11.12.2019 21:40   Významné jubileum jednoho z nejlepších !!

Jmenuje se stejně, jako ta květina na fotografii. Ta roste na všech světadílech severní polokoule.
Náš oslavenec roste pod nejvyššími Českými horami a věnuje se stále našemu zajímavému sportu.
V historické tabulce účastníků mistrovství již nasbíral neuvěřitelných 2519,31 bodů.
Když od těchto bodů odečtete 69,31 a zbytek vydělíte číslem 35, dostanete právě to číslo, které značí jeho životní jubileum.

PŘEJEME VŠECHNO NEJLEPŠÍ, HLAVNĚ ZDRAVÍ A JEŠTĚ MNOHO BODŮ DO HISTORICKÉ TABULKY !

AOSÁCI

Jeho vynikající spolujezdec dodává, že ty body jsou neuvěřitelné hlavně z důvodů, že nevidí značky, průjezdky, přechody, vesnice a spoustu dalšího :-)

autor příspěvku: Duža   

  11.12.2019 21:34   Cesta k vítězství - pohled z bedny Most 9.kolo

Do Mostu jsme vyráželi poněkud nervózní. Bylo to poslední dvoukolo a boj o titul byl otevřen. Snažili jsme se uklidňovat tím, že závazek pro letošní sezónu máme splněný. Verča ve čtvrtek úspěšně složila atestační zkoušku. Vyrazili jsme tedy v pátek po poledni a jeli si zmapovat noční prostor.
Ze startu první etapy jsme vyrazili obezřetně, nenabrat zbytečné body na radaru. Hned, jak mi Verča četla „po průjezdu kótou 110 jeď SM1“, mi bylo jasné, že se z Korozluků jinak nedostaneme. Zaječice jsme zajeli bez problémů, nesežrali jsme falešnou SPK, ani nezapadli na otočce v poli před kolejemi. Na příjezdu do Bečova jsem stále nechápal, proč je tam otočná SPK na vratech. Nenechali jsme se rozhodit a mazali rovně kolem nádraží. V Bečově přišla zajímavá pasáž - nájezd na SM2. Kombinace dopravního značení a přehodnocování nás dovedla k panu Klenákovi sen. Další část se nám už moc nepovedla. Odbočení do bubliny v detailu (tuším podle Mirka) jsme neviděli a pak mi na výjezdu z vesnice zapomněla Verča říct, že už dejky neplatí, SPK 3 navíc. Volevčice jsme začali dobře, konec SM3 mi sice vyšel až na tu poslední komunikaci, ale chlupatou čáru jsem nějak nezajel - ta slepá za křoví k barákům nebyla vidět, tak jsme si vzali dvě SPK 4 a jeli dál. Polerady jsme měli zmapované brilantně, tak jsem hned věděl, že nejdříve pro SPK 7. Pak jsem Verču „nakopnul“ ohledně plné čáry a ta si všimla, že čáry neplatily jen v minulé části a tady už platí - musím říct pěkná nachytávka Venco. V Lišnici nás reál do kóty 460 nenachytal, ve dne bohužel ano, samozřejmě jsem jel na začátek obce, ale pro značku, kam vede hlavní, jsem si couvnul. Začátek SM nás taky nerozhodil a tak jsme mazali dál do Nemilkova. Zde nám, myslím, vypršel čas na etapu. Nemilkov byl zase dobře zmapován, a hlavní do jednosměrky nás nerozhodila, Srpinu jsme našli také. A mažeme do Mostu pod mapový most. Tady jsem moc dobře věděl, že vyjíždíme z mapy a chtěl jsem se chytnout hned v Čepirohách. Verča mě však honem vracela zpět na hlavní a mazali jsme tedy do Velebudic. Jednosměrky projíždíme bez problémů, akorát konec jedeme bohužel po špatné ZM, alespoň mám VI.2. No holt za 160 na konci.

Do druhé etapy jsme odstartovali bez otálení. Začátek etapy byl hodně o vložácích. VI na omezení 70km byla hračka, moc dobře jsem si z minula pamatoval, kde je tahle značka. Pak motanice okolo kóty 240 a dlouhý reál. Po výjezdu z kóty 234 nastal první problém. VI2 chytil asi každý, ale jak dál. My jsme si vzali jednu otočnou, pak mě dejka nerozhodila a jel jsem rovně pro druhou otočnou. Tam jsem skončil a se mnou i Míra Paulů. Po dlouhé diskusi s Verčou, kde je chyba a co teda napíšeme za SPK, jsme odjížděli do kóty 260. Cestou jsme vzali detail 241 a pak VI4. Na bublině další problém. Chudák živá SPK v protisměru a na konci výjezd přes plnou čáru. Asi špatný směr otáčení, nebo chyběla šipka? Za kótou 260 nepřehlédnout jednosměrku, plnou čáru a prokličkovat Havraní. Na reálu si Verča nezapomněla vyznačit kótu 258 a z ní jednosměrku. V Lišnici jsem se nenechal zblbnout detailem a nechal Verču pořádně změřit začátek SM1. Okénko odboč nás docela zmátlo, odboč ale kam? Vybíráme směr Most, ještě pozdravit živou (stále v protisměru) a valíme k cíli. Ve Velebudicích nás zpomalila policejní hlídka, naštěstí se to obešlo bez pokuty. Mě všechno svítilo, na rozdíl od Míry. Před cílem ještě do Vtelna - to už známe ze špatného průjezdu z minulé etapy. V cíli se nás Jarda ptá, zda chceme sdělit dobrou zprávu. My se ale nechceme rozptylovat a zprávu odmítáme.

Po krátké občerstvovací pauze se pouštíme do poslední etapy, je krátká, tak hurá do ní. Už od prvního pohledu je mi jasné, že bude rallye parkoviště. Rychle vyznačit detaily a jedem do kóty 250. První parkoviště bez problému, za to najít azimut nám dává docela zabrat, ale našli jsme, takže SPK 33 celkem 3x. Cestou na SM1 nás VI na DZ 30 vyhnal na nám už známé místo s otočnými SPK, no ani v této etapě to nemá řešení - to už nás nerozhodilo a jedeme na SM1. Nájezd jsme nezapomněli, ale přetažení mezi kolíky jsme neodhalili. Před cílem ještě nepřehlédnou VI na zóny a jsme v cíli.

Ráno nás čekala ještě jízda zručnosti. Z vyvěšených výsledků jsme byli první před Paulů a Kubíčkovi byli třetí. Tento výsledek nás celkem potěšil, ale nebylo nic rozhodnuto. Měli jsme náskok jen 20 bodů, ale jak já moc dobře vím, Míra udělá na JZ 20 bodů jako nic. Taktika na udržení byla jasná, hlavně nebláznit, pěkně v klidu, máme náskok. Na JZ jsme přijeli brzo a tak jsme měli čas si jí projít a s tátou se poradit o průjezdu. Venca nás sice popoháněl, ať jedeme, ať se to nezdržuje, ale já si chtěl počkat na Míru. Čekání se vyplatilo. Míra byl pod tlakem a udělal spoustu chyb. Čtverec měl teda na hraně, ale i těch 40 na trati bylo dost. Nakonec ten čtverec byl snad o milimetr vedle. Každopádně jsem jel v klidu, ale i tak nebyla JZ nic moc. Zúžený profil a slalom, čas podobný Mírovi. Vítězství mělo být s přehledem naše. To nám dodalo do posledního závodu trochu klidu. Zvrat přišel po dojezdu 10.kola, kdy Venca vyvěsil nějaké připomínky. Zprvu jsem myslel, že se jedná o připomínky ke dni. Záhy jsem zjistil, že jsou ale k noci. Teď začalo počítání. Nám umazali jednu SPK navíc (tedy minus 60), ale Mírovi s Ladou umazali jednu chybějící – tedy minus 100 TB. Tak to bylo rázem 20 v náš neprospěch. Otázkou bylo, jak tedy dopadla JZ - je tam rozdíl alespoň 21 bodů? Naštěstí byl rozdíl 26 bodů, tak jsme nakonec vyhráli o 6 bodů (a o 1 mm na čtverci !!!). Myslím si, že kdyby vyvěsili připomínky už ráno, tak jsem byl na JZ více nervózní já a dopadlo by to přesně naopak…

Radek

autor příspěvku: VeronikaK   

  05.12.2019 19:41   MOST 2019 - BYL JSEM U SOUBOJE O MISTRA ČR

Všichni víme, že umístění na soutěži bývá výsledkem součtu chyb, pochopení úlohy i celkové zdatnosti. Největší podíl mají body za průjezky, někdy body za čas a občas rozhodují i body z jízdy zručnosti. Letošní souboj o mistra byl velmi vyrovnaný a v konečné fázi o něj bojovaly dvě rovnocenné posádky, Lada s Mírou a Radek s Veronikou. A v celkovém pořadí tentokráte rozhodly body z jízdy zručnosti, i když aktéři klání určitě vědí o jiném místě, kde něco pokazili nebo naopak.

Byl jsem u toho jako mnoho dalších, když se rozhodovalo. A bylo to o fous, proto se o to tímto podělím s těmi, kteří přišli o tento zážitek, „kdy se psala historie“.

Pominu zde s prominutím ženy v těchto posádkách, neboť zručnosti jezdí špičkoví jezdci Mirek a Radek. Vzhledem k tomu, že zručnost nočního 9.kola se jela až v sobotu před startem do denního 10. kola, měli jsme příležitost vidět oba soupeře na trati JZ s vědomím, že Míra má před Radkem náskok 20 TB, což byl rozdíl mezi prvním a druhým místem v 9.kole mistrovství. Výsledky všech zručností těchto dvou soupeřů jsou vždy velmi vyrovnané, o čemž svědčí i pořadí v Mistru volantu, kde získali oba v součtu stejně bodů. A tak jsme byli zvědaví, jak to dopadne.

Mirek jel první. Na jízdě bylo vidět, že ani on nemá nervy ze železa a ví že jde o hodně, zkrátka nebyla to ta jistá jízda, na kterou jsme u něj zvyklí. Jízda končila jako obvykle na čtverci. Vnější okraje čtverce na asfaltu byly neostré a z dáli nebylo možno odhadnout, zda je zastavení ve čtverci nebo ne. Z davu vtipně na Ladu zaznělo „otoč volantem“, bylo by to asi stačilo, ale to se samozřejmě nestalo. A tak se hlouček přihlížejících přel, zda je to za nulu nebo za 15. V této chvíli velice pohotově zareagoval hlavní rozhodčí, shodou okolností i rozhodčí na JZ Vašek Mrštík, který jakoby dopředu věděl, o co jde. „Počkejte, počkejte, tady jde o mistra, mám v autě laserové ukazovátko, změříme to přesně“. A skutečně ve chvilce ho přinesl. Umístil ho na kolo, zprvu trochu nevyváženě (to vypadalo pro Míru dobře), pak to srovnal a bylo po současných i následných pochybnostech. Červená tečka ukazovala snad centimetr, možná jen půl centimetru mimo vyznačenou oblast. Mirek věděl, že čtverce umí, a tak na to ještě chvíli smutně a nevěřícně koukal. Ale bylo rozhodnuto. Nikdo z nás v té chvíli netušil (asi kromě vědmy Vaška), že právě tímto okamžikem se poprvé stali Mistry ČR Radek s Veronikou. Radek totiž svojí zručnost zajel videlně velmi opatrně oproti jindy, kdy jeho jízda bývá hodně „agresivní“, asi i s vědomím, že se to Mirkovi nepovedlo. A Míru porazil o 26 bodů, čímž pro jejich posádku získal v součtu všech bodů v soutěži vítězství v 9. kole a vzhledem k tomu, jak se vyvinuly události v posledním kole, které teprve v té chvíli startovalo, to znamenalo mistrovský titul.

Věřte, nevěřte, snad jsem si nic nevymyslel a opravdu se to stalo tak, jak jsem to popsal.

autor příspěvku: MilanVlk