, najíždíte, jídlo, hotel, (...) a pak jste dva měsíce pranýřovaní za průjezdku 44 někde u Fulneka. Stejně za to vítězství není v Lidlu levnější rohlik, tak si těch organizátorů považujte, že to úsilí vůbec vynakládají.

Uzavírám tímto složku života jménem AOS. Příště už si s Hellou musí Jura se Simčou poradit beze mě.

Jezděte bezpečně, uličníci a uličnice.

Janek
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Prošek Janek