VSTUP     AKTUALITY     DISKUSE     VÝSLEDKY     KALENDÁŘ     PROPOZICE     PŘIHLÁŠKY     POKYNY     FOTO     ARCHIV  
  ZAČÁTEČNÍCI:     AKTUALITY     DISKUSE     KALENDÁŘ     PROPOZICE     UČEBNICE     POKYNY  

obsah aktualit:



  24.12.2019 16:01   Galerie došlých přání a PF 2020










..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Duža   
  17.12.2019 15:24   Pohled z bedny MČR 8.kolo - Praha den
Konečně jsem se dostal k tomu, abych napsal pohled z bedny z pražského mistráku–dne. Trvalo to dlouho, ale mám vždy závěr roku trochu hektický a letos ještě navíc do toho spadnul Most. Tak se omlouvám všem náruživým čtenářům.

Než začnu s pohledem z bedny, nedá mi to se trochu vrátit k závěru noční části v etapě N3, která se jela celá podle staré mapy M50. Pro většinu posádek asi velmi těžké, pro mě tak úplně ne, protože se zde projevila znalost domácího prostředí i staré mapy M50. Ale tato znalost prostředí může být někdy i na škodu. Moc dobře totiž vím, že se nedá rozlišit mapový průjezd po souběžce nebo po hlavní ve Vrapicích u školy (před kótou 357), v reálu je rozdíl menší než 10m, tak jsem se nechal zmást tím, co tam Mirek dokreslil – souběžka dělala tětivu k oblouku hlavní silnice, zobáček zanedbatelný. Co s tím, když na výjezdu ze souběžky je SPK 24 ? Jak to myslel autor, napsat nebo nenapsat ? A jak dopadne 4.etapa (20 % tam ani náhodou není) ? My se 4.etapy většinou nezúčastňujeme a tady jsme na to doplatili ztrátou 1.místa. Po dojezdu jsem se šel podívat na vzoráky (normálně to většinou nedělám a jdu spát), zda tam SPK 24 je nebo není. Nebyla, máme ji tedy navíc. Nedalo mi to a zašel jsem za Mirkem a říkám mu: „Tam máš dva naprosto stejné průjezdy. SPK 24 by měla být ano i ne“. Mirek mrknul do itiku a říká: „Máš pravdu, podíváme se na to s HR“. Tak jsem šel s klidem spát. A ráno jsem se jenom divil, že SPK je pořád navíc a my jsme druzí o 1 jediný bod za Mirkem Paulů. No jo, holt když nefungují slovní připomínky a fair play, budu se muset naučit, jak se dělají 4.etapy a zapojit se do nich.

A teď už konečně ke dni.
Po předchozí zkušenosti s tratí od Jirky Ludvíka (kdy jsem dost často nevěděl, co po mě autor chce), jsem se denní části trochu obával, i když bude z části probíhat v domácím, pro mě velmi dobře známém terénu. Musím ale konstatovat, že moje obavy byly zbytečné, protože tentokrát byla soutěž úplně jiná. Byla plná pěkných chytáků a přitom byla jezdivá a řešení iti bylo jasné, přehledné a logické.
Po ranním rozčarování s výsledkem noci jsme nastoupili do první etapy. První pohled na mapu nevěstil ale nic pěkného. Sice skoro celá po Kladně (jen konec do Libušína), ale kvalita mapy M25 se od noci moc nezlepšila, zejména některá začerněná vyústění komunikací dost splývala se zbytkem mapy, na to bude třeba si dát pozor. V první etapě zajímavé dvě podmínky, které bylo třeba kombinovat. Než jsem to pochopil, tak už jsem měl za sebou kótu 115, kde jsem dostal lísteček, který měl cosi vysvětlovat, ale jen zmátl. Čitelnost obrázku srovnatelná s mapami v noci, fakt jsem v tu chvíli netušil, co tím autor chtěl říct. Že by se opakovala situace z minulé soutěže a zase nepochopím svého autora? Asi mě to trochu rozhodilo, protože jsem v tu chvíli zapomněl, že nemám projetou kótu a jel jsem v klidu do bodu A. Zbytečně drahá chyba za 200. Výjezd z kóty 123 s odbočením vlevo se zdál jednoduchý, ale vložák na světlech a podmínka projetí kótou to změnily v zajímavou pasáž. Musím vpravo, objet blok a s pomocí detailu kóty 123 zpátky do kóty od jihu (i když ze znalosti situace vím, že to tam nepůjde – ale s tím nesmím počítat, pořád jsem si říkal celou etapu, nic tady neznám, nic nevím dopředu). Když se nemůžu otočit v detailu, použiji k tomu detail 131 a chci v detailu 123 odbočit vlevo do kóty 123. Tam je příkaz vpravo a proto si jedu znovu pro živou na Sítnou k Pepíkovi (po 4.etapě uznaný průjezd na parkoviště a tedy bez živé – viz diskuze na netu – považuji za nesmysl). Konečně splníme výjezd z kóty 123, projedeme parkoviště u detailu kóty 138 (příkaz vpravo mě hodí okolo celého parkoviště – je to paráda, když člověk o těch značkách ví, jen to nesmí řešit dopředu). Jedeme podle lesa do Rozdělova. Vím, že bublinky u garáží tam jsou 3 a tu správnou mapovou musím přesně doměřit, SPK 26 jsme se vyhnuli. Složité ježdění po Rozdělově u kostela nebudu rozebírat, to bych psal dlouho a máte na to popis trati od autora. Jen to chtělo si pohlídat, kdy platí detail 144 a kdy platí na semaforu poprvé P. Nakonec jsme to projeli za 0 TB, jen při odjezdu do bodu B jsme měli dva skoro stejně dlouhé průjezdy (buď potřetí živou nebo SPK 1). Měřil jsem to několikrát, dokonce i v mojí M10, rozdíl pořád 1 ½ mm ve prospěch trasy přes SPK 1, tak jí bereme. Pak dlouhý objezd uzavřené komunikace do Libušína, na konci před časovkou zadarmo SPK 27. Mělo mě už v tu chvíli napadnout, že bude hrát nějakou roli ve druhé etapě. Čas za 0 a z etapy docela dobrý pocit.

Trocha zmatku v ČK, protože se tam pletli nějací silničáři, tak jsme raději hned vyrazili do druhé etapy. Nájezd do kóty 202 – první doleva nejde (schody), na trojúhelníčku taky nemůžu skrz kolíky a tak jsme se v klídku jeli otočit ke hřišti, protože jsem si neuvědomil, že jsem měl zapomenout, že to nejde přes ty schody (chybí SPK 27, která byla zadarmo v 1.etapě). V současné době často používaná finta, taky ji často použiji a taky často ji na soutěži nezajedu! No alespoň vím, kde mám rezervy. Dvě mapové finty v Libušíně (trochu větší a přesazený trojúhelník pod kruháčem a jiný tvar v kótě 208) mě jako domácího znalce mapy a terénu nemůže dostat, zbytek Libušína kromě SPK 27 na začátku už máme čistý. Přijíždíme do Vinařic a chci do kóty 216. Opět pro mě není problém odhalit, že odbočka ke hřbitovu je v mapě jinak, zrovna tak vím, že druhá odbočka je přes svodidla a tak musím mapově až přes náves (SPK). V kótě 223 nejprve vložák dejka, otočka pod kótou 223, ale musím znovu do Vinařic pro otočku, abych ve 223 jel vždy L. Na okraji Pcher se chytit té správné křižovatky na chlupatici, která mě vyvede na mapu směrem na Theodor. Podmínka v kótě 227 vždy L a do toho vložák na dejkách P mě provede uličkami kolem bývalého dolu Theodor. Docela drahá pasáž pro toho, kdo by zapomněl na podmínku v kótě (400 TB). My zatím stále čistě, jen jsem rád, že jedeme na začátku startovního pole. Nevím, nevím, jak to tam bude vypadat s domorodci, až se tam v těch uličkách budou potkávat proti sobě poslední a předposlední posádka. V Olšanech 2x pěkná vychytávka „Ne na reálný most“ – poprvé odbočit do úzké uličky podél potoka, která se na první pohled zdá neprůjezdná, podruhé chyták na most v detailu (je mapový a ne reálný) a beru schovanou otočnou SPK za rohem. Na vjezdu do Třebusic jedu reál z konce SM, tedy po hlavní doprava, nadjedu si kótu 249 a pak už valíme do ČK. Vzápětí po nás do ČK dojede Simča a naši mladí. Bereme čas 5 minut, pocit po druhé etapě ještě lepší než v první.

Žádné dlouhé vykecávání, cítím, že mi to jede, jsem v tempu, tak z něj nevypadnout. Po nezbytné prostatické pauze hned startujeme, nechávaje ostatní za námi.
Hned po startu na výjezdu od ČK otočená dejka. Řidič ani nestačil zahlídnout, ještě, že jsem koukal já. Pro co ale platí? Pro nás nebo pro toho kdo jede ještě více zprava? Pořádně se podívám a situaci vyhodnocuji tak, že vpravo to není komunikace, jen vjezd do vrat a tam se dejky nedávají. Takže platí pro nás. Mirkovi se moc doleva nechtělo, ale stál jsem si na svém. Schovaná SPK H nám potvrzuje, že jsem měl pravdu. V Trněném újezdu byl trochu problematický průjezd kolem kóty 307, co je mapa snad ani nešlo přesně stanovit. Zajímavá a docela náročná pasáž byla v Holubicích kolem kóty 311 a 312, uvědomit si kdy a kde platí vložák dejky (různé části iti), do toho vložák na stopce a správně vymyslet, kdy a kde už mám nebo spíš nemám uvažovat s neprůjezdnou komunikací u SPK 42. Pěkně zamotané, ale dali jsme to čistě. Obdobně pěkně zamotaná byla pasáž kóta 326 – kóta 326, s podmínkou a vložákem na dejce, taky jsme dali čistě, zatím hodně dobrý, jen to někde nezmastit. Kritický okamžik přišel na příjezdu do Úholiček, kde nás stopka hnala doprava ven ze šipkáče. Míra hlásil stopku i slepou ulici (= zákaz vjezdu), ale chvíli jsme se dohadovali, jak chápat dodatkovou tabulku 500 m (vložák na značkách se jezdí vždy, ať tam je dodatková tabulka nebo ne, tak je to pro nás zákaz vjezdu nebo není? Vložák byl ale napsán slovně - trať nevede do slepé ulice. Je to tedy celé o výkladu vložáku, ale podle mě to není úplně košer. Nakonec jsme se do slepé ani nezajeli podívat, což asi byla chyba. Kdybychom o SPK 5 věděli, asi bychom jí napsali. Konec v Přílepech – tak tady jsem neuhlídal, kdy neplatí a platí vložák na dejce v kótě 340 a tak nám chybělo 1 kolečko přes PK 4. Čas +14 minut a pocit z etapy už tak dobrý nebyl, čekal jsem, že toho bude víc, co jsme zvorali. Pohled na vzoráky nebyl tak hrozný – PK 260 – 100 – 260, to nebylo tak hrozné, ale nečekal jsem, že by nás to vyneslo nějak vysoko (tipoval jsem tak 5-6 místo). Jaké bylo pro mě příjemné překvapení, když jsem slyšel od okolních borců co nezajel tenhle a co tamten a co nezajela Verča, která měla o 400 na průjezdkách víc než my. To už jsem začínal tušit, že by z toho mohlo být dobré umístění, když i Verča má o tolik víc. Nakonec to bylo první místo a s náskokem 210 TB. Tak to snad 4.etapa už nezmění ! Nezměnila a první místo zůstalo beze změny.

Pro nás docela dobrá satisfakce po noční prohře o 1 bod. Trochu jsme tím zamotali závěrečný boj o titul Mistra a trochu jsme si zvedli sebevědomí, že do starého železa ještě nepatříme a i Mistři s námi ještě musejí počítat.

Co závěrem. Gratulace novým Mistrům, co se nepodařilo nám za dlouhá léta, co to s Mírou jezdíme spolu (1x druzí, 2x třetí v MČR), naši mladí dokázali za polovinu času. Já jim to moc přeji (asi jsme je to dobře naučili), ať jim to jezdí i v další sezóně, neboť titul obhájit je mnohem těžší než ho získat poprvé.

A Vám všem vytrvalým, co pořád ještě držíte prapor toho našeho sportu hodně vysoko, přeji hezké Vánoce a v novém roce mnoho úspěchů osobních i sportovních. Taky velké poděkování všem letošním pořadatelům a přání mnoho zdaru pořadatelům v další sezóně, protože bez nich by to nešlo!
Všechny zdraví Pavel Kotina
..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: KotinaP   
  14.12.2019 23:30   Pohled z bedny Most 10. kolo spec pro Maška
Zdravím Petra Maška, konečně jsem se k tomu dostal to napsat. Po noci, kterou táta dost pokazil, a to jsem mu ještě dalších min 500TB zachránil, tak po probuzení táta počítal, jak můžeme celkově dopadnout. Měl takový ušmudlaný lísteček a odpoledne ho vytáhl ještě několikrát. Vždy mě tím dost pobavil. Zároveň musím říci, že ani moc nevím „jak se to mělo jet“. Jediné, co může napsat je, jak jsme to jeli my.

Po startu hned do průmyslové zóny, kde jsme měli dost problém s (ne)přetahovací PK 31, jestli je nebo ne a zároveň podle našeho měření komunikace souběžná s komunikací do 231, byla podle mne o dost blíže. Vím, že mi metry neseděly o dost, ale nějak jsme to tam obkroužili. Když se mě někdo ptal (asi Petr Mašek), jak jsme se dostali na začátek SM1, tak jsem to už ani nedokázal vysvětlit. Do 233 bylo pro nás jasné přes dokreslený a propojený detail 229 tedy kolem startu. V detailu 235 jsme při prvním průjezdu zajeli VI, ale při dalším jsme si zafixovali (spíše táta zapamatoval že je to L a ne azimut) a L nás poslala do fabriky, kde těsně před závorou šlo uhnout a hledali jsem tam otočnou. Až po kontrole navigátora, jak to je, jsem zjistil že to není na STOPce L ale azimut výjezdu. Doufajíc, že už to teď táta nezkazí a soustředíc se na mapu a navigování, jsem ani nezjistil že jsme se naštěstí nezacyklili. Při mapovém tvaru s přejezdem a následujícím reálným tvarem jsem naštěstí hned věděl, že nejedeme po mapě, a navíc ta mapová byla krásně vidět vedle nás. Táta pak měl jedinou světlou chvilku, že perfektně odhalil naprosto jasné koleje (kdo to psal že to byly koleje/nekoleje – tam byly naprosto jasné koleje), bohužel tady jsem si z jiných soutěží zafixoval, že pokud se má zapomenout vše před tím, musí to být u podmínky napsané, takže jsme nejeli znovu do 227 pro PK. Následně jsem tátu zastavil u polní cesty u 232 a vůbec nechápal proč tam je, ale nakonec jsme to zajeli dobře. Velký problém jsem měl s mapovou křižovatkou, protože komunikace v přechodu z 1. listu na 2. list jsou jiné. Já jsem si vzal už do ruky 2. list, kde to podle mne nesedí. Já jsem našel mapový tvar až v Komořanech na smeťáku. Do teď stejně nevím, jak se tam mělo dostat, když v mapě je kříž a k tomu detail 237, který se ale na S nespojuje, takže nevím, která z detailových komunikacích navazuje na tu mapovou na S z 237. Tam jsem tedy našel mapový tvar, ale vůbec to pak nefungovalo. Do teď nevím, jak je možné, že jsme to měli za 0 když jsme ten tvar jeli jinde. Do toho jsme v detailu 239 nenapsali PK, aby měl Petr Mašek šanci. Do ČK to bylo již celkem bez problému, jen jsem nezajel poslední mapový most, tam už jsme neměřili a odflákli to.

Do 2. etapy jsme jeli v podstatě hned. Hned na začátku se mi nezdálo, že by to mělo být tak lehké, ale nic jsem v tom nenašel, a nakonec v tom ani nic nebylo. Táta se opět snažil a nenašel 1. zámek Jezeří ale ten nic neřešil. Nakreslená originální mapa do 289 byla evidentně jinak než reál, ale ač jsme jezdili, kam jsme mohli, nic jsme v tom nenašel a asi v tom ani nic nebylo. Azimut 80 jsem tušil nějakou kulišárnu, ale ač jsme se snažili najít spoustu jednoznačných výjezdů díky VI neopouštěj HJ a nejezdi po nezpevněných komunikacích, tak jsme to (opět táta – už chápu doktora Kuklíka) zkazili a chyběla nám OK 29. Na následující orientované křižovatce v 305 jsem vůbec netušil co to znamená. Tady mne zachránil táta, který mi vysvětlil, co to je a že to je takto v řádech. Buď jsem to nikdy nejel, nebo jsem to již zapomněl což je pitomost. Dlouho si říkám že bych si měl řády přečíst, ale nějak se toho stále bojím. Už mi ale neřekl, že se to vztahuje ke všem dalším okýnkům a tam nám tak chyběly 2 PK. SM1 mne trochu překvapila. Myslel jsem si, že to bude asi kóta 311, ale nějak jsem na to neměl sílu, navíc máme vždy problém s časem a zároveň vědomí, že to někdo vždy uhádá jsem se na ni vykašlal. Do 300 jsem odhalil, že první lichá kóta byla 999, ale nějako jsem stejně nepochopil, jak se to mělo jet, přesto jsme to měli za 0. Do ČK to bylo už jednoduché, jen nepřehlédnout značku hrbů (řidičská – to jsem nezajel) ale správně vyhodnotit detail 291 a kdy ho vynést (navigátorská – to jsme zajeli) a do ČK.

Poslední etapa byla pro nás celkem bez problémů a jelo se mi dobře bez větších záseků. Jediný problém jsme měli ta 245, kde jsme ještě jezdili VI 2, ale nakonec jsem na to přišel. Byl jsem dost přešlý pasáží za 250, kde jsme jeli strááááášně dlouho reál a pak kruháky. Ani jsem si nevšiml, že v mapě od reálu na 5,5km je již mapa. Ke konci jsem neuhlídal, že do předposledního políčka 231 je to dle ZM a jeli to dle plánku. Tam nám chyběla jediná PK. Do cíle jsem již věděl, jak je to s přehodnocováním, že všechno zapomínám a odjeli to bez problému.

V hospodě jsem nic neřešil. Hlavně jsem si vůbec nedokázal představil, že to někdo mohl pokazit více než my, a tak když táta zase vyndal ten svůj papírek jsem se dost smál. No, a nakonec jsem zase porazili Petry celkově. Ale to je asi tak navždy.

Dodatek řidiče: JE PRAVDA, ŽE OBČAS – MAXIMÁLNĚ DVAKRÁT ZA DESET LET – NĚCO PŘEHLÉDNU. Vím ale, kdy zabrat, a koleje to potvrdily. Kdybych tu rychlíkovou trať přehlédnul, bylo by všechno jinak.

..........................................................................................................................................................................
autor příspěvku: Ludvík Jiří