To Mirek L:
je asi pro Tebe velmi jednoduché někoho osočit z něčeho, o čem však nemáš ani páru, resp. jsi si ani nezjistil, proč se to či ono stalo.
Vždycky jsme zůstávali po soutěžích až do konce včetně vyhlášení a odjíždíme dříve jen výjimečně. Stalo se to zatím vždy jen v Táboře. Loni a letos. Jindy zatím ne! Nebyl důvod. Je to způsobeno jen okolnostmi.
Takže na vysvětlenou pro Tebe a pro ostatní, kteří s Tebou tady buď tiše nebo zdviženými palci smajlíků souhlasí.
Vstával jsem v sobotu 04.15 hod, abych stihl vlak do Prahy na hlavní trati mezi Moravou a Čechami. V Praze jsem se připojil do auta k Martinovi a odjeli jsme na soutěž, kterou jsme si celkem i užili, právě kvůli dostatku času. Přitom jsme nezažili pocit marnosti z cestování, pro mne přes půl republiky v délce cca 4 hodin, jen kvůli tomu, abychom odjeli z každé etapy jen její půlku, abychom nebyli diskvalifikováni.
Večer po dojezdu nastala situace, že jsme již museli odjet. Ne proto, že jsme skončili poslední, kvůli tomu jsme nikdy neodjeli, a ani z neúcty k ostatním (kdybychom byli takoví hulváti, tak bych se za nás asi neomlouval, ale omluva byla napsána právě z opačného důvodu).
Odjeli jsme pro to, že jsem potřeboval v Praze stihnout poslední možný vlak, abych se jím do půlnoci dostal domů, pokud jsem nechtěl přijet až někdy ve tři nad ránem v neděli. A to jsem opravdu nechtěl.
A proč to moje složité cestování? Také jednoduchý a myslím, že i omluvitelný důvod. Protože můj parťák Martin potřeboval strávit víkend u svých rodičů v Praze, ke kterým má jinak 170 km od trvalého bydliště.
Jen tak na okraj. Z Kladna jsme odjížděli před 21.00 hod jako všichni ostatní také až po vyhlášení, protože jsme jeli autem 2,5 hod. až do východních Čech a nebylo třeba nahánět vlak. Z tohoto pohledu je uvedené Mirkovo osočení naprosto irelevantní.
Soutěž se protáhla, to je pravda, ale psal jsem také, že jsme tedy využili pouze dopoledne jen jednu onu neřádovou třicetiminutovku navíc. Co by se změnilo, kdybychom ji nevyužili, resp. neměli k dispozici? Nic, přijeli bychom o těch 30 minut dříve a museli bychom tak jako tak odjet dříve . Možná naštváni, že jsme si soutěž ani neprojeli a tedy ani neužili.
Takže by se možná mělo dát do řádů, že se vůbec žádný čas navíc nepovoluje. Ani ten současný řádový. To by odradilo nás slabší, pro AOS zatím nezralé, od ježdění soutěží a tím by úzká skupinka lidiček mohla večeřet již v klidu doma, protože holt z Prahy je to autem do Tábora jen hodinku a čtvrt.
A ještě by se mělo dát do řádů, že se zakazují třetí, někdy i čtvrté etapy po dojezdu, které také zdržují. A že jsem takovýchto soutěží také zažil, kdy se kvůli některým vytrvalým připomínkovačům předělávali výsledky a jelo se domů s hodinovým zpožděním.
Vážené startovní pole!
Omlouvám se za naši posádku ještě jednou, že jsme Vás v Táboře zdrželi a zvlášť se omlouvám za sebe, jako příčina našeho odjezdu, všem, které jsme urazili naším, pro Vás neslušným, dřívějším odjezdem.
Ano, my jsme podle něj v nominaci na "kyselé jablíčko".
.
