VSTUP     AKTUALITY     DISKUSE     VÝSLEDKY     KALENDÁŘ     PROPOZICE     PŘIHLÁŠKY     POKYNY     FOTO     ARCHIV  
  ZAČÁTEČNÍCI:     AKTUALITY     DISKUSE     KALENDÁŘ     PROPOZICE     UČEBNICE     POKYNY  

obsah aktualit:



  22.10.2019 09:47   Závěr sezóny ČP 2019 z pohledu posádky st.č. 3
Ve svém příspěvku bych chtěl udělat nejen pohled z Táborské bedny, který dlužím, ale udělat trochu širší pohled na závěr pohárové sezóny ČP s vyvrcholením v Přerově, který skončil s dosud nejtěsnějším výsledkem v celkovém hodnocení ČP jaký pamatuji.
Při pohledu zpátky na 5 posledních kol ČP musím konstatovat, že podzim se nám v ČP opravdu docela povedl, o čemž svědčí následující čísla pořadí v posledních 5-ti kolech ČP: 3-1-1-2-3. Vlastně z jarní části ČP se nám nakonec započítávalo jen vítězství v Letech. Ale stačilo jen málo a mohlo být všechno jinak a z vítězství v ČP se mohli radovat Petrové (Černý + Mašek).
Nejprve se vrátím jen trochu k ČP v Jindřichově Hradci. Zdeněk Šimánek opět předvedl, že stavitelské řemeslo nezapomněl, a po loňském tak trochu nepodařeném propadáku, připravil opět výbornou soutěž nabitou výbornými a chytrými chytáky. Náročností ITI i zvolenými časy to byla soutěž na úrovni mistráku, o čemž svědčí počty bodů posádek jak na prvních třech místech, tak i těch trochu vzadu. Možná to způsobilo i pár drahých chyb, jako např. dejka za vraty hned po výjezdu z první ČK, která byla (zbytečně) za 300 TB! Nebudu tady dělat rozbor této soutěže, to už udělal Petr Mašek, jen se tady musím přiznat, kterak jsme trochu „odfušovali“ závěr třetí etapy. Mezi kótami 432 – 432 jsme s přehledem odhalili chyták na dopravní značení a jeli se otočit pro SPK „99“, ale že bude za rohem schovaná za auty další SPK“T“ nás naprosto nenapadlo a asi jsme v tu chvíli moc nekoukali a žádnou druhou SPK nehledali. Ale takové umístění dvou SPK za sebou nechápu dodnes, trochu zbytečné že ? Ale J.H. není Fulnek a SPK „T“ není SPK“44“ a tak se nic nerušilo !!!!
Ale pokračujme dále. To že jsme při výjezdu z J.H. na jih směrem ke kruháku asi měli jet vložák za cedulí konec obce (L, nejde-li tak P), jsme si uvědomili až při výjezdu z Otína a tady jsme si právě „fušersky“ řekli, no už se vracet nebudeme, jedna stovka na poháru nás nezabije. A hle ona rozhodla, na první místo nám scházelo 77 bodů. To by jsme dali i s nějakým tím časem navíc. I takto se dá prohrát nebo lépe řečeno přijít o první místo.

A poučeni „z krizového vývoje“ jsme přijeli ke Standovi do Tábora, kde jak jsem sliboval při zahájení, budeme soutěžit s „rozhodnou vůlí o dosažení vítězství“! Byli jsme rozhodnuti tentokrát nic nepodceňovat a o dobré umístění se poprat a ne ho nechávat zadarmo soupeřům. Do Tábora jezdíme rádi, Standovy soutěže nám většinou seděly, tedy jeho stavitelský styl, dokonce jsme tady už pár soutěží včetně mistráku vyhráli.
V etapě A mě zaujalo zadání silnice I.třídy č. 19 a podmínky nenajíždět na ní odbočením vlevo. Při její délce jsem předpokládal, že tuto podmínku Standa použije vícekrát a bylo to tak. Naše první zaváhání přišlo hned v první části etapy u kóty 424. Na vložák za značkou začátek obce jsme nezapomněli, ale kříž u kóty 424 se nám zdál trochu přesazený (nedali jsme si to do souladu s detailem), a tak jsme nejeli otočit se do obce ke kótě 442 (otočná SPK“9“). V kótě 424 mě trochu déle trvalo, než jsem pochopil další Standovu neobvyklou podmínku o chlupaté čáře ve čtyřpaprskové kótě. Tady naštěstí hned „naskočil“ Míra a trochu mě popostrčil v myšlení. To mě asi konečně „probudilo“ a dál jsem se už dostal do tempa a bez chyb jsme pokračovali až do konce etapy. Jak se nakonec ukázalo, tak zapomenutá otočná SPK“9“ byla naše jediná chyba za celý den. V Chýnově jsme odchytali opakované použití silnice č. 19, našli jsme ceduli ukazující směr k Chýnovské jeskyni. Ale byly hnědá a ne bílá, takže to nebyla směrová tabule IS04 podle vložáku. Až do konce etapy jsme hledali tu správnou bílou, ale nenašli jsme ji. A protože dál už jsme měli všechny SPK správně, tak až v cíli jsme pochopili, že IS04 byla další z povedených Standových chytáků.
V etapě B jsme si ohlídali příjezdy do kót s číslem menším než 360 v azimutu hodnoty kóty a pak zejména za kótou 476 opakovaný vložák „Nejezdi ve směru směrové tabule Mladá Vožice“. Po prvním použití vložáku severně od kóty 476 jsem marně hledal nějakou průjezdku v Řemíčově, kam mě poslala odbočovací šipka. Že by nebyl vložák pokrytý, to se mi nezdálo. Ale celé jsem to pochopil až později, když jsem vložák použil podruhé a potřetí a celé to podepsala otočná SPK“15“ u kóty 476. Ano Standa to celé ošetřil průjezdkami naprosto správně, aby nevznikla drahá chyba (prostě to nebyl Úsov). No a perlička na závěr - dva zákazy vjezdu před dojezdem do ČK – no tak tohle přeci nemůžu Standovi spolknout, když jsem stejnou fintu postavil na Kladně (a Standovi se moc líbila ).

Dobrá gulášovka nás posílila na odpolední část, ale než jsme se rozkoukali, tak jsme málem přehlídli SPK“21“ na hlavní v M.Vožici. Na poslední chvíli ji Mirek zahlídnul. Naštěstí se přes ni jelo ještě jednou, tak bychom si to asi opravili. Hezká pasáž v Hlasivu, domalovat si slepou mapou trojúhelník v kótě 497 a ještě si ho zjednosměrnit, pak o kus dál správně doměřit konec SM 38 až na dejce v Ratibořicích, tedy zde P a vynést si jednosměrku (2x SPK“24“). V Ratibořských Horách před ČK už „jenom“ si propojit detailem kóty 305 komunikace a do kóty 305 přijet od JV tak, aby se v ní dalo odbočit do ČK. Čas perfektní – najeto 2 minuty.
Jedeme hned dál bez přestávky, nechceme vypadnout z tempa . Bohužel jsme ale nepozorně přečetli zadání záhlaví ITI. Jó Informace – to je pořád to samé, to ani nemusíme číst ! Ale nebylo ! Přibyla tam jedna podstatná informace a to ta, že trať nevede po dálnici. To jsme nějak nedočetli a mohla z toho být rozhodující chyba.
V Zárybničné Lhotě nepřehlédneme plnou čáru za začátkem obce a tak vložák - Za zač.obce jeď poprvé rovně nás přetahuje přes odbočovací šipku a nájezd do kóty tedy řešíme až v detailu 442 (SPK 48). V kótě 424 nezapomeneme na známý detail a na to, že kóta 424 je mimo hlavní silnici (SPK 38). Přes kruháče druhým výjezdem a výjezd z kóty 265 se zdá být jednoduchý, nějak až moc jednoduchý. Nějak se mi to nezdálo, takové hluché místo, to začínám tušit nějakou zradu. A byla! Málem tady nastala naše MEGACHYBA, která by nás poslala až na 5.místo !!! Až u třetího kruháče mě to došlo. Znovu jsem si totiž pořádně přečetl všechny vložáky a taky Informace (a hlavně jsem je dočetl až do konce) a teprve nyní jsem objevil tu podstatnou informaci: Trať nevede po dálnici – tudíž značený nájezd na dálnici = zákaz vjezdu !!! V tu chvíli mě polilo horko a zavelel jsem – Zpátky na stromy a na kruháče !!! Druhý výjezd je vlastně třetí !!! SPK 19 na souběžce podél dálnice to potvrzuje a od severu do kóty 265, abych v ní neodbočoval vlevo. Ještě zde odjet poprvé stopku, tedy 2x SPK 37. Takže chyba na kruháči by byla za 300 TB !!!. Naštěstí jsem se tím nenechal rozhodit, v pohodě jsem odjel mosty (druhý a třetí – každý údaj v iti je přeci samostatný, vzpomněl jsem si na rozpravu). Pak už jenom nezapomenout, že musím z kóty 257 vyjet azimutem 257°, takže k ulici Měšická, kde je ČK, musím přijet od jihu.
Po dojezdu jsme si nejdřív dali oběd a pak teprve jsem se chtěl podívat na vzoráky. Nejprve jsem je nemohl najít, někdy bloudili po stolech, tak mě Míša Modálková nabídla, že mi to nadiktuje ( et. A až D). Měla dopoledne i odpoledne pěkný výsledek (0 a 100 dopoledne, 0 a 200 odpoledne na průjezdkách), a tak si dělala zálusk na dobrý výsledek, možná i na 1.místo. Ale naše 100-0-0-0 TB a lepší časy ji trochu sebrali vítr z plachet.
Po tomto zjištění jsem byl docela spokojený a jen čekal, zda bude někdo ještě lepší. Nebyl. Dvě první místa, to jsme dlouho neměli. Soutěž se samozřejmě moc líbila, ale ne jenom kvůli dobrému výsledku. Umím dobře ohodnotit soutěž, která byla zajímavá a dobře se mě jela, i když nedopadne pro nás dobře. Dobré umístění je už jen třešnička na dortu. Ale tentokrát Standa udělal soutěž přesně ušitou na ČP (a to i s trefenými časy). Podle výsledků by se mohlo zdát, že to bylo až moc snadné, ale nebylo. Ano rozhodovala jedna, dvě chyby, ale možností, kde ty chyby udělat byla spousta. Pořád bylo co řešit, vymýšlet a pochopit svého autora. Takže Standovi velké díky a pro ostatní stavitele, následujte ho!!

Rychlé propočty dalšího vývoje v ČP nám ukázaly, že po výborném výsledku v Táboře máme ještě šanci zabojovat o celkové prvenství v ČP, pokud se trochu svezeme na vítězné vlně. Vyhrát ČP se nám naposledy podařilo v roce 2015. Do Přerova jsme původně ani nechtěli jet (je to daleko, naši mladí poháry letos nejezdí a bez nich nemáme šanci na trochu slušný výsledek na družstvech). Ale boj o celkové prvenství v ČP jsme vzdát bez boje nechtěli.

Závěrečné dvoukolo.
Nejprve musím, stejně jako ostatní, hodně pochválit Ludvíka Prášila (ale i HR). Ukousnul si na začátku roku ohromný krajíc – 1 kolo Shellu, 1 Malého poháru, 2 kola Velkého poháru a družstva. To představuje ohromnou porci práce !! A vím o čem mluvím. Dělal jsem družstva spolu s 1 kolem Shellu a ČP v roce 2016 a bylo toho dost a dost. Takže obdivuji schopnost zvládnout k tomu ještě jedno kolo ČP(MP) a MČP (MMP) navíc. A nutno říci, že Ludvík to zvládnul na jedničku !

Noční část nebudu příliš pitvat, to udělal Mirek Paulů, tak jen naše pocity a chyby. První etapa se mně jela moc pěkně, chytáky na sebe pěkně navazovaly, pořád bylo co řešit a vymýšlet, pořád jsem věděl, co tím autor chtěl říci. Jen malá chybka mezi SM 3 a SM 4, kdy jsem si udělal kolečko navíc (třetí SPK Z) a pak už Mirkem zmíněná tvrdá mapařina za mapovou P (trochu jiný úhel nájezdu do odbočky – v noci těžko řešitelné). Tuto pasáž my za 160, Mirek jen za 100 a to rozhodovalo o prvním a druhém místě (a samozřejmě Mirkova bezkonkurečně zajetá JZ).

Ale výsledek noci nám plně hrál do noty. My jsme připisovali 4 body, Petrové nic a tak jsme se dotáhli na rozdíl dvou bodů. Rozhodovat bude poslední kolo ČP. Petrové nesmí nic připsat a my musíme být nejhůře třetí (připíšeme 2 body a bude shoda výsledků a rozhodne lepší poslední závod). Těžký úkol, ale splnitelný.

Od samého začátku denní části jsme jeli docela v pohodě, bez jakéhokoliv náznaku nervozity (jak na tom byli soupeři nevím), nějak jsme se poprali i s úhlem 160°, který nás nahnal proti mapové jednosměrce a tak jsme ho nejprve marně hledali někde jinde, pochopili jsme i chybějící (ukradenou) SPK na otočení v Roudnici (příjezd do kóty 401) a správné otočení v detailu kóty 401, aby to nebyl jednoznačný výjezd. Náročné bylo správně posadit Az 278°před podjezd v Brodku, ale následující SPK to potvrdily, a pak už jenom správně dojet na ty správné mosty. První etapa za nula TB na PK i na čase stále ještě udržovala naději.
Ve druhé etapě jen problematická chlupatá čára u kóty 271, ale 3x SPK 77 jsme nějak vydedukovali správně. Nadvakrát jsme si museli zajet další chlupku za kótou 271, až na podruhé jsme ji trefili. Na následující SM 42 přišla naše zbytečná chyba. Na stopce jsme opustili SM, dojeli ke křižovatce jižně od 271. To už známe, řekl Mirek, já se tady otočím a ty napiš 77. A tak jsme neviděli další stopku a neměli SPK“FI“. Pořád si říkáme – všechno dojíždět, dojíždět, ale stejně se nám stávají takovéto chyby. Naprosto zbytečné chyby. Naštěstí tato byla ve druhé etapě jediná a výsledné třetí místo bylo přesně to, co jsme potřebovali.

A tak došlo k nejtěsnějšímu možnému rozdílu v hodnocení celého ročníku ČP. Dvě posádky stejné započtené výsledky 1-1-1-2-3-3, tedy škrtání nic nerozhodne a rozhoduje lepší výsledek v posledním společném závodě – Petrové 5.místo, my 3.místo. VÍTĚZÍME !!
Stejně jako v dalších sportovních odvětvích i v AOS platí zásada, že bojovat se má do poslední chvíle a s rozhodnou vůlí o dosažení vítězství !!!
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: KotinaP   
  20.10.2019 21:13   Pretiox 2019 - pohled z bedny den
Ahoj, rádi jsme Vás po delší době viděli. Trochu jsem měl obavy, jestli jsme z toho nevypadli a chtěl jsem si alespoň po cestě přečíst řády. Nakonec jsem musel řídit, takže k tomu nedošlo. Naštěstí tam ještě nějaký návyky zůstaly. Jelo se nám to pěkně a pořád bylo jasný, co se po nás chce. Zdrželi jsme se jen lehce u chlupatice kolem kóty 271 a pak u úhlu 135, který se mi v tom detailu nezdál, a tak jsme to zkusili odjet až v Brodku, ale na plechy to vycházelo stejně. Časy volnější, ale to bylo správně, protože stejné iti a časy musely jet s námi dohromady i posádky z MMP.
Ve družstvech nám to jde a družstevní část jsme s čistě brněnským týmem ovládli potřetí za sebou. Bohužel to zatím v celkovém součtu na vítězství nikdy nestačilo. Jak se tu otevřelo před soutěží, rozhodují individuální závody a o pořadí ve vyšších patrech dokonce spíše jen dopolední Shell. Ale tak to je a chápu to. Gratulace vítězům a když to vyjde, tak to příští rok zkusíme znovu. Třetí místo víceméně Shelláckýho družstva je parádní úspěch, super! Je vidět, že obě posádky nemusí na nic čekat a příští rok v klidu hurá do mistráku. A myslím to opravdu, opravdu vážně. Porazili jste pět mistrákových čísel. Pokud chcete někdy bojovat o čelní místa v mistráku, tak stejně budete dostávat v prvním roce sadu, ve druhým se rozkoukáte a ve třetím už budete velkou hrozbou. A je úplně jedno, jestli budete jezdit pohár letos, anebo ještě dalších 5 let. Jen si představte, kde jste mohli být, kdybyste se neplácali tak dlouho v Shellu a poháru. Mohli jste už dnes mít v klidu nižší jednociferný číslo. To platí i pro všechny ostatní, kteří chtějí někdy někam postoupit. Loni bylo pozdě.
Samozřejmě obrovské díky pořadatelskému týmu. Ze zkušenosti vím, že stavba tratě je tak 80% práce, 15% HR a možná 5% to všechno okolo, na co je většinou více lidí a jedním z nich bývá často ještě sám stavitel. V jednom staviteli je to teda absolutní masakr. Víceméně 7 etap + ještě další 4 zjednodušené. Největší poděkování a obdiv tak patří Ludvíkovi. Teď bude týden na mraky, pak si týden odpočine a může pomalu začít stavět příští ročník.
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: R.A.   
  20.10.2019 20:35   Pretiox 2019 - pohled z bedny noc
Do Přerova zajíždíme velice rádi. Už když jsme někde po roce 2000 poprvé přijeli do Přerova a neměli jsme ubytování, tak paní na recepci ubytovny na břehu řeky Moravy jenom řekla, zavolám náměstkovi. Velice mile nás to překvapilo a ještě více jsme byli překvapeni, že za pět minut jsme pokoj na přespání měli. Od té doby se nic podstatného nezměnilo a péče o posádky byla v Přerově vždy perfektní, stejně jako letos.
Soutěže v Přerově připravuje už několik let Ludvík Prášil, sám voják v poli. Většinou se na soutěžích nenudíme a někdy jsme naopak vyhořeli na náročných itinerářích. Soutěž byla připravena v obvyklém prostoru na sever od Přerova s centrem v Kokorech. Výjezd do první noční etapy musel být automaticky doprava z důvodu plné čáry na silnici. Hned první slepou mapu jsem nedoměřil a jen díky tomu, že jsem měl jet proti mapové jednosměrce a podle ostatních aut kolem mě, jsem přišel na to, že slepá mapa končí na parkovišti a ne na hlavní silnici. Už při příjezdu jsem nevěděl, co udělat se zapomenutou dopravní značkou zákaz vjezdu na kraji komunikace u pomníčku. Nakonec jsme ji vzali natvrdo a objeli jsme to velkým kolem vpravo bez plechu, i když bylo zřejmé, že vlevo bude nějaký plech (SPK19). Konec druhé SM jsme už doměřili správně. U SM3 jsem trochu zaváhal s počtem SPK Z. Nejdříve jsme psali zetko z důvodu vynesené jednosměrky a při nájezdu do SM4 jsme ho zase nepsali, protože začátek SM4 byl až v kótě 113. V podstatě kdyby se někomu sešly tyto dvě chyby, měl by to také za dvě SPK Z. Za SM4 jsem se zapotil s mapově pravou podle itineráře. Opravdu končí SM4 na tý mapový komunikaci a tu mapovou pravou budu dělat až na detailu 112? Ale pak to tam bude neprůjezdný a nebude tam řešení!! Co tam asi budu dělat?? Tak jsem si ulevil, že to řeší vložák na začátku obce, že jsem na tu mapově pravou zapomněl. Nakonec jsem byl jediný. Ale autor tam nastražil těžkou mapovou fintu, takže já snad jedinej blbej jsem to měl jen za sto a ostatní za stošedesát. V Penčici se nám ale začínalo dělat dusno v autě, na dejce na začátku SM5 jsme ještě pravou dělali nejdříve po komunikaci k sámožce , ale nebyl tam otočný plech, jenom na konci vrata. Tak jsme psali SPK47 u kóty 112, ale že nemáme nájezd na slepou mapu mě už vůbec nedošlo. Tršice nakonec žádné větší překvapení nepřinesly a do cíle šlo o to jenom udržet pozornost na vložáky a podmínku.
Při vynášení kót a čtení podmínek do druhé etapy mi zamotala hlavu podmínka: po projetí kóty 666 jeď SM10. Ale pak se tam odtud nemůžu dostat?!. Snad se tomu nějak vyhnu. Škoda, že za dejkou v Hostkovicích byly při návratu dvě stejný trasy. Pak mapově levá proti jednosměrce nás přiměla psát třikrát SPK1. Nejkratší návrat na SM1 na křižovatku byl mapově přes kótu 204, i když v reálu jsme asi 3 metry komunikace přes křižovatku neprojeli. Pak jsme se teda vyhnuli kótě 666, abychom nejeli tu slepou mapu 10. Že jedeme dobře nám potvrdilo SPK JI. Ve Velkým Týnci jsme změnili plánek za základní mapu při cestě na slepou mapu, ale návrat na slepou mapu byl stejný jak po ZM tak i po plánku. Autor nás hezky zavedl do jednosměrky kolem hřbitova s výjezdem na mapovou jednosměrku a tak jsme se museli vrátit a projet kolem kostela. Pak nás Ludvík poslal z Týnce přes Vsisko, kde nás zase vykopl do jednosměrky. Začal jsem se chvilku točit v kruhu, ale pak mi došlo, že mapově přes most je to zase přes Týnec nejblíž. V Krčmani nás nejvíc překvapily ukradený průjezdky a v Kokorech prý přemístěný zákaz vjezdu nás zamotal v bludném kruhu.
Po nějaké době se vrátili sedminásobní mistři Petr a Karel Dvorští a moc toho nezapomněli. Utkali jsme se v hodnocení Moravského poháru. Ve zručce jsme byli jen o 5 bodů lepší a celkově jen o čtyřicet. Vyhráli jsme jen díky tomu, že jsem vynechal tu mapově pravou v první etapě. To jsou paradoxy. Ve dne jsme to pak trochu Petrovi vrátili, v místě snad jediné chybky v itineráři jsem si napsal pro jistotu jednu SKP77 navíc a tak jsme zase o chlup prohráli my.
I když podle bodů se zdá, že to bylo jednoduché, pořád jsme něco dělali a bavilo nás to. Finty byly dobré a nějaké hluché přejezdy bez myšlenky se nekonaly. Rozhodčí pohlídal případné chyby, které se v podstatě nekonaly. Organizace zase skvělá. Chci všem v Přerově poděkovat a těšíme se zase příště.
MirekP
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: MirekP