Navzdory našim "krásným" výsledkům se mi to u vás moc líbilo. U nás na tom zapracovalo několik faktorů - v noci "trojúhelník s kolečkem" - po přidělení iti já si vždycky nejdřív hraju s mapou, detailama, šipkama, severama atd. Na závěr přípravy vždycky projdu vložáky se Zdendou. Jenže tady na mě Zdenda vybafl: Hele, tohle, když bude před kruhákem, tak jedu první výjezd, že jo? Tak jsem to odkývala a dál se tím nijak nezabývala a podvědomě jsem si řekla, že vložák máme vyřešený. Vůbec jsme se o tom dál nebavili. To bylo bohužel zcela zásadní - vložák jsme jezdili "JEN" na těch kruháčích. Co nám bylo platné, že jsem správně zajela jiné špeky - přes stopku na parkovišti, mapovou železnici, motanici u Alberta a i otočky u Penny. Když jsem v cíli etapy zjistila, že jen na konci to máme za 500 - bylo jasné, že tohle kolo už slušně nedopadne. Zbylé dvě etapy jsem asi podvědomě už jen nějak dojela.
Do postelí jsme se dostali nějak po třetí hodině, dlouho jsem nemohla usnout a někdy po 4 jsem se stehovala spát do koupelny, protože Zdenda spal "nahlas"
Ráno jsem byla jak přejetá parním válcem. Základ k "úspěchu" ve dne jsme položili hned v pátek na zručce. Byla jsem v dobrém rozmaru a dostala geniální nápad - natočit zručku z postu spolujezdce
. Po chvíli na mě začal řidič povykovat, že prý mu překážím, nic nevidí... joj tam bylo veselo a těch nepublikovatelných výrazů, co padlo za tak neuvěřitelně krátkou dobu
Zdenda ztratil soustředění, pak i trasu a nakonec nám to chcíplo
No jo.... ne každý nápad je z těch nejlepších....
Denní soutěž se mi opravdu moc moc líbila a první dvě etapy jsme zvládli někde kolem 500TB, což jsem považovala při tak nabité soutěži fintami za skvělý výsledek. I tu mapu jsem na mé poměry zvládala celkem slušně. V kombinaci živek 3-4-19-3-4 mi chyběla jen 19. Sice jsme se tam pro další 3-4 vracela, protože mi ten otočený sever došel až po výjezdu ze vsi a navíc jsem si nevšimla, že jedem údaj v iti jedu po ZM a ne po plánku, ale i tak jsem se pochválila
Po příjezdu do cíle 2. etapy přišla totální mentální krize a únava. Chudák Lole pořád nechápal, že ještě nestartujem.... Když já myslela, že během pár vteřin usnu
Strašně mě mrzí, že jsem tu třetí už nedala aspoň jako ty první dvě - bohužel se mi sečetl náročný týden a téměř probdělá noc na sobotu. Nebyla jsem schopná vymyslet lautr vůbec nic tak od půlky poslední etapy do konce. Ještě jsem zvládla projet správně požadovanou jednosměrku ale to byl už jen poslední záchvěv. Konec jsem vypustila ne kvůli času, ale protože mozek stávkoval. Definitivně.
Na Petrovu soutěž je zapotřebí přijít zrelaxovaný nejméně týdenní dovolenou a ne zdevastovaný, jak jsem byla v sobotu ráno já
Děkuju mockrát za obě kola a parádní péči o závodníky
